Sjezdovky:
Neprojeli jsme lokality Padola a Kreuzbergpass, takže tam netuším, jaká
je situace tam, nepátral jsem po tom.
Začnu od lyžařského náměstí na Helmu. Bydleli jsem u sjezdovek ke
kabinové lanovce ze Sextenu, tak první rozcvičovací jízdy proběhly okolo
8sedačky na Helm, kdy se daly kombinovat sjezdovky 16a-f a 15a-b - v horní
části ploché, pak postupně větší sklon, s terénními boulemi. Spleť
sjezdovek modré a červené barvy, na rozježdění a po skoro dvou letech bez
lyžování úplně super svahy.
Pod dolní stanicí osmisedačky poctivá červená pista, toho času zhruba z
jedné třetiny zabraná pro trénink. Černé pokračování až do údolní
stanice bylo v přípravě.
Druhá varianta sjezdu do údolí je 5kilometrová červená trať s měnícím
se sklonem, v horní části krátkým černým padáčkem, ale dále pak
pokračující ve svižném tempu až do údolí, za tři dny jsme ji jeli jen
jednou, což je možná škoda.
Z vrcholku Helm kolem vleku č. 12 Hahnspiel kraťoučká sportovní červená
pista ve dvou variantách, pár stovek metrů pod dolní stanicí vleku je
krátká černá střecha, s modrou objízdnou variantou, a pak asi kilometrový
traverz, se slušným sklonem, tedy žádný úsek na soupaž nebo k tréninku
běžeckých dovedností na úroveň Markéty Davidové, k přejezdové kabině
na Stiergarten.
Tady je na výběr dojezd do údolí na lanovku HelmJet Sexten, moderní a
prostorná 10kabinka, což obnáší další krátkej černej úsek, a pak
přejezd po loukách mezi statky k dolní stanici lanovky, nebo nástup na
moderní kabinku a přesunu na druhý kopec Stiergarten.
Tady je možnost vrátit se zpět ke kabině krásnou, ale náročnou červenou
tratí Stiergarten nebo po další červené Drei Zinnen pokračovat ve
skituristice směrem k poslednímu vrcholu. Sjezdovka č. 41 Dre Zinnen byla asi
nejslabší místo střediska, škoda. Profilově příjemná, ale protože se
do ní od rána opírá slunko a je na ní značný provoz, tak byla nejvíce
rozbitá ze všech sjezdovek v areálu.
Dojedeme do údolíčka, kde se můžeme novou moderní 8kabinkou vrátit nebo
nastoupíme na starší šesti kabinku, která nás vyveze pod černý hang
Holzriese I. Odtud je možný návrat po zábavné, schodovité sjezdovce č.
10. Tak si uvědomuju, že mně strašně připomíná sjezdovku č. 40 v
Nassfeldu, a vlastně i to místo, kde je spodní stanice, mně připomíná
náměstíčko u Schneemana v Nassfeldu.
Ale zpět na svahy v Drei Zinnen, po turistické modré sjezdovce č. 3 dojedem
k lanovce Rotwand, která nás vytáhne na nejvyšší místo v této části
střediska. Vlastně ještě o kousek výše nás vyvezl jeden krátký vlek u
restaurace a druhý vlek, okolo kterého je tréninková červená sjezdovka č.
5 Trainingspiste Porzen, toho času částečně zabraná pro budoucí vítěze
závodů světových pohárů a velkých závodů.
Od horní stanice kabiny lze sjet buď po modré sjezdovce k dolní kabince,
nebo pro fajnšmekry hodně prudký černý hang, v čase naší návštěvy
otevřen až na nedělní lyžování, kdy jsme byli s kamarády jedni z
prvních, co tento svah letos okusili.

Sněhové podmínky:
Velmi dobré na začátek sezony. Hromady sněhu musely napadnout těsně
před naším příjezdem, neboť stromy byly čerstvě zasypané sněhem. Na
mírných sjezdovkách vydržela úprava do odpoledních hodin. Pod urolbovaným
čerstvým sněhem byla perfektní tvrdá podložka. Takže i vydřená místa
až na podklad byla bez problému jezditelná, nebyly to žádné ledové
plotny, ale dost tvrdý technický sníh. Fungl nové Racetigery GS si s tímto
bez problému poradily.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní dopravu v areálu zajišťují kabinové lanovky. Z nástupního
místa Vierschach vede starší šestimístná kabinka, tady by mohlo být
slabší místo v případě většího návalu lidí. Na Helmu největší
část přepravy zajišťuje moderní 8sedačka, dále jedna postarší 4
sedačka a jedna šestisedačka. Další přepravní zařízení jsou jen
kabinové lanovky fungl - nová 10kabinka Helmjet Sexten, dvě moderní 8kabinky
Stiergarten a Drei Zinnen a dvě starší 6kabinky Signaue a Rotwand. Osobně
bych uvítal více sedačkových lanovek.
Zalidněnost:
V pátek aby člověk nějaké lidi hledal
, sem tam se
dostal k nějakému chumlu, ale to bylo fakt jen zřídka. V sobotu se nějací
lyžaři objevovali, ale nic dramatického. Když se náhodou objevila nějaká
fronta, tak do pár minut byla pryč a v podstatě žádná čekačka.
Občerstvení a aprés-ski:
Byť v Itálii, tak kuchyně spíše rakouská, navštívili jsme jen Rifugio
Larice, kterou jsem si vyhlídnul na mapě už před odjezdem, a byl jsem si
jistý, že to bude sympatická hospůdka, a pak Rotwandwiesenhutte. Ceny tak
nějak očekávané - káva cca 1,5 eur, rádler 5,5 eur, malá Schiwasser 2,5
eur, velká za 4,5 eur. Těstoviny stály kolem 10 až 12 eur, šnitzl z
hranclama 16 eur, zákusek, v Rifugio Larice výbornej Sacher, nebo apfel
štrůdl za 4 eura + 0,5 eura za šlehačku či vanilkovej krém.
Doprava do střediska a parkování:
Shodou okolností vyšla cesta na solidně zasněžený den. V Brně, kde
jsme startovali, v den odjezdu napadlo asi 15 cm sněhu, do Vídně ve
sněžení, dálnice v Rakousku před Vídní v pravém pruhu sjízdná bez
problému, v levém pruhu slabá vrstva mokrého sněhu, sjízdné s
opatrností. Od Vídně dál už jen mokrá silnice. Cesta Brno - Mikulov -
Vídeň - po A2 a S6 do Judenburgu - pak Murtalem - Katschberským tunelem na
jih - Spital an der Drau - Lienz - Sillian cca 620 km, celkový čas cesty se
dvěma plánovanýma zastávkama na kávu a jednou neplánovanou zastávkou při
výměně kola při defektu to zabralo 9 hodin. Stejná cesta zpět už byla jen
8 hodin. Bydlení v domečku v dochozí vzdálenosti od sjezdovky, takže
žádný přejezdy.