Sjezdovky:
Klasika klasik jménem Gran Risa – ve stínu drží do odpoledne krásně
tvrdý podklad, postupem času se pochopitelně dělají boule, ale pořád se
dá krásně jezdit. Už jen kvůli ní stojí za to si do Alta Badie zajet.
Velmi příjemné a méně náročné terény skýtá Skitour La Crusc. Od
dolní stanice Gran Risy pokračovat sedačkou přes městečko La Villa a dál
se rozhodně vyplatí jak kvůli prázdným sjezdovkám, tak i panoramatům.
Sněhové podmínky:
S tradiční jihotyrolskou pečlivostí vysněženo vše, takže Alta Badia
jezdí komplet. V případě Gran Risy dobře drží ledový podklad od
prosincových závodů, vyplatí se mít dobře nabroušené hrany, pokud si ji
chcete skutečně s jistotou svižně projet a ne se hrabat po stranách
sjezdovky v hlubším sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Milá novinka je kabina La Crusc 2, jinak cekově vše při starém, což v
případě Alta Badie znamená komfortní sedačky i kabinky.
Zalidněnost:
Těžká otázka, ještě těžší odpověď.
Na
sjezdovkách, jež jsou součástí Sella Rondy velká, stačí popojet mimo a
hned je lépe. Proto volím zlatou střední cestu.
Občerstvení a aprés-ski:
Cestou na Heiligkreuz (cca 50 až 100 m pod horní stanicí lanovky
Gardenaccia) velmi příjemná Sponata Hütte, kde je spolumajitelkou paní
Ivana ze Slovenska. Milá obsluha, skvělé jídlo i pití. Cestou zpět v
oblasti kolem lanovek Pralongia a Pralongia 2 leží chata Negerhütte,
příjemná dřevěná chata, dobré těstoviny, hezké prostředí a
atmosféra.
Doprava do střediska a parkování:
Jeli jsme po lyžích z Val Gardeny, takže nemůžu posoudit.