Sjezdovky:
Heslo znělo být první na svazích ;) Vzhledem k vysokým teplotám, které
tady panovaly, jsme každé ráno čekali, až konečně začnou jezdit vleky,
jelikož lyžování bylo v centrální části Tonale perfektní jen do 11:00.
Sníh měknul, těžknul a vzhledem k obrovskému počtu lyžařů byly
sjezdovky plné muld z mokrého a těžkého sněhu. Za mě byla parádní
lyžovačka na červených Bleis 22, Guliana 21 a Contrabandieri 36. Pak jsme se
většinou přesunuli na ledovec Presena, kde byly tratě perfektní. A opět,
kolem jedenácté se zde začali sjíždět hromady natěšených lyžařů,
kteří přeplnili i tuhle severně orientovanou trať. Zajímavé bylo, že v
Ponte di Legno bylo celkem prázdno - sjel jsem jen jednu místní sjezdovku,
černou Corno D'Aola, kde jsem byl celou dobu úplně sám.
Ale na druhou stranu bylo skoro celý pobyt azzuro, prostě Itálie, jak má
být. ;) Až na konci pobytu začalo sněžit, v pátek ráno jsme se probudili
do sněhové nadílky asi 50 cm luxusního prašanu, který jsem bohužel okusil
jen pneumatikami mé Škody Octavia při sjíždění zasněženými
serpentinami do údolí směrem k domovu.
Sněhové podmínky:
Středisko udávalo 150 - 250 cm sněhu, což byla určitě pravda. Při
našem příjezdu byly hory ještě hodně zasněžené, ale po týdnu nám
sníh vzhledem k vysokým denním i nočním teplotám mizel doslova před
očima.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Asi se blýská na lepší časy, v centrální části vyměnili starou
sedačkovou lanovku za moderní, odpojitelnou, vyhřívanou expresní
šestisedačku Valena. Ještě by to chtělo vyměnit i další páteřní
sedačky, jako jsou Valbiolo 24, Bleis 14, starou hrkávku Nigritela 13 a
možná i starou a pomalou gondolu Paradiso 27, kde to občas páchne, jako by
tam převáželi ovce, nebo kozy. 
Zalidněnost:
Totální přelidněnost, katastrofa. Asi je to tím, že středisko je
profláknuté, se sněhovou jistotou. Připadá mi, že se do Passo Tonale
sjíždějí snad všichni začátečníci. Hlavně z Polska, těch tady letos
bylo asi nejvíc. Na sjezdovkách sjíždějí v pravidelných intervalech
"vláčky" jak malých, tak i velkých začátečníků, kteří vytvářejí z
mokrého sněhu obří muldy.
Občerstvení a aprés-ski:
Tady mohu jen chválit. ;) Restaurací a barů je zde opravdu velký výběr.
Naše oblíbené byly Valbiolo a Redival, který je hned naproti lanovky Valena,
kde vám upečou výbornou pizzu Margherita za 10 EUR, špagety Bolognese taky
za 10 EUR, řízek s hranolkama za 15 EUR, vynikající espresso za pouhých
1,40 EUR. Nápoje jsou bohužel trošku dražší, ale dalo se to: pivo Forst
0,4 l za 6 EUR, vynikající Weissbier 0,5 l za 7 EUR, tiramisu za 4,5 EUR.
Doprava do střediska a parkování:
Uherské Hradiště - Passo Tonale cca 850 km za 11 hodin. Cesta zpět nám
dala 22 hodin, jelikož byl uzavřený Brenner. Strávili jsme na dálnici asi 7
hodin.