3 Zinnen (Tre Cime) aktuální report z 10. - 12.12.2021

Sjezdovky:

Neprojeli jsme lokality Padola a Kreuzbergpass, takže tam netuším, jaká je situace tam, nepátral jsem po tom.
Začnu od lyžařského náměstí na Helmu. Bydleli jsem u sjezdovek ke kabinové lanovce ze Sextenu, tak první rozcvičovací jízdy proběhly okolo 8sedačky na Helm, kdy se daly kombinovat sjezdovky 16a-f a 15a-b - v horní části ploché, pak postupně větší sklon, s terénními boulemi. Spleť sjezdovek modré a červené barvy, na rozježdění a po skoro dvou letech bez lyžování úplně super svahy.
Pod dolní stanicí osmisedačky poctivá červená pista, toho času zhruba z jedné třetiny zabraná pro trénink. Černé pokračování až do údolní stanice bylo v přípravě.
Druhá varianta sjezdu do údolí je 5kilometrová červená trať s měnícím se sklonem, v horní části krátkým černým padáčkem, ale dále pak pokračující ve svižném tempu až do údolí, za tři dny jsme ji jeli jen jednou, což je možná škoda.
Z vrcholku Helm kolem vleku č. 12 Hahnspiel kraťoučká sportovní červená pista ve dvou variantách, pár stovek metrů pod dolní stanicí vleku je krátká černá střecha, s modrou objízdnou variantou, a pak asi kilometrový traverz, se slušným sklonem, tedy žádný úsek na soupaž nebo k tréninku běžeckých dovedností na úroveň Markéty Davidové, k přejezdové kabině na Stiergarten.
Tady je na výběr dojezd do údolí na lanovku HelmJet Sexten, moderní a prostorná 10kabinka, což obnáší další krátkej černej úsek, a pak přejezd po loukách mezi statky k dolní stanici lanovky, nebo nástup na moderní kabinku a přesunu na druhý kopec Stiergarten.
Tady je možnost vrátit se zpět ke kabině krásnou, ale náročnou červenou tratí Stiergarten nebo po další červené Drei Zinnen pokračovat ve skituristice směrem k poslednímu vrcholu. Sjezdovka č. 41 Dre Zinnen byla asi nejslabší místo střediska, škoda. Profilově příjemná, ale protože se do ní od rána opírá slunko a je na ní značný provoz, tak byla nejvíce rozbitá ze všech sjezdovek v areálu.
Dojedeme do údolíčka, kde se můžeme novou moderní 8kabinkou vrátit nebo nastoupíme na starší šesti kabinku, která nás vyveze pod černý hang Holzriese I. Odtud je možný návrat po zábavné, schodovité sjezdovce č. 10. Tak si uvědomuju, že mně strašně připomíná sjezdovku č. 40 v Nassfeldu, a vlastně i to místo, kde je spodní stanice, mně připomíná náměstíčko u Schneemana v Nassfeldu.
Ale zpět na svahy v Drei Zinnen, po turistické modré sjezdovce č. 3 dojedem k lanovce Rotwand, která nás vytáhne na nejvyšší místo v této části střediska. Vlastně ještě o kousek výše nás vyvezl jeden krátký vlek u restaurace a druhý vlek, okolo kterého je tréninková červená sjezdovka č. 5 Trainingspiste Porzen, toho času částečně zabraná pro budoucí vítěze závodů světových pohárů a velkých závodů.
Od horní stanice kabiny lze sjet buď po modré sjezdovce k dolní kabince, nebo pro fajnšmekry hodně prudký černý hang, v čase naší návštěvy otevřen až na nedělní lyžování, kdy jsme byli s kamarády jedni z prvních, co tento svah letos okusili.

Sněhové podmínky:

Velmi dobré na začátek sezony. Hromady sněhu musely napadnout těsně před naším příjezdem, neboť stromy byly čerstvě zasypané sněhem. Na mírných sjezdovkách vydržela úprava do odpoledních hodin. Pod urolbovaným čerstvým sněhem byla perfektní tvrdá podložka. Takže i vydřená místa až na podklad byla bez problému jezditelná, nebyly to žádné ledové plotny, ale dost tvrdý technický sníh. Fungl nové Racetigery GS si s tímto bez problému poradily.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Páteřní dopravu v areálu zajišťují kabinové lanovky. Z nástupního místa Vierschach vede starší šestimístná kabinka, tady by mohlo být slabší místo v případě většího návalu lidí. Na Helmu největší část přepravy zajišťuje moderní 8sedačka, dále jedna postarší 4 sedačka a jedna šestisedačka. Další přepravní zařízení jsou jen kabinové lanovky fungl - nová 10kabinka Helmjet Sexten, dvě moderní 8kabinky Stiergarten a Drei Zinnen a dvě starší 6kabinky Signaue a Rotwand. Osobně bych uvítal více sedačkových lanovek.

Zalidněnost:

V pátek aby člověk nějaké lidi hledal , sem tam se dostal k nějakému chumlu, ale to bylo fakt jen zřídka. V sobotu se nějací lyžaři objevovali, ale nic dramatického. Když se náhodou objevila nějaká fronta, tak do pár minut byla pryč a v podstatě žádná čekačka.

Občerstvení a aprés-ski:

Byť v Itálii, tak kuchyně spíše rakouská, navštívili jsme jen Rifugio Larice, kterou jsem si vyhlídnul na mapě už před odjezdem, a byl jsem si jistý, že to bude sympatická hospůdka, a pak Rotwandwiesenhutte. Ceny tak nějak očekávané - káva cca 1,5 eur, rádler 5,5 eur, malá Schiwasser 2,5 eur, velká za 4,5 eur. Těstoviny stály kolem 10 až 12 eur, šnitzl z hranclama 16 eur, zákusek, v Rifugio Larice výbornej Sacher, nebo apfel štrůdl za 4 eura + 0,5 eura za šlehačku či vanilkovej krém.

Doprava do střediska a parkování:

Shodou okolností vyšla cesta na solidně zasněžený den. V Brně, kde jsme startovali, v den odjezdu napadlo asi 15 cm sněhu, do Vídně ve sněžení, dálnice v Rakousku před Vídní v pravém pruhu sjízdná bez problému, v levém pruhu slabá vrstva mokrého sněhu, sjízdné s opatrností. Od Vídně dál už jen mokrá silnice. Cesta Brno - Mikulov - Vídeň - po A2 a S6 do Judenburgu - pak Murtalem - Katschberským tunelem na jih - Spital an der Drau - Lienz - Sillian cca 620 km, celkový čas cesty se dvěma plánovanýma zastávkama na kávu a jednou neplánovanou zastávkou při výměně kola při defektu to zabralo 9 hodin. Stejná cesta zpět už byla jen 8 hodin. Bydlení v domečku v dochozí vzdálenosti od sjezdovky, takže žádný přejezdy.