Val Thorens aktuální report z 14.01.2024

Sjezdovky:

Val Thorens leží na konci údolí, takže sjezdovky se rozprostírají okolo městečka ze tří stran. Přes hřeben se lze navíc „přehoupnout“ ještě nad městečko Orelle.

Sjezdovky nad Val Thorens leží nad hranicí lesa, takže jsou často příjemně široké a přehledné, ale občas málo členité. Jen v nejvyšších částech areálu už jsou podmínky natolik horské, že se sjezdovky zařezávají do boku hor a jsou tedy dost úzké. Platí to třeba pro červenou Cime, která by dle mého názoru snesla spíše modré označení.

Kromě Cime najdeme pod vrcholem Cime Caron ještě druhou červenou, mnohem členitější a strmější, a černou Combe de caron. V ostatních částech areálu už jsou ale sjezdovky mírnější, širší a vlastně i přehlednější.

V bezprostřední blízkosti městečka jsou spousty modrých sjezdovek. V podstatě veškerý provoz ze všech svahů se sbíhá na modré Cairn, která je sice krásně široká, ale náporu zdaleka nepostačuje. Tím spíš, když plochá část je doplněna o pohyblivé koberce a slouží i jako výukový prostor.

Sjezdovky nad Orelle jsou hodně členité. Zajímavé jsou nejen červené Mauriennaise a v horní části Bouchet a Coraïa (obě jsou zpravidla upravované na střídačku, dnes byla ta upravená Coraïa), ale také modré Peyron, La croix d’Antide a Lory. Poslední modrá Gentianes je spíše přejezdová cesta.

Ačkoli areál and Val Thorens je relativně kompaktní, navigace může být překvapivě složitější. Zejména v centrální části je spleť lanovek a různých odboček tak velká, že není problém se trochu ztratit. Stejně tak může být pro někoho složitější přejezd do Orelle, který je vždy nutný s nějakým přestupem a ne vždy na sebe lanovky navazují. Přes Cime Caron je navíc přejezd vhodný jen pro ty nejzkušenější, pokud tedy nechcete jet dolů do Orelle lanovkou, cestou zpět jsou k dispozici aspoň dvě červené, ale stále nic pro méně zkušené.

Sněhové podmínky:

I přes dostatek sněhu jsou některé sjezdovky v žalostném stavu. Celý vrchol Cime Caron je plný malých i větších kamínků. Ty najdeme třeba i na červené Cime, Bouchet, Chasse nebo modré Plein Sud.

Sjezdovky s technickým zasněžováním nejsou tak tvrdé a zmrzlé jako v jiných částech Tří údolí, ale místy se přesto tvoří vyloženě ledové plotny, do kterých je obtisknutý vzorek pásu rolby…

Mimo sjezdovky je sněhu podle všeho také dost, ale místo na vlastní stopu už se najít nedá.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Přepravu zajišťují sedačkové a kabinkové lanovky. Sedačky jsou zřejmě kvůli odolnosti při větru důsledně bez bublin a s otvory v zádových opěrkách. Za silnějšího větru nejde přímo o pohodlnou přepravu, ale oceňuji možnost nesundávat neustále lyže. V exponovaných místech do vyšších částí areálu jezdí funitely.

Některé lanovky nepostačují svou přepravní kapacitou. Dnes to platilo zejména pro sedačku Les 2 lacs.

Zalidněnost:

Oproti sobotě bylo paradoxně mnohem méně lidí. Fronty se většinou netvořily a na sedačky se nastupovalo téměř okamžitě. Výjimkou byla sedačka Les 2 lacs, kde byla poměrně velká fronta, a překvapivě také pohyblivé pásy.

Tolik začátečníků, jako v centrální části Val Thorens, jsem dlouho neviděla. Úplní začátečníci využívají zejména plochou část sjezdovky Cairn a označení „mraveniště“ by asi mohlo vystihnout zdejší stav. Mezi začátečníky, kteří zatím absolutně neovládají své sjezdové náčiní a často zcela nečekaně mění směr, se proplétají ti zkušenější, kteří odmítají jakkoli redukovat svou rychlost. Nestává se mi, že bych se na sjezdovce bála, ale tady jsem nevěděla, kam se dřív dívat…

Hodně mě překvapilo, kolik lyžařů dnes přecenilo své síly. Během dne jsem viděla spoustu lyžařů, kteří v kraji sjezdovky sestupovali dolů s lyžemi v náručí…