Sjezdovky:
Ráno jsme si dávali jedničku s Piz Boe do Corvary s lesní modrou
odbočkou - dlouhá asi 3 km a příjemně široká sjezdovka. Velmi nás bavila
sportovní č. 17 kolem závodní Gran Risy. To je za mě top sjezdovka
střediska. Po sportovním začátku dne jsme využívali modrou č. 11 z Piz
Sorega - dlouhá, občas trochu více mírnější, ale děti tam krásně
obloukovaly. Mně obecně se velmi líbila sjezdovka č. 15 - trochu
členitější s více horizonty a zatáčkami, ale dost hravá. Sjezdovky na
delší pojezd a dlouhý oblouk jen na hranách jsou pisty č. 34 a 32 v
odlehlejší části střediska. Ty jsme navštívili odpoledne a vysoké denní
teploty a tedy tupý sníh nás tolik nepouštěl do rychlosti, škoda. Na
ranním zmrzlém by byly skvělé. Je opravdu z čeho vybírat a každý si
najde svoji část nebo se může nekonečně toulat areálem.
Sněhové podmínky:
Začátek února naštěstí lehce středisko zasypal. Přes týden stoupaly
teploty za slunných dní k deseti a více stupňům, což pak odpoledne bylo
znát. Naštěstí v noci přimrzlo. Celkově bylo na sjezdovkách, kolem
sjezdovek, ale i ve městě sněhu dost - co by za to dalo třeba Rakousko.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Řekl bych italský standard s velmi mírnou postupnou modernizací,
nicméně ne nutnou. Zastoupení pomalých dvojek tu je, ale je jich málo. Z
nějakého důvodu italské sedačky nemají nemají prostor, kam si po cestě
nahoru "odložit" lyže. Nám dlouhánům to nevadí. Kabinu s odložením
lyží před vstupem dovnitř zde také nehledejte - vše pěkně s sebou -
najdou se často i bublinové či vyhřívané, řekl bych tak pade na pade. Jim
tam ale pořád svítí, takže to není potřeba. Propojenost je zde
perfektní. Po lyži se dá dojet všude s minimem "píchání". Napojit se dá
jednoduše i na Val Gardenu či z druhé stany do Arabby.
Zalidněnost:
Únor a masopustní víkend znamenal větší zalidněnost, což někde
znamenalo menší špunt v páteřních kabinkách ráno kolem desáté.
Všechny Hütte praskaly ve švech, ale uvnitř areálu po rozptýlení
lyžařů byste si ani větší koncentrace nevšimli.
Občerstvení a aprés-ski:
Tak to je jejich velká silná stránka. Několik vynikajících restaurací
ve městě na večeři a odlehčení peněženky - několik Michellinek a řada
Hütte na každém rohu. Všechny s tradiční ladinskou kuchyní (špek, kroupy
a místní suroviny) smíchané s tradiční italskou kuchyní. Všude velmi
dobře až skvěle vaří. Dokážou s tím, co mají naprosté zázraky. Jak se
říká: "Dej mi tři dobré suroviny a udělám z toho skvělé jídlo" - a ta
jejich pohostinnost! To je prostě něco neuvěřitelného. Je to balzám. Díky
jejich vřelosti prostě chcete utrácet a děláte to i s radostí. Ceny za
hlavní jídlo jsou kolem 15 až 17 eur. Káva s pivem dohromady asi 8 eur.
Aprés-ski jsme nevyzkoušeli, byť jich tam je ranec a jsou vyhlášené.
Podvečerní a večerní zábavě jsme se věnovali na apartmánech.
Doprava do střediska a parkování:
Jeli jsme z Jindřichohradecka po trase Freistadt - Linec - Salzburg -
Innsbruck - Brenner - u Kronplatzu doleva. Standardně 600 km a cca 7 h. Díky
masopustu v Evropě se cesta zpět protáhla na 8 h tam a 10 h zpět.
Parkovali jsme u apartmánu a auta viděli, až když jme do nich házeli
kufry.