Les Menuires aktuální report z 14.01.2022

Sjezdovky:

Protože v Les Menuires jsme zatím lyžovali jen jeden den, a to navíc při omezeném provozu z důvodu sněžení, měli jsme k prozkoumání ještě nějaké „resty“. Hned ráno jsme vyrazili na Pointe de la masse, kam vede nová kabinková lanovka. Dle očekávání opravdu nemá mezistanici, takže sjezdovky teď končí na dost zvláštních místech. Z vrcholku až k dolní stanici vede modrá Bouquetin, na kterou v dolní části navazuje modrá Vallons. Místy mají obě sjezdovky docela svižný sklon, takže určitě neposlouží jen začátečníkům. Červená Fred Covili míří dolů o poznání příměji. Je pěkně široká, ale bohužel v dolní části na ni navazuje modrá Les enverses a právě kvůli nové kabince se nedá jezdit opakovaně jen horní červený úsek.

Naprostá „smrt“ potkala zdejší černé sjezdovky. Po francouzsku jsou neupravované, takže nás nezlákaly, ale kdo by o ně projevil zájem, možná si to rozmyslí kvůli logistice. Pěkná je černá Masse, která se po chvíli napojuje na červenou Fred Covili. Chudým příbuzným se stala černá Lac noir, která má plochý začátek a navíc se na Fred Covili napojuje v její dolní části, takže následuje buď modrý dojezd nebo off-piste. Na další černou Dame blanche se dá dostat od horní stanice pomy, která zůstala stát uprostřed kopce. A naprosto nepoužitelná mi přijde poslední černá - Rocher noir. Ta totiž původně končila u dolní stanice třísedačky, po které ale dole zůstaly jen dvě zrezlé tyče, takže se z dojezdu lze dostat jedině pomalou neodpojitelnou čtyřsedačkou Tortollet, od ní sjet po zelené zpět k dolní stanici kabinky a dát si další kolo. Upřímně bych chtěla vidět někoho, kdo to bude jezdit opakovaně...

Na prostisvahu je černá sjezdovka jen jedna - Léo Lacroix. Je úmyslně ponechaná boulovatá, u jejího začátku je dokonce upozornění.

Zkusili jsme i některé červené, například David Douilet. Je pojmenovaná po francouzském judistovi a přeneseně mi judo připomíná tím, jak dochází k nečekaným zvratům. Sjezdovka mění svůj sklon, šířku, směr... Není moc přehledná, ale je o to zábavnější.

Většina ostatních červených sjezdovek není tak dlouhá a neklikatí se tolik mezi terénními nerovnostmi. Naprostou výjimkou mezi červenými je Chasse, která už ale patří spíš pod Val Thorens. Končí v podstatě u dolní stanice sedačky Plan de l´eau, respektive u mostu na modré sjezdovce Bd cumin, po které se lze vrátit do Les Menuires. Ačkoli sjezdovka končí v údolí, není, narozdíl od ostatních „údolních“ sjezdovek, technicky zasněžovaná. A protože teploty dnes byly opravdu jarní, na sjezdovce se to dost podepsalo a je na ní spousta vydřených míst a ledových ploten. Škoda, je sice užší, ale jinak pěkně členitá.

Projeli jsme i několik modrých. Jérusalem je tak odlehlá, že je v podstatě liduprázdná, zůstává v dobrém stavu celý den, je většinou docela široká a zatočená tak akorát, aby ani začátečník neztrácel přehled. Grand lac je jí dost podobná, ale má trochu plošší některé části. Další modrá 3 marches míří v podstatě přímo dolů. Okolo sedačky Becca lze využít kombinaci modrých Bd su Sunny a Lac de sombes, které se kříží s dalšími sjezdovkami a sjezdy je možné si obstojně nakombinovat. Mezi modrými sjezdovkami vyčnívá Mon de la chamre, která v kombinaci s Buryéres neboBoyes nabízí sjezd až k dolní stanici kabinky Bruyéres, takže převýšení přibližně 1 000 metrů.

Sněhové podmínky:

Po nedávném sněžení už v podstatě není ani památky. Sjezdovky v horních částech areálu mají skvělý vodivý čistě přírodní sníh. Většina sjezdovek v dolní části je ale technicky zasněžovaná a na těchto sjezdovkách se vytvořil velmi tvrdý, místy až ledovatý podklad. Třeba modrá Bettex je tak zmrzlá, že je pro začátečníky nesjízdná a šli dolů po okraji sjezdovky pěšky s lyžemi na rameni...

Červená Chasse nebo modrá Loy jsou dojezdy do údolí a přesto bez technického sněhu. Podmínky na obou sjezdovkách vyloženě jarní, obě sjezdovky mají početná vydřená místa.

Jízda mimo sjezdovky už je podle mého možná jen v horních částech a i tam už v dost velké míře ze sněhu vykukují kameny. Stupeň lavinového nebezpečí: 2.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Nová kabinka na Pointe de la masse je pohodlná a opravdu rychlá. Bohužel pro zkušenější lyžaře mi nepřijde příliš přínosná.

Další kabinka přímo v Les Menuires je Bruyéres. Jezdí až od 9:10, takže ráno se u ní tvoří docela velká fronta. Naštěstí ale kombinací sedačkových lanovek se jí dá pohodlně vyhnout.

Páteřní sedačkové lanovky sice nejsou nejnovější, ale jsou rychlé a ty výše položené dokonce s bublinou - St. Martin Express, Granges, Roc 2, Mont de la Chambre - což v Les 3 Vallees vůbec není standard. Naopak - ten běžný zdejší standard drží ostatní lanovky. Některé jsou moderní a rychlé (Menuires, Sunny Express, Reberty), některé kvůli své odlehlosti zůstávají menším mementem dob minulých (Bettex, Tortollet).

Zalidněnost:

Ranní čekání na zahájení provozu je klasicky s frontou, která ale během několika minut zmizí. Jediná fronta vzniká u páteřních lanovek ve chvíli, kdy se lyžaři z okolních areálů vydávají na cestu zpět, tedy okolo 15:30.

V centrální části nad Les Menuires jsou trochu víc zalidněné sjezdovky, hlavně v užších místech a před strmějšími úseky. Co jsem snad nikde neviděla, oni jsou schopni se na té hraně vyrovnat tak, že vůbec nejde projet, poprvé v životě se mi stalo, že jsem musela zastavit a počkat, až někdo uhne. Naštěstí v okrajovějších částech areálu bylo vylidněno, takže jsme se drželi spíš tam.