Sjezdovky:
Na půldenní lyžování se člověk zabavil i na zdejší hlavní sjezdové
trati. Téměř kilometrová a široká trať, v horní polovině dost placatá,
ve druhé polovině hravá s červeným profilem. Druhou stranu lemují skoky,
překážky a při sněhově bohatší zimě i ski/snowboard cross a U-rampa,
vše se letos bohužel zprovoznit asi nepodaří.
Sněhové podmínky:
Hlavní trať velmi solidně vysněžená a upravená v celé šíři. Bez
ploten, kamínků.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Je to sedačka, díky za ní, byť starší repasovaná dvousedačka,
původem jezdící v Harrachově, není z nejpohodlnějších. Délka necelých
700 metrů. Půjčovna, lyžařská škola, servis. Pro ubytované ve větším
kolektivu možnost zajištění moderního skibusu.
Zalidněnost:
Příjemné překvapení, na neděli jsem to čekal horší, kor, když zde
lyžaře a snowboardisty přepravuje pouze pomalejší dvoukotva. Většinou
fronta kolem 2 až 3 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
Dostatečné. Bufet s příznivými cenami u kasy, restaurece pod lanovkou,
horní krytý bufet a další restaurace.
Doprava do střediska a parkování:
Po celé trase suché silnice, rozbité od Vysokého na Sklenařice.
Tentokrát jsem volil cestu spodní, na Zlatou Olešnici, na to, že jde o III.
třídu, je ve velmi dobrém stavu, jen je dost úzká, zejména poslední 4 km
ke středisku, vyplatí se jet pomaleji. Parkování nahoře i dole
bezplatné.