Jungfrau aktuální report z 07. - 08.03.2016

Sjezdovky:

Výrazně převažují červené sjezdovky. Plnohodnotná modrá je snad jen podél sedačkové lanovky Männlichen, obě dlouhé rozbíhající se z Kleine Scheidegg na obě strany podél vlaku jsou místy úzké či ploché, nad Grindelwaldem je dokonce úrovňové křížení silnice, které nelze zdolat jinak než s lyžemi v ruce.
Pod Eigergletscherem se nacházejí tři černé sjezdovky, jedině tu vedoucí na Kleine Scheidegg lze ale jezdit opakovaně pomocí sedačkové lanovky Eigernordwand. Zbylé dvě totiž vedou podle sedačky Fallboden, která je ovšem v provozu pouze omezeně (zřejmě o víkendech), takže je potřeba se k nim dostat pomocí dvou sedaček Wixi a Eigernordwand a ještě přejezdu mezi nimi.
Třešinkou na dortu by mohl být slavný sjezd Lauberhorn. Trať sjezdu je lemovaná informačními cedulemi. Úvod sjezdovky lze zdolat v branách obřího slalomu, závěr pak na trati s měřením rychlosti. Jinak je sjezdovka částečně odkloněná, místy úzká a zatočená a překvapivě plochá, jako černou bych jí snad ani neznačila. Je problém jet tuto sjezdovku opakovaně, protože dostat se od jejího konce na její začátek znamená přejezd lanovkou a modrou cestou vedoucí mezi domky Wengenu až k dolní stanici kabiny Wengen - Männlichen, tou nahoru a od její horní stanice za pomoci nějakého toho bruslení a šlapání, sedačkových lanovek Gummi, Arven a Laubernhorn a několika krátkých červených přejezdů zpět na její začátek.

Sněhové podmínky:

V horních částech areálu - Männlichen, Kleine Scheidegg - je určitě přes metr sněhu, zpravodajství uvádělo 120 cm. V Grindelwaldu je mimo sjezdovky jen několik centimetrů, většinou to, co přes noc napadne, zase přes den roztaje. Na sjezdovkách ale vypomáhá technický sníh, takže jsou sjízdné až do údolí. V době naší návštěvy bylo oficiálně uzavřených jen asi 5 kratších úseků, mezi nimi tedy i svěťáková slalomová trať, jinak ale spíše přejezdové a spojovací sjezdovky, které nám nijak nechyběly.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Pro dopravu do horní části areálu si lze vybrat vlak z Grindelwaldu a Wengenu (nebo logicky z navazujících zastávek), přes 6 kilometrů dlouhou starou kabinku (snad z roku 1978, jízda trvá půl hodiny) z Grindelwaldu nebo kabinu z Wengenu. Obecně všechny varianty jsou více či méně zdlouhavé.
V horních částech areálu už naštěstí jezdí sedačkové lanovky, takže není třeba sundávat lyže. Většina z nich je s bublinou proti nepřízni počasí. Komplikované jsou pouze přesuny v oblasti Kleine Scheidegg, kde je nutné sundání lyží (při křížení železnice) nebo šlapání a bruslení (k dolní stanici sedačky Lauberhorn).

Zalidněnost:

Všední den, žádné prázdniny, tedy vše bez front, a to včetně ranního výjezdu kabinkou z Grindelwaldu. Sjezdovky v podstatě prázdné.

Občerstvení a aprés-ski:

Mnoho možností především v oblasti Kleine Scheidegg a Männlichen, ale i v Grindelwaldu a Wengenu. Nicméně kvůli zdlouhavějším přejezdům jsme si radši užívali lyžování než gastronomie, takže jsme žádnou možnost občerstvení nevyužili.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezd bezproblémový po silnici z Interlakenu, parkování na velkém parkovišti v Grindelwaldu u dolní stanice kabinky na Männlichen za 6 CHF na celý den.