Sjezdovky:
Sjezdovky s proměnlivým sklonem od černých přes červené po modré,
takže si tu vybere každý, ale...
Sněhové podmínky:
I když je přírodního sněhu docela dost, technickým si musejí pomoci.
Už před polednem boule a hodně velké ledové plotny. Místy snad jen ledový
podklad, a to i na modré spojovačce... Takže na prudších místech žádný
požitek ze sjezdu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Nejmodernejši kabinkovou lanovku jsme kvůli tomu moc nevyužili a krytou
šestisedačkou též ne. Na druhé šesti sedačce zase chybí bublina a
dokonce podnožky na nožky... Ale je pravda, že není zas tak dlouhá. Výstup
v šesti lidech docela stísněný. A pak jsou tu již zmíněné 2 kotvy vedle
sebe. Jedna pro zkušenější a rychlejší bez obsluhy a druhá s obsluhou pro
méně zkušené. Ale lidé nečtou a pak se diví a padají už při pokusu
chytnout kotvu.
Zalidněnost:
I když parkoviště bylo maximálně zaplněné, na svahu to moc znát
nebylo, neb dost návštěvníků si udělalo pouze výlet na sáňkařskou
dráhu nebo na oběd. Apres-ski pořád plné.
Občerstvení a aprés-ski:
Na výběr spoustu restauraci s obsluhou. Jídlo za normální alpské ceny.
Pití dle mě docela předražené, tak jsme si dali jen pozdní oběd.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd z údolí, kde je jen poprašek po holé a kvalitní asfaltové
horské silnici. Parkoviště rozlehlé podél silnice a bohužel zpoplatněno
za 4 eura.