Sjezdovky:
Tratě jsou zde spíše jednohubkového charakteru, povětšinou do jednoho
kilometru délky. Najde se však i pár výjimek. Moje oblíbené jsou sjezdovky
podél kabinky Zehnerkar. Na začátku se jedná o širší modrou sjezdovku,
která se poté rozvětví do několika červených variant. Dále pak červená
9a podél Seekareckbahn a 5a podél Seekarzpitz.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou v porovnání se sousedním Katschbergem lepší.
Hlavně v horním patru areálu se lyžuje převážně na přírodním
podkladu, který se však na exponovaných místech během dne vyšuchá na
tvrdý podklad. Na černé 3d poměrně dost šurtů, odnesla to i skluznice, na
jinou černou jsem už raději nešel. Ranní jízdy na 5a však neměly chybu,
opravdu pecka vodivý utemovaný prašan.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Přepravní zařízení jsou na velmi dobré úrovni. Výhradu mám jen ke
kabině Zehnerkar, kde je třeba vzít lyže do vnitř, což při plné
obsazenosti kabiny není zrovna komfortní.
Zalidněnost:
Podobně jako v Katschbergu je lidí dost. Čekací doby na lanovky podobné,
tedy 2 až 5 minut, podle oblíbenosti lanovek a denní doby. Odpoledne lepší
ale svahy už jsou rozbitější. Na sjezdovkách taktéž rušno, občas je
třeba vyčkat na ten "správný moment", kdy se lyžaři rozptýlí.
Občerstvení a aprés-ski:
Vyzkoušeli jsem Kringsalmhütte, příjemné prostředi a snad nejlepší
Gulaschsupe, kterou jsem za poslední dobu v Rakousku jedl. Hochalmhütte
spíše zklamání - Kaiserschmarrn podprůměrné a celkově zázemí nic moc,
docela tlačenice při výběru jídla v táckárně i u pokladen.
Doprava do střediska a parkování:
Vyjížděli jsme ze směru od Mauterndorfu. Silnice holá a suchá,
prakovaní zdarma.