Sjezdovky:
V provozu celé horní patro od první mezistanice. Sjezdovky všech
obtížností, vybere si úplně každý. Bohužel pro mě nejsilnějším
zážitkem bylo utržení menisku a tím pádem ukončení letošní lyžařské
sezony. 
Sněhové podmínky:
Sněhu dostatek pouze v pravé části areálu. Bez kamení a bez ledu. Celé
plato zůstalo bez muld až do odpoledne, jen ta nejexponovanější místa byla
rozrytá a muldovatá už okolo oběda.
Levá část reálu byla místy plná kamení a sem tam ledová plotna, ale nic,
co by se nedalo objet.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky super. Hlavním plusem je nová kabinka přímo z parkoviště,
která vyřešila trochu nepohodlné cestování nahoru za sněhem.
Zalidněnost:
Zalidněnost od úterý postupně stoupala, nejvíc lidí bylo v pátek. Ale
čekací doba na sedačku byla maximálně 2 až 3 minuty. Po obědě se
středisko úplně vyprázdnilo a na lanovky se nikde nečekalo vůbec. Pouze
při návratu se na pár minut udělal špunt na nástupu kabinky, ale nic
hrozného.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení v rakouském standardu: polévka 4,3 eur, hlavní jídlo 10 až
20 eur. Fascinoval mě řízek, který zakrýval celou plochu talíře a ještě
o notný kus přečuhoval - cena 14 eur. Ten sníst, tak se nehnu a hledám
peřinu... 
Občerstvení je zároveň nejslabším článkem areálu. Kapacita naprosto
nestíhá a neumím si představit, jak to tam musí vypadat v čase
největšího návalu.
Už při takto malém zalidnění střediska je téměř vyloučené najít v
čase 11:30 až 12:30 volný stůl. Lyžaři se kolem oběda válejí všude po
chodbách a schodištích jak vandráci, že přes ně ani ty obchody vidět
není. Situace je únosná až od 13 hodiny, kdy se všechny restaurace
uvolní.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bez problémů až na pátek, kdy nějaká chytrá hlava na stavbě
mostu v Gasteigu rozhodla, že po 8. hodině ráno zablokuje objížďku kolem
staveniště náklaďáky s podkladní vrstvou.
Cesta z Nederu do Gastegu nám trvala skoro 3/4 hodiny. Už jsme byli autem asi
20 m od staveniště, když se kolem nás od Innsbrucku přihnalo zuřivě
houkající policejní auto. Následná scéna byla jak ze starého filmu.
Policisté vyskočili z auta a jeden z nich, nedbaje na protokol, hodně
hlasitě srovnal osádku staveniště do latě, jako když Čepička svého
času jezdil na kontroly vojenských posádek.
Jako to by fakt debila (omlouvám se, ale slušněji se dotyčný titulovat
nedá) nenapadlo, zablokovat v hlavní čas příjezdovou trasu na ledovec.
Kolona prý stála až na dálniční sjezd od Innsbrucku! Policista byl
rozhněván velice a dost nevybíravě na stavaře gestikuloval. Do půl minuty
byla cesta vyklizená a dělníci tam stáli v řadě, jak školáci. Ten pohled
se zapomenout nedá. To je čistě pro ilustraci těm, co nadávají na naše
stavaře. I v Rakousku mají někteří v hlavě pěkně na...!