Sjezdovky:
Sjezdovky byli otevřené všechny takže bylo z čeho vybírat. Moje
oblíbená je od šestisedačky dolu k nové kabince a nebo černá Fiska.
Konečně jsem také vyzkoušel Inferno piste se 70% sklonem a byla výborná,
jen její obsloužení pomalou starou dvojsedačkou není nic moc. Hinterstoder
nabízí na výběr opravdu vše včetně velmi dlouhého sjezdu do údolí cca
7 km, pokud jedete z úplného vrcholu.
Sněhové podmínky:
Směs technického a přírodního sněhu. Bohužel brzy i přes malý počet
lidí nahrnuté hromady technického písku převážne na navratové sjezdovce
do údoli. Okolo sjezdovek spíš sněhová bída, v horních partiích už
pravá zima.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zdola do sedla vás od parkoviště vás vyveze starší 6místná kabinka.V
sedle je směs kotvových vleků, jedna šestisedačka s bublinou a zánovní
destimístná kabinka.
Zalidněnost:
Lyžařů bylo minimálně i když parkoviště bylo docela zaplněné.
Občas nějaký lyžařský kurs převážně z Česka. Čekaní na lanovce či
kotvě žádné.
Občerstvení a aprés-ski:
Tradičně jsme využili velkou chatu v sedle se samoobsluhou. K jídlu
řízek přes celý talíř a hranolky za 12 euro a k tomu radler. Výběr
jídel mně přijde větší než dřív, jen nepříjemná paní pokladní
zůstala. Jinak je v celém středisku výběr stravovacích míst opravdu
velký.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy trvala čtyři hodiny včetně tankování. V 8:45 jsme stáli
pod sjezdovkou. Parkování na velíkém parkovišti s dostatkem míst a poté
dojezd na lyžích ke kabince. Fajn je možnost uložit si u nástupu lyže a
nebo se v teple převléknout.