Sjezdovky:
Musím uznat, že celkové převýšení 1 400 m je luxusní a sjezd ze
samotného vrcholu do údolí dá trochu zabrat. Modré s spíše pohodové,
avšak kratší tratě jsou na samotném vrchu střediska. Kdo však nemá rád
kotvy, moc je neocení. Za mě příjemný odskok z davu do klidnější části
areálu. Lákavá sjezdovka Inferno byla místy pocukrována kamínky, a tak
jedna jízda stačila. Další lákadlo, trať Hannese Trinkla, byla v dolní
části pod palbou sněhových děl, ale jinak hezké svezení. Příjemné jsou
ve střední části areálu kratší sjezdovky, vedle vleků, ideální na
trénování krátkého oblouku.
Sněhové podmínky:
Tam, kde jedou sněhová děla, tedy na většině tratí, je sněhu
dostatek. Na zmíněném Infernu sem tam kamínky, ale celkově sněhu dostatek,
i když 140 cm asi ne.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dvě kabinky a jedna šestisedačka plně vystačí na celodenní lyžařskou
zábavu a když se člověk občas sveze na vleku a jedné starší a
pomalejší dvojsedačce, může z toho být klidně zábava na celý
víkend.
Zalidněnost:
Na můj vkus střední a na to, že není sezóna, se u hlavní sedačky
občas vytvoří fronta na pět minut. Popravdě o víkendu a prázdninách bych
volil jiné středisko, ale takto uprostřed lednového týdne je to
akceptovatelné. Na tratích sem tam hlouček, ale volno se určitě najde.
Občerstvení a aprés-ski:
Využito jen na žízeň, restaurace uprostřed areálu vedle šestisedačky
nabízí lehátka, a to při slunečném dni nemá chybu. Pivo za 4,10 eur je
klasická horská cena.
Doprava do střediska a parkování:
Naprosto po suché silnici a s krásnou spotřebou pod 4 kg plynu nebyla
cesta z ČR dlouhá (3:35), ale také nebyla drahá. Při vzdálenosti okolo 300
km v nákladech na palivo 300 Kč. Levněji to skoro nejde. Parkoviště
obrovské a zdarma kousek od lanovky.