Sjezdovky:
Otevřeno téměř všechno, ale těžko rozeznat, co je upraveno a co už je
volný terén. Jediný problém byla tak hustá mlha, že v horních partiích
opravdu člověk nerozeznal nerovnosti terénu. Lepší viditelnost začínala
někde na úrovni horní stanice pomy na černé. Ta se také jezdila
nejlépe.
Sněhové podmínky:
Tuny prašanu! Na dojezdech už byl sníh trochu vlhčí a tahal za hrany,
ale jinak paráda. Sněhu už je tolik, že se ohýbají a lámají stromy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Udržování komfortu je téměř nemožné. Sníh se lepil na sedačky, ale
taky na brýle, takže si toho člověk ani nevšiml. Teda pokud už to
nezačalo studit. Klobouk dolů, že se obsluze podařilo alespoň sloupy
vyhrabat ze sněhu a roztočit kola.
Zalidněnost:
Zalidněnost opravdu, na Rokytnici, hodně malá. V 9 h se dalo zaparkovat
ještě i na horním parkovišti. Lanovky bez front. Jen okolo 10. h přijel asi
autobus lidí, co si mysleli, že jim to půjde v tom krásném prašánku
snadno, takže to potom brzo zabalili.
Občerstvení a aprés-ski:
Otevřena spousta restaurací a bufetů. Navštívili jsme osvědčenou
Skácelku. Jídlo stále výborné, jen trochu podražili.
Doprava do střediska a parkování:
V důsledku prudkého oteplení byly silnice mokré. Až od Paky ležel na
vozovce sníh. I tak vše bylo dobře sjízdné a parkoviště uklizené.