Sjezdovky:
Samotné sjezdovky jsou rozmanité i dostatečně dlouhé. Černá sjezdovka
Osthang (G) je vyhrazena skialpinistům a nevím, zda byla otevřena. Její
vrchní část podél vleku byla zavřená stejně jako černá sjezdovka
Weltcupstrecke (I). Obojí má na pohled opravdu závodní parametry!
Červená sjezdovka Schmugglerweg (F) je příjezdovou cestou od kabinkové
lanovky k dalším svahům. Kombinace červených tratí Böhmerwaldstrecke (A),
Bayerwaldstrecke (B) a Sonnengang (C) musí být za lepších sněhových
podmínek parádní! Ostatní modré sjezdovky (D, E, H) v nejsevernější
částí areálu využijí méně zdatní lyžaři.
Pro zpestření najdete na modré sjezdovce Thurnhofhang měřený paralelní
slalom a na modré sjezdovce Familienstrecke nějaké srandičky (nejen) pro
malé lyžaře.
Sněhové podmínky:
Myslel jsem si, že sněhu napadlo dost a že problém v podmínkách nebude.
Tady jsem se krutě mýlil. Už v 10 h byly prudší sjezdovky (A, B, C) velmi
těžko sjízdné, resp. sjízdné bez požitku. Na tratích to byl buď led,
nebo naježděné muldy. Sníh připomínal krupici ze Snowfactory a absolutně
nedržel pohromadě. Místy až nebezpečné úseky byly znát na rychlosti
lyžařů, počtu pádů a bohužel i zásahů Horské služby. Pokud tu jsou
takové podmínky časté, je mi jejich členů opravdu líto a obdiv jejich
práci!
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky (kabinka, 2x šestisedačková kabinka), přestože jsou ve
středisku už nějaký rok, jsou fajn. Rychlé i pohodlné. U šestisedačkové
lanovky Sonnenhang možná trochu překvapí absence podnožek, ale vzhledem k
její délce to není problém. Pozor je nutné si dávat na jejím výstupu,
lyže musíte hodně přizvednout. Tři lanovky doplňují dva paralelní
kotvové vleky na Thurnhofhangu (ten levý při pohledu zdola se zdál
rychlejší, i když je uváděna stejná rychlost) na nejmírnějším svahu a
jeden krátký kotvový vlek naopak v nejprudší části areálu (vrchní
část černé sjezdovka G).
Zalidněnost:
Aut podél silnice nebylo úplně málo, parkoviště jsou ale velké a u
lanovek a vleků se čekalo minimálně. Na sjezdovkách už to tak slavné
nebylo. Nedovedu si vůbec představit, jak to vypadá pří větší
zalidněnosti.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny v restauracích jsou naprosto alpské. V restauraci Arber Stadl jsme
měli pšeničné pivo a gulášovku, obojí obstojné. Ještě jsem se chtěl
zastavit v Berghaus Sonnenfels, ale terasa byla bez obsluhy a vevnitř byla
fronta na objednávky i placení. Když k tomu přičtu nerudnou obsluhu už u
vchodu a neustále se zvyšující ceny neodpovídající kvalitě, tak v
takových podnicích prostě utrácet nechci.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice od hotelu v Železné Rudě byly od ledovaté až po suché,
záleží na úseku a kam svítí sluníčko. Denní parkování stojí 4 eura a
lze platit hotově i kartou v budkách umístěných podél silnice. V mnoha
místech je nepraktické šikmé stání, které nemá dostatečnou délku a
při vyndávání věci z auta musíte do vozovky.