Sjezdovky:
V době naší návštěvy byly v Les Menuires otevřeny snad všechny
sjezdovky, a to i včetně nezasněžované černé Leo Lacroix. Proti minulým
návštěvám mi přišlo, že tolik kritizovaná francouzská úprava sjezdovek
se za těch pár let zlepšila a i přes často výrazně jarní teploty a
stále solidní nápor lyžařů byly tyto i v pozdním odpoledni velmi slušně
sjízdné, protože i úseky na "hlavních tazích", které si z minulosti
vybavuji jako boulovatá pole, byly tentokrát ve velmi solidním stavu, i když
horní vrstva sněhu už odpoledne pomalu tekla.
Vzhledem k tomu, že jsme cestovali po celých 3V, tak sjezdovky v Les Menuires
jsme využívali pouze na ranní rozjezd a odpolední se vyježdění až do
zavíračky. Bohužel s tím, jak proběhla modernizace nejnižšího patra
lanovek (Reberty, Bettex), přestávají při ranním rozjezdu natěšených
lyžařů stíhat páteřní lanovky na hřeben (kabinka Bruyéres 1 a 2,
sedačka Mont de la Chambre), takže se u nich tvořily zrána zhruba 15- až
20minutové fronty. Při cestě z Les Menuires do ValTho nebo směr Courchevel
tak bylo efektivnější zvolit jinou kombinaci přejezdových lanovek. Trasy
časově možná zhruba stejné, ale místo jen pouhého stání ve frontě i
včetně nějakého toho lyžování.
Na závěr každodenní lyžovačky se osvědčily po čtvrté hodině naprosto
prázdné svahy na Masse, které se již postupně noří do stínu, na rozdíl
od hlavních svahů centrálního Les Menuires. Stejně tak několik sjezdovek
okolo lanovky Becca, která není přejezdovým bodem a tudíž se po nich
nevalí proud navracejících se lyžařů.
Podobně poloprázdné a i odpoledne stále pěkné svahy bylo možné nalézt u
pomy Montaulever (pěkná členitá modrá Plan du Bouquet) nebo pod sedačkou
Sunny Express (červená David Douillet).
Sněhové podmínky:
Už při příjezdu bylo jasné, že sněhové podmínky jsou na danou
roční dobu zhruba průměrné. A předpověď už mnoho dní dopředu hlásila
masivní dvoudenní sněžení, během něhož nahoře připadlo cca 80
centimetrů. Po této nadílce tak podmínky byly naprosto snové - dostatek
sněhu a azurové počasí.
I když už někdy začátkem března se louky pod 2000 m n.m. zelenají
trávou a v nejnižších pasážích jsou jen vysněžené pásy sjezdovek, my
jsme zažili týden, kdy sníh mimo sjezdovky ležel i v Saint Martin a teprve
azurové počasí a vysoké teploty nastupujícího jara (až okolo 18 stupňů
na přímém slunci) dával sněhu pěkně zabrat.
Vzhledem k dané předpovědi jsme také přizpůsobili své lyžařské
plány. Na začátku, kdy se očekávaly nižší teploty, jsme si projeli
hlavně Courchevel a jeho nejníže položené části. A později, kdy po
vydatném sněžení denní teploty výrazně stouply, jsme naopak celé 2 dny
strávili ve Val Thorens.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Co se týká lanovek, tak se středisko posunulo o kousek dále a v letošní
sezoně zkapacitnilo druhou sekci nad Saint Martinem novou rychlou šestkou, kdy
původní rychlá čtyřsedačka se posunula pod Les Menuires, kde nahradila
předpotopní pomalou dvojku.
V celém středisku jsou tak v provozu pouze 3 pomalé sedačky, z nichž jedna
slouží jako ranní přibližovák a zbylým dvěma na Masse se člověk může
vyhnout použitím kabinek. Obdobně dvě za tří pom lze taktéž objet za
použití pohodlnějších lanovek. Pomocí třetí, na Masse, se lze dostat na
totálně prázdnou černou sjezdovku.
Zalidněnost:
Počet lyžařů, i když se jednalo o termín už po francouzských
prázdninách, byl stále vcelku vysoký, což byl problém hlavně při ranním
rozjezdu, než se masy lyžařů dostaly horní sekcí lanovek na vrcholky a
rozptýlily se po sjezdovkách. Stejně tak odpoledne se tvořila menší fronta
u páteřní šestky na Chambre, všude jinde byl provoz obvykle plynulý.
Občerstvení a aprés-ski:
I mimolyžařská infrastruktura střediska je na solidní úrovni, jen je
potřeba počítat s vyššími cenami (pivo na svahu až 7,60 EUR). Na obou
dojezdových náměstích se nachází obchody, půjčovny lyžařského
vybavení, bary, restaurace, bankomaty, pošta, lékárna, kina atd. V centru
střediska je také bazén s wellness. Je možné si projet přírodní
sáňkařskou dráhu u kabinky Roc 1 nebo i novou kolejnicovou ve čtvrti
Bruyéres.
Po Les Menuires jezdí několik bezplatných linek skibusu a několikrát denně
jede i bezplatný bus po trase Saint Martin - ValTho. V centru střediska
ulehčuje pohyb z níže položených rezidencí do centra kabinka (provoz do
23.00).
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska z ČR znamená vcelku velkou porci kilometrů, kdy
kilometry po Švýcarsku a Francii se ukázaly jako problematické bez ohledu na
zvolenou trasu, protože dálnice tento víkendový nápor do všech savojských
středisek už nestíhají.
Na místě jsme problém s parkováním neřešili, protože jsme měli chalet,
ale i v centru střediska by člověk bez problémů zaparkoval na některém z
bezplatných parkovišť, i když ne možná příno u své rezidence.