Sjezdovky:
Černě značených sjezdovek je pomálu, ale bohatě to vyvažují některé
červené, které mi pocitově přišly místy zbarvené až „sytě
červeně“. Pravda, některé jiné, například sjezdovka podél sedačky
Edelweiss, by zase mohly být spíše modré
. Modře
značených sjezdovek je zde nejvíce. Jsou mezi nimi i přejezdové cesty -
například od horní stanice lanovky Schaidberg k lanovce Plattenkar, část
přejezdu od kabinky Zahnerkar k sedačce Gamsleiten nebo některé trasy na
svazích Monte Flu.
Sněhové podmínky:
Ráno sjezdovky urolbované a zmrzlé. Rolbovat jarní firn je asi problém,
takže kvalita urolbování byla dost mizerná, hodně patrné přechody mezi
jednotlivými pruhy, hrboly, hroudy. Už při zahájení provozu sjezdovky
měkly, odpoledne tedy jen firn, kaše nahrnutá na kupičkách
.
Některé přejezdové modré jsou úzké, takže jsou v nejhorším stavu -
místy už vydřené a občas i s kamínky. Většina sjezdovek má ale
dostatečnou šířku, takže na nich žádná vydřená místa nejsou.
Většinou je tedy sněhu dostatek, v některých lépe stíněných místech se
dá ještě vyrazit i mimo sjezdovku.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jedna kabinková a spousta sedačkových lanovek, takže sundávání lyží
v podstatě není nutné.
Zalidněnost:
V sobotu nepatrně více lidí, ale projevilo se to pouze trochu víc
rozježděnými sjezdovkami, na sjezdovkách bylo docela volno a fronty na
lanovky nebyly - tu jednu jedinou frontu od turniketů jsem si musela vyfotit
.
Občerstvení a aprés-ski:
V Obertauern jsme nebyli ubytováni, takže zdejší „vyhlášené“
bujaré aprés-ski nám (naštěstí) uniklo. Oběd v Edelweissalm Hütte v
podobě famózního burgeru za velmi sympatických 11 EUR.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezdová silnice suchá, parkovišť na výběr několik a zdarma.