Sjezdovky:
Val Thorens nabízí snad vše, co by kdo mohl potřebovat – sjezdovky
všech obtížností a pestré možnosti lyžování ve volném terénu.
Zejména pod Cime Caron jsou hodně sportovní terény, na protějším svahu
zase najdou široké modré sjezdovky ti méně zkušenější. V oblasti nad
Orelle mě zaujala změna obtížnosti sjezdovky La Crois d’Antide z modré na
zelenou. Změnila se barva v mapě a tyčové značení, na směrovkách ale
zůstala původní modrá, což může mást při orientaci.
Sněhové podmínky:
Ve vyšších polohách, kde není technický sníh, se na sjezdovkách
objevují kameny – typickým příkladem byla červená Col de l’Audzin. Pro
červené a modré sjezdovky platí, že na strmějších úsecích se tvořily
boule, a to už i v dopoledních hodinách. Oblast Orelle byla online značená
jako uzavřená, ale ve skutečnosti byla otevřená.
Volný terén už je většinou silně rozježděný, a to přestože
lavinový stupeň stále zůstává na 4 a všude jsou výrazná varování
před lavinami.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve Val Thorens je velký počet kabinkových lanovek a nově přibyla kabinka
Face Nord, která nahradila dvě dříve zrušené sedačkové lanovky. Kabinky
z mého pohledu snižují plynulost lyžování, neustálé sundávání a
nandávání lyží je nepohodlné. Novinkou je také zlepšení infrastruktury
na Cime Caron, kde postupně vznikají nové chodníčky, mosty, vyhlídky a
restaurace s obchodem.
Zalidněnost:
Val Thorens je tradičně velmi rušný areál a až extrémně zalidněný,
zejména v centrální části areálu a na hlavních spojnicích. Platilo to i
tentokrát. Fronty na lanovky se ale tvořily jen minimální. Výjimkou je
okolí sedačky Plan de l’Eau nebo nové kabinky Face Nord, kde je oproti
ostatním částem Val Thorens vyloženě klid a liduprázdno.