Sjezdovky:
Při pohledu na svah vyvolávají sjezdovky pocit mírnějšího sklonu. Ve
skutečnosti mnoho z nich je spíše charakteru červených sjezdovek, modré
sjezdovky jsou obsluhované spíše vleky. Jižní strana areálu vypadá jen
jako jeden velký propojený svah, ale po obou stranách má ještě sjezdovky,
které míří až k vrcholům hor (2 500 až 2 600 m n. m.) a zespodu nejsou k
vidění. Tyto sjezdovky jsou velmi zajímavé a nás osobně na nich
lyžování bavilo nejvíce.
Sněhové podmínky:
Tuto sezónu je sněhu nedostatek, ale přesto jsou sjezdovky perfektně
zasněžené. Bohužel okolí sjezdovek je téměř bez sněhu. Sníh je ale
kvalitní a vždy po ránu velice dobře upravený, ale odpoledne už je
rozbitý, a to především kvůli celodenní orientaci na slunce.
Kuriozitou bylo zasněžování sjezdovek na ledovci Presena, kde byla
dokonce vyčerpána vodní nádrž pod ledovcem.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tonale má jak novější lanovky, tak i starší, které mají větší
zastoupení. Můžeme zde najít i pomu a vleky, které jsou především u
modrých sjezdovek. Jsou zde dvě kabinkové lanovky - jedna na ledovec Presena
a druhá spojující Tonale s Ponte di Legno. Buďte opatrní s hůlkami,
jelikož pod lanovkou č. 14 jsme jich všeho všudy napočítali 13.
A pár těch
rukavic.
Zalidněnost:
Jediným mínusem je velké množství lyžařů (dokonce i instruktorů s
dětmi), kteří přejíždějí ze sjezdovky na sjezdovku a kříží tím
cestu ostatním. Poměr českých návštěvníků vs. italských je 1:1.

Občerstvení a aprés-ski:
Bary a restaurace jsou v Tonale na každém kroku a není možné je za jeden
den všechny prozkoumat. Oproti Ponte di Legno je jich tu násobně více.
Doprava do střediska a parkování:
Přímo pod střediskem je několik parkovišť, z nich všechny se nachází
přímo u vstupů na lanovky. V den naší návštěvy nebylo ani jedno
parkoviště zaplněné (parkování je zdarma). Střediskem prochází hlavní
silnice.