Paganella aktuální report z 25. - 29.12.2022

Sjezdovky:

Molveno, malý areál v sousedství Paganelly, je spíš sáňkařský areál a ti si tam opravdu užívali a bylo fajn vidět rozesmáté rodiny s dětmi spouštějící se tratí pro ně určenou dolů. Je tam jen jedna sjezdovka s příjemným červeným charakterem a téměř žádní lyžaři. Ovšem zase hrůzostrašné značení, což pro nás znamenalo, že jsme při sjezdu na druhou stranu kopce potkávali turisty a sáňkaře, kteří se za námi ohlíželi jako za exoty. Následně jsme pochopili proč. Sjezdovka najednou skončila a my se ocitli na parkovišti aut, kde jsme z jednoho parkujícího řidiče vypáčili, že nahoru se odtud nedostaneme a musíme tři kilometry pěšky po silnici a dostaneme se tam, kde bydlíme. Jenže vše bylo jinak. Ano, došli jsme, ale do Andala, kde jsme nebydleli! Chytili jsme poslední skibus do Molvena a byli jsme rádi, jinak hrozilo jen taxi na hotel!

Sněhové podmínky:

V Molvenu relativně dobré. Přestože během dne byly teploty okolo pěti nad nulou, tak v noci přimrzlo a dopolední sjíždění po manšestru se "dalo chroupnout", po poledni sjezdovka změkla a lyžovalo se fajn. V Paganelle sedřený umělý sníh, střídající se s ledovými plotnami a nahrnutým sněhem. Tudíž byla k vidění lyžařská spartakiáda, kdy hlavním cílem lyžařů bylo dostat se ve zdraví dolů. Kdo neměl nabroušeno, zaplakal, a i když měl, nemohlo ho to bavit. Nejhorší povrch tam měla jejich Olympijská černá sjezdovka. Když jsem se po sešoupání (jinak se to sjet po těch plotnách nedalo) díval do obličejů dalších šoupačů, tak být tam kostel, tak se jdou všichni modlit a děkovat za to, že to dolů dali ve zdraví. Znám mnoho lepších lyžařských italských středisek a zase to jejich značení! Zlatí frantíci, tam se neztratíte ve stokilometrových resortech a tady na pouhé padesátce nevíte, kde jste (tedy, pokud jste zde noví, jako my).

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

I vlekaři musí šetřit a hlavně v Molvenu jsme měli občas pocit, že jít nahoru pěšky, tak jsme tam dříve, než jet lanovkou. Parkování otřes! Na každém parkovišti jiný automat na zaplacení parkovného a ani Italové jim nerozuměli, natož my, Češi! To byl věru očistec a bylo komediální sledovat třeba deset lidí, kteří se snaží ten automat pochopit. Parking u hotelu nemá cenu popisovat. Tam jsem musel při nájezdu a výjezdu do zatáček 2x najíždět a couvat, páč se tam to auto neotočilo, přitom by stačilo pár stavebních úprav. Sedačka v Molvenu by letos asi vyhrála v soutěži o nejpomalejší lanovku na světě. Paganella v pohodě. Na jízdy skibusem pozor: V Andalu všechny skibusy parkují a nabírají cestující z jednoho nástupiště, ne však při cestě zpět do Molvena. Ten nabíral jinde a takto nám odjel předposlední bus. A zase, nic pořádně neoznačeno, prostě italští salámisti, turisto, postarej se sám. Náš hotel nad jezerem v Molvenu nabízel krásný výhled na jezero a byl to asi nejhezčí zážitek našeho výletu.

Zalidněnost:

My měli hotel plný. Na molvenské sjezdovce jsme hodiny jezdili sami po manšestru, což je patrné i z fotek. Paganella přelidněná a jen 45 min. se čekalo na zakoupení permanentek. Tady logistika nedomyšlená. Ve spodních partiích se na sedačku čekalo i 25 min. Nic moc...

Občerstvení a aprés-ski:

Jídlo na hotelu formou polopenze bez větších připomínek, až na tu nabídku pouze psanou italsky a když do toho zamotají jejich regionální názvy a hodíte to do překladače, tak i ten je z toho zblblý, že z celého názvu přeloží jen třetinovou skladbu stravy, a tak stejně jen odhadujete, něco na způsob "překvapení šéfkuchaře". Jinak strava chutná, vyhovující a množstevně dostatečná.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava do střediska nemohla být lepší! Ráno po Štědrém dnu jsme vyjeli a silnice a hlavně dálnice v Rakousku a Itálii jako vymetené. Jeli jsme prakticky sami, kromě pár exponovaných míst (Innsbruck, Brenner a německá dálnice ), jinak jen tempomat a neusnout za volantem. Takhle pohodovou a vymetenou cestu na ski si snad ani nepamatuji. Pohádka pro cestovatelskou a řidičskou duši. Parkování otřesné. Náš hotel v Molvenu sídlil na úzké silnici a parking pro ubytované byl v úrovni jeho střechy, ale vyjet se tam muselo dvěma zatáčkami, kam se nevešel ani Fiátek 500 a muselo se najet, couvnout, následně vyjet a pokud jste potkali auto v protisměru, nastal brutální problém, páč to byla cesta jen pro jedno auto! My tam měli sucho, ale představit si to se sněhem, nedej bože s ledem, tak je to malér jako hrom. Parkovací automaty už jsem též popisoval, stejně jako komunikační neschopnost. Proto to naše celkové rozčarování...