Sjezdovky:
Tonale má mírné „školní“ úpatí a strmější horní partie
hlavního svahu s jednou sjezdovkou vedle druhé, malebnější a členitější
jsou kotliny po obou stranách průsmyku.
Nejpanoramatičtější, nejdelší a nejrozmanitější sjezdovkou je
červená Alpino, která ubíhá z kotliny Bleis po jihozápadním svahu mimo
hukot lanovek.
Oblíbená je i červená Contrabbandieri v kotlině na opačném,
východním konci Tonale. Na hlavním svahu jsou sjezdovky (převážně
poctivě červené, podél 4sedaček Serodine a Alpe Alta) přímější, i
když občas zpestřené terénními nerovnostmi, bohužel však až polovina z
nich bývá na část dne zabrána tréninky.
Ledovec Presena je poměrně dost strmý, pocitově víc než červeně, s
plochým dojezdem k mezistanici kabinky, odkud se dá pokračovat rovinatě až
do sedla Paradiso, odkud se řítí velmi strmá černá trať s mimořádně
dlouhou přímou pasáží.
Zalesněné svahy Ponte di Legno a Temu nesou červeně a černě značené
sjezdovky – nejužší a nejstrmější z Corno d´Aola do Ponte, naopak
pohodovější a prostornější v horních partiích S. Giulia nad Temu. Velmi
pěkný je černý slalomák z Casoly do Valbione (bohužel často zabraný
tréninky), doprovázený mírnější a nově rozšířenou červenou
sjezdovkou. Závodníci trvale zabrali i jednu z variant červené sjezdovky v
Temu.
Sněhové podmínky:
Sněhu je na italské poměry víc než dost, závěje jsou i kolem silnice.
Na Tonale a samozřejmě na ledovci sjezdovky pokrývá parádní, utemovaný
prašan, v níže položeném Ponte a Temu jsou tratě, více postižené
novoroční oblevou, zmrzlejší a během dne „krupicovaté“ či lehce
ledovaté.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Poté, co i ledovec Presena má místo drkavé 2sedačky a vleků moderní
kabinkovou lanovku s mezistanicí, zbývá historická sedačková lanovka už
jen na Corno d´Aola v Ponte. Většinu tratí obsáhnou rychlé lanovky, často
i kryté.
Bezproblémový je i přejezd mezi Tonale a Ponte, které dělí zhruba 5 km,
ať už kabinkou nebo po sjezdovce.
Naopak přejezd mezi tratěmi na přehledném jižním svahu Tonale snadný
není, a to kvůli ohraničení sjezdovek ploty. Přejezd mezi oběma částmi
Tonale je kvůli tomu možný jen jedním malým tunelem uprostřed svahu nebo
„pěšky“ po úpatí svahu, nepočítaje v to „volný“, ale velmi
využívaný traverz mezi horními stanicemi 4sedaček Serodine a Alpe Alta,
které jsou hlavními lanovkami na západní, resp. východní části
průsmyku.
Zalidněnost:
Kupodivu v termínu mimo veškeré prázdniny nebylo liduprázdno,
samozřejmě ale ani příliš plno – bez front, ale občas bylo nutno počkat
na volné „okno“ na svahu.
Občerstvení a aprés-ski:
Na Tonale jsou horské chaty na mezistanicích „krajních“ lanovek, na
centrálním hlavním svahu jen na úpatí (moderní La Baracca). Na ledovci je
příjemná a nově rozšířená samoobslužná Capanna Presena, u horní
stanice ledovcové kabinky pak ještě nový panoramatický bar. V Ponte je
nejpříjemnější typicky italská Rifugio Corno d´Aola s výbornou kuchyní,
naopak šikovně umístěná „sámoška“ v mezistanici Valbione nemile
překvapí plastovými tácky a příbory.
Vydatný první chod (těstoviny, lasagne, polévka) přijde na 8 až 10 eur,
hlavní jídlo pak na 10 až 15 eur. V restauracích s obsluhou se obvykle
připočítává tzv. coperto (cca 2 eura).
Doprava do střediska a parkování:
I přes bohatou sněhovou nadílku je příjezdová horská silnice z Val di
Sole uklizená „do čista“. Parkoviště u nástupních stanic lanovek jsou
bezplatná.