Sjezdovky:
Dlouhé, široké a přehledné. Sjezd z Lysé hory byl chvílema celkem
zalidněný, ale nic strašného.
Sněhové podmínky:
Jedním slovem - fantastické. Mračna sněhu, kam oko dohlédlo. Na
střechách bud leželo odhadem tak 60 až 70 cm čerstvého sněhu. Postupem
času se začalo vyjasňovat a kolem oběda se úplně vyčasilo. Nádherné
počasí a skvělá lyžovačka.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky na naše poměry dostačující. Jen sedačka na Lysou horu by si
zasloužila bublinu.
Zalidněnost:
Parkoviště byla úplně zaplněná, ale lidí s postupujícím časem
viditelně ubývalo. Od oběda se středisko začalo vyprazdňovat.
Občerstvení a aprés-ski:
Využili jsme boudu hned u pokladen pod čtyřsedačkou. Ceny naprosto v
pohodě a jídlo parádní. Fantastická česnečka za 45 Kč. Rozhodně
nejlepší, co jsem za poslední roky jedl.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska bez problémů, jen posledních cca 30 km po
zasněžených cestách. Nic, co by se nedalo přežít. Parkoviště plná.
Ovšem cesta zpět...
To bylo až do Jičína čistě vlakové spojení. Nekonečná
kolona aut vepředu i vzadu. A na křižovatce od Špindlu stála fronta aut,
kam oko dohlédlo. S tímto stavem jsme dopředu počítali, takže nebylo kam
spěchat. Od Poděbrad jsme už jeli po silnici úplně sami.
Jediným negativem takové cesty je, když před váma už z Rokytnice jede
borec v černém Renault Trafic s čipem a s největší pravděpodobností i
vykuchaným DPF. Tento černý udělátor s SPZ 4AE 4*** a úzkou rakví ze
strany spolujezdce hulil tak, že by se ani hořící hromada pneumatik neměla
za co stydět. Po pár km jsme se v autě začali dohadovat, zda je to auto
opravdu černé, nebo je jen začouzené od výfuku. A za tímto vozem jsme jeli
až téměř do Jičína. Nařízení EU mě osobně lezou krkem, ale zrovna v
tomto případě mají opravdu něco do sebe. Toho majitele dotyčného
udělátoru, bych za trest nechal čuchat ten jeho smrad aspoň 200 km! Třeba
si to přečte a začne s tím svým kouřícím krámem něco dělat. Za
takový technický stav vozu by měli brát policisté na místě řidičák,
aspoň na rok.