Sjezdovky:
Původně jsme byli smířeni s tím, že budeme jezdit z Lysé hory pouze po
modré. Tak to bylo alespoň zveřejněno na webových stránkách. Nakonec jsme
se ale svezli i po červené, která byla z nepochopitelných důvodů nahoře
zatarasena. Většina lyžařů to však nerespektovala, a tak jsme se přidali
k většině a jezdili jsme tam také. A bylo to na ní vlastně možná
paradoxně i lepší. Synovi ježdění v prašanových muldách nevadilo, já
jsem s nima postupem času trochu bojovala, přece jen mám o dost starší
kolena. Po obědě už jsme jeli z vršku Lysé jen jednou, zbytek času jsme
strávili na vleku Zalomeném, abychom se vyhnuli nejvíc rozrytým úsekům na
modré a jezdili jsme jen v její střední části s odbočkou na úzkou cestu
vedoucí ke spodní stanici pomy.
Sněhové podmínky:
Prašan, všude hromada prašanu. Člověk v něm prostě za ty poslední
roky už ani neumí jezdit. Bohužel i díky čerstvě napadanému sněhu,
který nestihl přemrznout, se velice brzo v prudkých úsecích tvořily
navrstvené muldy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jezdila přibližovací lanovka, lanovka na Lysou, rychlopoma a krátké
vleky na Kaprunu.
Zalidněnost:
Na to, že byla sleva, a český člověk „nechce slevu zadarmo“, tak to
nebylo až tak strašné, jak to zprvu vypadalo ráno u pokladen. Přijeli jsme
trochu se zpožděním, až v 8:15, ve frontě zásek na dobrou čtvrthodinu.
Největší fronta na lanovku na Lysou byla v půl jedenácté, jinak pohoda.
Díky tomu, že se lidi rozprostřeli na obě dlouhé sjezdovky, tak byla
zalidněnost na tratích příjemná.
Občerstvení a aprés-ski:
Rokytnice je sympatická oproti Špindlu díky své bohaté nabídce cenově
přijatelných jídel. My jsme si kolem desáté dali svačinku v podobě párku
v rohlíku za 30,- v zakrytém bufetu uprostřed modré sjezdovky a za stejnou
cenu jsme pak kolem poledne přidali frankturskou polévku v restauraci Černý
potok u spodní stanice lanovky. Pokud bychom se chtěli posilnit víc, určitě
bychom si zde vybrali z několika hotovek kolem 150,-
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska to máme nejblíž přes Zlatou Olešnici a Paseky nad Jizerou.
Tentokrát jsme ale zvolila trasu přes Tanvald a Kořenov. Je to sice dál,
zato lepší cesta. Dojezdový čas 1:10 hod. na 70 km mi přijde docela
slušný, klidně bych jela i svižněji, ale cestou se vyskytlo několik
extrémně nespěchajících řidičů – zdržovačů. Parkovali jsme na
nejbližším, zato placeném parkovišti.