Sjezdovky:
Všechny sjezdovky na svazích dvoutisícové Paganelly jsou typicky
italského „dálničního“ typu, tedy bez terénních nerovností a
prudkých změn sklonu v podobě terénních zlomů. Vzhledem k
modro-červenému až červeno-modrému sklonu všech tratí je zdejší
lyžování poněkud jednotvárné, i když velmi příjemné.
Svah je lanovkami rozčleněn do tří lyžařských pater – horní bezlesé a
vyhlídkové s poměrně širokými sjezdovkami, střední zalesněné, přesto
s prostornými tratěmi a nejnižší s o něco užšími dojezdy. Modré
sjezdovky jsou velmi mírné, červené spíše jen načervenalé a jediná
černá je „pouze“ poctivě červená, a to jen v krátkém úseku.
Pěkná a svižná je červená Nuvola Rossa z vrcholu "kaňonem" směrem do Fai
nebo červená Paganella 2 nad Prati di Gaggia, často ale zabraná tréninky.
Centrální červeno-černo-červená Olimpionica 1 až 3 bývá kromě
spodního úseku dost zaplněná.
Sněhové podmínky:
Na víkend připadlo odhadem 5 až 20 cm nového sněhu, který při hustém
provozu méně zdatných lyžařů rychle a snadno boulovatěl, postupně si ale
„sedl“ a vytvořil příjemně prášivý povrch na tvrdém podkladu. V
horních partiích svahu prašan, na dojezdech do údolí už místy
nesoudržná krupice, občas dokonce s velmi ledovatým podkladem (zejména na
dojezdu do Fai). Jak se otepluje, během dne nižší polohy
„břečkovatí“.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní lanovky jsou pohodlné kabinky a sedačky s bublinou, staré
pomalé 2sedačky v podstatě není nutné využívat. Zajímavé je, že
lanovky v takto "dětském" středisku nemají přídavné dětské
zábrany.
Sjezdovky jsou mezi sebou velmi dobře propojené s poměrně snadnými
přejezdy mezi jednotlivými lokalitami.
U každé údolní nástupní stanice a ještě v mezistanicích jsou cvičné
louky a dětské výukové, ale i hrací parky (skákací hrady, snowtubing
apod.).
Zalidněnost:
Velký rozdíl bude mezi víkendem, prázdninovými a všedními dny – v
sobotu a v neděli přijelo s dětmi i mnoho Italů, a bylo tak opravdu
„natřískáno“ (fronty na nejvytíženějších lanovkách do 5 minut),
přes týden zůstávají hlavně čeští a polští lyžaři a je volněji,
ale stále dost živo (fronty nárazově několikaminutové, na
náročnějších sjezdovkách dostatek prostorných „oken“). Při plném
víkendovém vytížení lanovek je na tratích, které jsou jinak samy o sobě
dostatečně prostorné, dost husto. Sportovnější a rychlejší lyžař se
musí kvůli školním „hadům“ a méně vyzpytatelným
lyžařům-začátečníkům více omezovat. Celkově je „proud“ lyžařů
spíše pomalejší, většina se po sjezdovce sune v opatrnějších
obloucích.
Občerstvení a aprés-ski:
Všude je množství horských chat, barů a restaurací podél sjezdovek, a
to tradičních i modernějších, od bufetových okének přes „tácovky“
až po vyšňořené s obsluhou. Typickým levným občerstvením jsou panini
– zapečené housky se šunkou, sýrem, párkem, řízkem atd. Z většiny
barů a chat prakticky celodenně vyhrává hudba, občas lákají i na
plzeňské pivo a obsluhu v češtině.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd z Brennerské dálnice od Mezzolombarda po horské silnici s více
(přes Fai) či méně (přes Cavedago) serpentinami až na náhorní plošinu
kolem Andala.
Menší parkovací garáž u nástupní stanice kabinkové lanovky Doss Pela v
centru Andalu, venkovní plochy u cvičné louky Rindole kousek nad stanicí a
zároveň přímo u dojezdové sjezdovky. Velké asfaltové parkoviště je u
nástupní stanice kabinky Prati di Gaggia na okraji Andala i u sedačkové
lanovky Santel za Fai della Paganella.
V Andalu jezdí skibus od hotelů k nástupním stanicím lanovek, podobně ve
Fai.