Sjezdovky:
Ačkoliv středisko je vedené jako rodinné, tak sportovní lyžař si to
tady skutečně užije, paleta černých je nepřeberná ve všech částech
střediska od Ladisu po Masner a každá je trochu jiná, takže stále je co
objevovat. Navíc při prašanových podmínkách spousta možnosti
"bezpečného freeridu" hned vedle sjezdovky. To co trochu chybí jsou těžší
sjezdovky v hranici lesa, takže když přijde horší počasí, tak jste
odkázaní na modré a červené a je otázka jestli za ně chcete platit přes
50 EUR za den lyžování.
U Schoengampbahnu je měřený slalom, kde jste zároveň nahrávaní a tuto
nahrávku můžete vidět na www.skiline.cc. No nejezdím jak Hirscher .
Sněhové podmínky:
Padalo a padalo, takže každý den napadlo minimálně 30 cm sněhu, takže
jen na trochu prudších partiích sjezdovek muldy hned od rána. I v úterý,
kdy už přestalo padat byla povrch sjezdovek hodně měkký, takže téměř
žádný carving a zpět ke smýkání. Jen černá Zwoelfer sportiv byla
nahoře ledová (vyfoukaná?).
Taková perlička: v místě se sjezdovky, když padá, upravují ráno i přes
den. Takovéto sjezdovky jsou na tabulích s mapami označeny zelenou, která
bliká. Hezký je potom návrat roleb zpět na základnu, to je dlouhý štrůdl
viz fotogalerie.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou zde luxusní, takže buď kabiny nebo sedačkové lanovky
-většina vyhřívaná a s krytem, takže i při horším počasí to není tak
zlé.
Vedle mnoha zajímavostí, které se ve středisku nachází, bych tentokrát
vypíchl lanovku Almbahn, kde ve standardních lanovkách to bučí (naštěstí
to jde vypnout), ale jednu kabinku tam mají historickou (poznáte ji podle
toho, že je dřevěná), kde uvnitř jsou figuríny lyžařů oblečených 50 a
více let zpět - takové muzeum na laně .
Když už jsme u těch specifických kabinek, tak naopak při nástupu na
Schoenjochbahn mají v kabince prý nejmenší restauraci na světě.
O moc větší nebude restaurace Cube na Zwoelferkopfu, o to vyšší cenu za
jídlo tam ale dáte.
Zalidněnost:
V neděli vzhledem k podmínkám téměř nula, jen na Gampfenabfahrtu, což
je modrá sjezdovka od Komperdelbahnu a navazující Mittelabfahrt, bylo plno.
To je tam zjevně pořád, tam jsem volno ještě neviděl.
V úterý, kdy se udělalo hezky a jela hlavně levá část směrem na Ladis,
bylo v této části lyžařů více, takže na Schoenjochbahn se zrána čekalo
cca 15 minut a na některých lanovkách za Zwoelfkopfem do 10 minut. Taky na
sjezdovkách bylo trochu hustěji maso, ale stále se to dalo.
Občerstvení a aprés-ski:
Když byla v pondělí zavřená téměř všechna střediska včetně
Soldenu, Ischglu a tudíž nebylo kam jet lyžovat, tak jsme navštívili Aqua
Dome v Längenfeldu a bylo to tam fajn. Jak vodní radovánky, tak možnost
využití sauny včetně ceremoniálů. Jen počítejte s tím, že vstupné
Vás vyjde jako celodenní permice. Lze ušetřit nákupem vstupenky na tři
hodiny, ale stále je to kolem 40 EUR. Také je nutné brát v potaz, že je to
z oblasti od Serfausu hodina jízdy, protože je to až v údolí kousek pod
Soldenem.
Jídlo v Moseralmu v části Fiss se slovenskou obsluhou a bez problémů.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd bez problémů přes Fernpass. Jen mezi německou hranicí a
Fernpassem bylo na silnici trochu sněhu, ale bez problémů sjízdné. Cestou
zpět byl jak Fernpass, tak přejezd přes Seefeld zavřený kvůli riziku pádu
lavin, takže nutnost jet až přes Kufstein, což je dost zajížďka. Toto
nemají úplně vychytané.
Parkování přímo u lanovky Waldbahn zdarma. Parkoviště přímo ve Fissu u
lanovky je placené, nutno platit předem jinak pokuta.
V neděli a v pondělí bylo nutné při výjezdu od Riedu nasadit řetězy nebo
mít čtyřkolku, byť kompletní sněhová pokrývka na silnici rozhodně
nebyla, ale všichni nasazovali.