Sjezdovky:
Na všechna 3 střediska se píše 214 km sjezdovek. Množství, délky,
šířky, sklony jsou úchvatné. My jezdili každý den na jiné středisko a
bylo to tak akorát projet všechny trasy (nejezdíme na kvantitu, ale na
kvalitu - pohodově s pauzičkami). Navíc nám připadlo, že jakou rozlohu
mají upravené sjezdovky, tak takovou mají i freeridové pasáže. Je jich
tady hodně. Jezdí se naprosto všude. Obrovské louky přímo vybízejí k
jejich řezání - viz foto.
Sněhové podmínky:
V ČR téměř bez sněhu, tady cca 1,5 m. Na okolních svazích byly vidět
utržené malé laviny. Až tady je vidět, jaká masa sněhu se na člověka
sesype v lavině. Není to prašánek, ale pořádné balvany, které člověka
semelou. V den příjezdu a večer tady nasněžilo asi 10 cm prašanu. Ráno to
byla nádhera. Ve freeridu, kde nikdo nebyl, to byly pohádkové peřiny.
Podklady tvrdé, ne však ledové a bez vydřených ploten. Odpoledne v
nižších částech naflákané muldy od lyžařů ve strmějších částech
sjezdovek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Spokojenost - jen místy sedačky bez bublin. Na dlouhé vzdálenosti jsou 6-
až 8kabinky nebo 6- až 8sedačky. Na ty malinké jsou někde i kotvy a
pomy.
Zalidněnost:
Od pátku do neděle zalidněnost mírná. Ráno při nástupu ve Fissu
čekání na kabinku tak na 3 min. Nahoře ve všech třech střediscích bez
front - maximálně 10 lidí - jak kabinky, tak i sedačky. V době oběda jsme
nikdy nečekali na místo k sezení. Vždy bylo kde sednout a pojíst.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací dostatek. Ceny jídel o cca 3 € dražší, než jsme byli
zvyklí na Matreii nebo Stubaii. V menších tradičních dřevěných
restauracích je velký výběr místních jídel (polévky, šnicl, těstoviny,
klobásy, ...). V nových skleněných restauracích byla jídla bufetového
výběru. Množství zákusků, salátů, nápojů. Vše na výbornou.
Doprava do střediska a parkování:
Z dálnice od Innsbrucku vede strmá silnice se serpentýnami 6,5 km ke
spodním nástupním kabinkám ve Fissu. Parkování zdarma.