Sjezdovky:
Sjezdovky byly v provozu prakticky všechny kromě černé, vše vysněžené
v celé šíři.
Dá se dojet až nahoru na Šerák, kde začíná "modrá" č. 6, což je
vlastně jen širší cesta pod lanovkou, která navíc vede občas do kopce,
takže pro jistotu jedete pořád šusem, abyste vyjeli protisvah. Jednou za
život stačí. Případně dvakrát, pokud jste kochací typ.
Dál od mezistanice dvousedačky se modrá mění na červenou. Ta by sama o
sobě nebyla špatná, ale sníh byl totálně umrzlý, takže nic moc už od
rána. Odpoledne sníh sice povolil, ale to už zase byl všechen nahrnutý na
straně a pod lanovkou. V něm se naštěstí dalo docela dobře lyžovat, pokud
jste na hopsání, byl to takový lepší firn. :)
Dále sjezdovka pokračuje červenou jedničkou, včetně zprovozněného
rukávu. Oboje naprostá hrůza, ráno totálně zmrzlé a odpoledne
vyježděné na led. Místy štěrk, ale naštěstí jen málo. Po obědě se
dalo lyžovat jen na úplných okrajích u lesa, kam se začátečníci
báli.
Spodní část jedničky, reálně spíš modrá, byla asi nejlepší,
zvlášť pokud chcete pracovat na carvingu. Široká sjezdovka, obsluhovaná
pomou, od rána až do odpoledne mírně natátý technický sníh, nahoře
trochu vydřený.
Sněhové podmínky:
Ráno to bylo všude zmrzlé, snad až na nejnižší modrou a širokou
část. Vše se během první hodiny změnilo ze zmrzlého urolbovaného sněhu
na místa, kde byl sníh shrnutý a na místa, kde to už vzdal a ustoupil
ledovým plotnám. Urolbovaný sníh zůstal téměř beze změny v nejvyšší
části z Šeráku, kam nikdo nejezdil, z poměrně jasných důvodů.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Spodní polovinu střediska obsluhuje čtyřsedačka, která je odpojitelná,
rychlá a pohodlná díky pěnovým povrchům sedaček. Bohužel vzhledem k
nefunkčnosti sjezdovky č. 2 lidé neměli jet kudy jinudy dolů než po
červené jedničce, což moc nepřispělo k jejímu stavu. Normálně mi to
vadí i kvůli zalidněnosti, protože pro carving člověk potřebuje prostor,
kvůli povrchu však tentokrát nebylo na carving v horní části ani
pomyšlení. Nebo jen zřídka.
Horní polovinu střediska obsluhuje stará dvousedačka, která je úžasně
pomalá. Pravda, výhledy jsou parádní, ale po deseti minutách už vás
trochu přestanou bavit, tak si vyřídíte maily, mrknete na Facebook... a
pořád jedete. Rozhodně doporučuji vystoupit v mezistanici, jinak pojedete
nahoru na Šerák a pak budete bruslit po cestě zpátky "dolů".
V úplně nejspodnější části je ještě poma spíše pro
začátečníky, nicméně pokud vám široká modrá zrovna stačí, tak tam
prakticky nebyly fronty a místa je dost.
Ramzová disponuje i dětským hřištěm s provázkovým vlekem, sice
malým, ale poměrně pěkným. Nevím, jak je to se vstupem.
Dál za pomou je ještě jedna sedačková lanovka, která má vedle sebe
pěknou širokou modrou. Ale pozor, je to past! Lanovka patří jinému
provozovateli a se svou permicí neuspějete. Takže jsem se zahřál při
bruslení zpátky nahoru k pomě...
Zalidněnost:
Lidí vlastně nebylo moc. Na lanovky se prakticky nestály fronty, nejvíc
jsem čekal 5 minut na horní pomalou dvousedačku. Bohužel však nefungovala
sjezdovka č. 2, takže se všichni sunuli dolů po jedničce a podle toho
vypadala.
V restauraci bylo kolem oběda plno, ale ne tak, aby si jednotlivec nebo pár
na oběd nesedl.
Občerstvení a aprés-ski:
Poblíž sjezdovek jsem objevil jen jednu restauraci, kousek nad dolní
stanicí a parkovištěm. Porce malá, kvalita dostačující, za květák s
bramborem a 0,3l pitím 125 Kč. Obsluha OK, interiér pěkně zrekonstruovaný
a s pěknými výhledy.
Mezi spodní a horní lanovkou je pak kavárna, taky pěkná, taky s
pěknými výhledy, ale nepoužil jsem ji.
Pak prý vaří v chatě nahoře na Šeráku, ale nemůžu potvrdit.
Stánky u sjezdovky bohužel veškeré žádné.
Doprava do střediska a parkování:
Přes Ramzovou jezdí poměrně často vlak a zastavuje tam autobus, takže
se dá i nízkorozpočtově. Jinak je tam parkoviště zdarma (pěkně
zledovatělé, odpoledne posypané štěrkem) a dále se parkuje podél
příjezdové cesty. Vzhledem k návštěvnosti v pohodě.
Jen pozor, ať zbytečně nezajedete na placené parkoviště u druhé
lanovky, která patří někomu jinému. Tedy pokud nechcete celou dobu lyžovat
na jedné modré.