Sjezdovky:
Na bubákovské straně byly sjezdovky značně zledovatělé, nejlepší
byla mírná dětská modrá sjezdovka č. 12. Herlíkovické sjezdovky na tom
byly o něco lépe, ale občas se ledovým plotnám vyhnout nedalo, nejlepe
upravená sjezdovka po celý den byla asi černá č. 2 z vrcholu Žalý.
Bezkonkurenčně nejhorší až nebezpečná byla přejezdová modrá č. 3 z
Helíkovic do Bubákova - led, kameny, válející se popadaní lyžaři,
nemožnost na totálním ledě zastavit nebo se vyhnout. Bohužel je to jediná
možnost, jak se dostat na Möhwaldovu boudu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál obsluhují dvě čtyřsedačky, což je super, a z herlíkovického
parkoviště je potřeba použít ještě kotvu, ke které vede přibližovací
lano.
Zalidněnost:
Fronty se nikde netvořily.
Občerstvení a aprés-ski:
Zkusil jsem Sasanku, podražila, takže jsem zkusil jen pivo Medvěd,
polotmavou 11. a světlou 12. Na Möhwaldově boudě jsem si dal výborné
kyselo a rajskou a Krakonoše za pěkných 25 Kč. Na Johanově boudě pak
zázvorový čaj na zahřátí a marlenku.
Doprava do střediska a parkování:
Před Vrchlabím občas namrzlá vozovka, parkování zdarma je fajn.