Sjezdovky:
Hutterer Höss je třípatrový svah, kde v tom nejvyšším patře se vlní
bezlesé panoramatické sjezdovky, v prostředním pak dálnice všech
obtížností v širokých lesních průsecích a nejnižším patrem sjíždí
do údolí středně široká červená s travezovitými úseky a také ještě
přímá černá závodní trať, která na přelomu února a března opět
pohostí svěťák.
Obtížnostní spektrum sjezdovek je „vyšponované“ od cvičných luk na
mezistanici Hutterer Böden až po černou „střechu“ Inferno na
Hösskogelu.
Nenápadné, ale velmi příjemné jsou „doplňkové“ sjezdovky
obsluhované vleky, které jdou z mezistanice zhruba do půli svahu –
široké, zvrchu prudší s mírnějším dojezdem a liduprázdné.
Sněhové podmínky:
Několik desítek centimetrů sněhu napadlo hned po Vánocích, takže je
vše otevřeno a v horních patrech areálu se zimní kulisou, i když některá
místa na černých sjezdovkách kolem 2sedačky Hösskogel, nevybavených
zasněžováním, ještě „prosvítají“ – i tak jsou ale sjezdovky dobře
sjízdné a s parádně drživým přírodním sněhem.
Na sjezdu do údolí se zasněžovalo, a vyskytovaly se proto „kluzká“
místa nebo ledové kuličky.
Hlavní „dálniční“ sjezdovky jsou pokryté mixem technického a
přírodního sněhu – pevné až tvrdé, dobře drživé.
Výhodou a nevýhodou zároveň je severní orientace svahu, kvůli níž
jsou začátkem ledna prakticky všechny sjezdovky celodenně ve stínu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většina lyžařů využívá přístupovou kabinku z údolí a navazující
krytou 6sedačku Höss-Express, o něco méně pak 10místnou kabinku
Hirschkogel.
Za pěkného počasí jsou oblíbené i „vyhlídkové“ kotvy v
nejvyšším patře. Naopak kotvy v mezistanici, obsluhující kratší
sjezdovky na hlavním svahu, se točily prakticky naprázdno.
V nástupní stanici kabinky je převlékárna a úschovna (Ski Lounge).
Zalidněnost:
Ve všední den po svátcích bylo na svazích příjemně volno, přičemž
hlavní proud lyžařů sjížděl kolem 6sedačky Höss-Express.
Kdo chtěl mít celou sjezdovku pro sebe, mohl se „uklidit“ na kotvy nad
Hutterer Böden nebo na černé tratě z Hösskogelu.
Občerstvení a aprés-ski:
Kolem sjezdovek je několik chat, přičemž nejvíce po ruce a největší
je „kanadský srub“ Bärenhütte se samoobslužnou restaurací s typickou
nabídkou (polévky, řízky, párky, saláty ap.), ale také alespoň jedním
výživově hodnotnějším a nápaditějším jídlem (např. kuřecí prsa se
zeleninovým rizotem).
V Hinterstoderu je nová restaurace Stoda, vydařeně kombinující
tradiční a moderní styl jak interiéru, tak menu.
Doprava do střediska a parkování:
Parkuje se poblíž dojezdu sjezdovek, po nichž je to na lyžích ještě
cca 200 m k nástupní stanici kabinky. Venkovní parkoviště je ohromné a kdo
přijede dříve, ten parkuje blíže sněhu, z nejvzdálenějších míst to k
němu může být až 300 m.