Sjezdovky:
Dlouhé, ale hrozně úzké. Oproti standardní šířce jako je třeba ma DM
na Áčku to zde bylo tak 1/4 až 1/3, což je málo. Na pořádný carvový
oblouk to bylo až v nejdolnějším úseku, jinak spíš koukat kolem sebe,
nikoho nesrazit a sekat jeden oblouk za druhým. Druhý úsek dvojsedačky z
Čerňava na Šerák jen cesta, to se nedá nazvat sjezdovkou.
Sněhové podmínky:
Na konec února a předcházející teplé počasí velmi slušné. Pár cm
čerstvého snížku, pod tím tvrdý technický. Plotny se dělaly, občas to
šlo až na trávu s kamení. Při výstupu úplně nahoře na Šeráku
obrovská ledová plocha s kamínkama, nikoho netrápí, že tam padali nejen
běžkaři a ti s větším strachem se snažili nevysednout a jet zpátky
lanovkou. Chtělo by to trochu se o to starat, když už za to vybírají dost
velké prachy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Čtyřsedačka ok. Dvousedačka jede tak rychle ze při nástupu podsekne
nohy, nechápu, proč tam není rozjezdový pás jako jinde. Fakt jsme samá
modřina. Poma super na tu spodní část, pro děti ideál. Nahoře kotva
chvíli v provozu, pak ji vypli. Dole je ještě jedna dvousedačka jiného
provozovatele, tak neplatí skipas, což je škoda.
Zázemí - WC na Čerňavě, dole jsem bohužel nenašla.
Zalidněnost:
Středně lidí, fronty na pár minut, ale ty úzké sjezdovky prostě nejsou
v klidu ani na střední návštěvnost. Kapacita vleků převyšuje kapacitu
sjezdovek.
Občerstvení a aprés-ski:
Z mého pohledu slabota. Dole jsem viděla jen pití, na Čerňavě kavárna
se zákuskama a dole piza,těstoviny a polívky. Na chatu Jiřího skrz led,
hlinu a kamení pro sjezdaře nemožno dojít. Chtělo by to vicekapacitní
jídelnu s výběrem i normálních jídel, aspoň pár druhů.
Doprava do střediska a parkování:
Po hlavní cestě příjezd bezproblémů. Parkoviště dole placené, ale
aspoň bez ledu a nepřeplněné. To horní bylo hrozně ledové a beztak
plné.