Sjezdovky:
Sjezdovky, které jsou od vrcholu Kofelplatz směrem k Troghöhe (a obecně
označené dvoumístnými čísly), jsou delší, určené pro náročnější
lyžaře a disponují krásnými výhledy. Na jedné z nich se nachází i radar
- kdo rád zkouší, kolik to jede, hledejte ho právě u Troghöhe.
Jednočíselně značené sjezdovky mě osobně úplně neuchvátily, ale
fanoušky si určitě najdou. V areálu je dostatek sjezdovek i pro děti a pro
úplné začátečníky, najde se pár pom s krátkými svahy.
Specialitou je červená sjezdovka čslo 80, která má celkem 7 600 metrů a
je jediným způsobem, jak se na lyžích dostat k údolní stanici a
parkovišti Tröpolach. Sjezd zabere při vyhlídkové jízdě přes dvacet
minut a nabízí svižnější i náročnější pasáže, pár celkem
příjemných traverzů i vyhlídkové jízdy.
Sněhové podmínky:
V době našeho pobytu nebyla dole v údolí po sněhu ani památka, spodní
části areálu byly zasněžené technicky, ale nahoře bylo přírodního
sněhu dost. Ráno byl dokonale upravený, odpoledne, kdy byly teploty těsně
nad nulou, už byly sjezdovky muldovaté a s ledovými plotnami.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky a vleky jsou moderní a pohodlné, spousta sedaček a několik
kabinkových lanovek. Nejdelší kabinka jede z údolí nahoru přes dvacet
minut. V prostoru nástupní stanice této lanovky jsou i skříňky na
uskladnění věcí. WC jsou zejména na chatách, jen výjimečně i u dolních
stanic lanovek.
Ve střední části areálu je dostatečné množství celkem velkých chat,
kde si za stálého tucání můžete dát smažené klasiky, polévky a
pití.
Zalidněnost:
Trefili jsme kromě českých prázdnin zjevně i nějaké jiné, protože
středisko bylo narvané nejen německy mluvícími lyžaři, ale i Čechy,
Holanďany, a (podle řeči odhadujeme) severními Italy. Reálně se dá na
sjezdovky dostat buď ze spodní stanice lanovky v Tröpolachu s obrovským
parkovištěm, z nějž svážejí lyžaře traktory s vlečkou a kde je ráno
prostě obrovská fronta, anebo přímo z Nassfeldu, kam se dá dojet autem a
kde se dá i bydlet. Lidí je na sjezdovkách tedy stále hodně - poznat je to
hlavně odpoledne (až vstanou lenoši), dopoledne se sice dlouho čeká dole na
lanovce, ale nahoře se to rozprostře.
Občerstvení a aprés-ski:
Malé chaty s občerstvením jsme nenašli, Nassfeld je doménou velkých
zařízení, kde si za stálého tucání můžete na velké zahrádce (anebo
samozřejmě vevnitř) vybrat z klasické palety smažených věcí, polévek a
výjimečně i nějakého toho lokálního jídla. Obsluha je obvykle velmi
rychlá a celkově zde vládne kvalitní příprava a systém - jednou jsme
dostali řízek dokonce ještě před pitím.
Doprava do střediska a parkování:
Z ČR se jede po dálnici až do Villachu, odtud pak po celkem příjemné
cestě do Tröpolachu (kde je gigantické parkoviště u lanovky) a pak
případně do kopce až přímo do Nassfeldu (kde je parkování omezené).
Z okolních obcí, kde je spousta možností se ubytovat, svážejí lyžaře
k dolní stanici kabinky skibusy.