Sjezdovky:
Lyžovat se před pár dny začalo již od Giggijochu, tedy z pouhých 2 280
metrů nad mořem. Lákadlo je to samozřejmě velké, spolu s ledovcem
Tiefenbach jde za mě o nejlepší svah v celém Söldenu. V provozu jsou odtud
všechny potřebné sjezdovky coby propojky k cestě na oba ledovce, na nichž
je nepřekvapivě v provozu úplně vše. Modrá č. 38 na ledovci Tiefenbach je
pro mne jednou z nejlepších sjezdovek v Rakousku, takže zde jsem strávil
času asi nejvíce.
Sněhové podmínky:
Sněhu je dostatek v celém areálu, a to i na Giggijochu, kde okolní louky
pokrývá stále spíše tráva a kamení. Horší situace je překvapivě na
samém vrcholu areálu - propojka za tunelem ke sjezdovce č. 38 je plná
kamení, takže jde o skluznice. Na většině svahů navzdory počasí až do
odpoledne terén vhodný ke carvingu, a to i na úzkých Redsterech. Na svazích
Rettenbachu muldy a především mlha, tedy spíše mrak, který se zde držel -
zdejší svahy ale nevyhledávám, takže žádný problém. Modrá č. 15 na
Giggijochu byla plná drobných nerovností, zřejmě důsledkem ještě
nedostatečně zhutnělého sněhu po pár dnech provozu, ostatních sjezdovek
na Giggijochu se to ale netýkalo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sölden je stále jedním z lídrů v inovacích přepravního parku, takže
se zde lze vozit na supermoderních sedačkách, v kabinkách či po jezdících
schodech v údolních stanicích lanovek. Posledním článkem propojení
areálu s ledovci, který na modernizaci teprve čeká, je stará neodpojitelná
čtyřsedačka Seekogl, jde však jen o jednu lanovku a těch pár minut lze
(snad i v mrazu) přežít.
Toalety jsme u zprovozněných lanovek našli pouze dole na Rettenbachu,
Tiefenbachu a Giggijochu, samozřejmě pak i v údolí u parkoviště. Na
větším počtu by určitě šlo zapracovat.
Zalidněnost:
Na neděli zalidněnost rozhodně předčila očekávání, a to pozitivně -
fronty se absolutně nekonaly, volno bylo ale i na rozsáhlém parkovišti s
garážemi u kabinky Giggijoch. Na svazích pak byl přiměřený počet
lyžařů, nejvíce asi na modré č. 13 na Giggijochu. Většinu času nikdo na
sjezdovkách nepřekážel a na lanovkách jsme jezdili asi v polovině
případů sami.
Občerstvení a aprés-ski:
Nevyužili jsme, nicméně restaurace na ledovcích i v údolí byly v
provozu. Žádné aprés-ski se ale uprostřed listopadu v neděli v Söldenu
nekonalo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do Ötztalu ze sousedního Pitztalského údolí byla vcelku
bezproblémová, ač zdlouhavá. Po cestě relativně je velké množství
radarů, navíc i policejní hlídka, ale provoz malý.
Parkování bylo asi největším zklamáním dne, na druhou stranu v
destinaci typu Sölden není placený parking velkým překvapením. K nemalé
ceně skipasu (např. od 11 hodin za 72,50 euro) si tak přičtěte ještě 6
euro za celodenní stání. Systém je navíc bohužel vyřešen automatickými
kamerami, které snímají značku, žádné závory zde nejsou a platí se QR
kódem či v automatech na parkovišti. Pozor si dejte, pokud máte na SPZ
písmeno I jako já, kamery ho rozpoznaly jako jedničku a následně jsme
nebyli schopni spárovat platbu s naší SPZ. Každopádně se nám zaplatit
nakonec podařilo a se spárováním s naším vozem si již musí poradit
místní soudruzi.
Ještě stále je možnost vyrazit klikatou silnicí až na parkoviště k
ledovcům, kde se zřejmě parkuje zdarma, avšak za vynaložený čas a najeté
kilometry navíc to spíše nestojí.