Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Na víkend jsem vyrazil na běžky na Šumavu, kde momentálně panují asi nejlepší podmínky, a to především na německé straně. Nicméně s sebou jsem nezapomněl ani lyže, byl by hřích minout poslední letošní večerní lyžování na Velkém Javoru, kde jsem naposledy lyžoval již před dobrými patnácti lety. Vlastně takřka nic se zde ale nezměnilo, jen možná parking tehdy býval zdarma. Celkový dojem je rozporuplný, plusem je snad nejrychlejší sedačková lanovka, kterou jsem kdy jel, mínusem tristní úprava některých sjezdovek. Určitě by zde neudělali chybu, kdyby spustili večerní provoz i jindy než v pátek.
Sjezdovky:
Na večerní lyžování je v provozu trio svahů obtékajících šestisedačku Sonnenhang - oficiálně dvě modré a jedna červená, pro zjednodušení a upřesnění bych spíše uvedl černá (600 m), červená (1 000 m) a modrá (1 300 m). Na výběr tak mají všichni, což je dobře. Sjezdovky jsou široké, vartianty C a D také kvalitně osvětlené, světlo je zde jako ve dne. Naopak nejmírnější modrá je na tom z hlediska osvětlení až překvapivě špatně, v mírném horním úseku chybí minimálně dva další reflektory, a to jen k dosažení alespoň lehce osvětlené cesty. Na chvíli se tak jede v podstatě po tmě, snažil jsem se zachytit na foto. Na obou modrých lze pěkně carvovat, na červené to bylo možné jen chvílemi, a to vlivem přimrzlého povrchu a mizerné úpravy.
Sněhové podmínky:
Sněhu mají na Javoru ještě dostatek, všude určitě přes půl metru. Ostatně i na podobně vysoko položených běžeckých tratích byla ještě slušná vrstva přírodního sněhu. Volba nejužších Redsterů se jevila jako správná, povrch byl pěkně přimrzlý a nebýt lajdácké úpravy, krásně by to svištělo po hranách. Problémy byly jen na posledních 100 metrech před nástupem na LD, kde se všechny tratě spojují a hned od počátku se zde tvořily muldy z technické krupice, což činilo začátečníkům problémy.
Absolutně neakceptovatelným počinem byla práce rolbařů před začátkem večerka, těžko říct, zda místní standard, nebo to zkrátka zrovna jen nevyšlo. Každopádně přimrzlý povrch se jim na většině míst povedlo vytvořit pěkný, ale slícování jednotlivých pásů bylo hrozné, ba i život ohrožující. Bohužel nejvíce patrné to bylo na prudších úsecích, kde tím pádem nešlo často jet po hranách, jelikož člověk "skákal" po schodech. Asi největší průšvih se podařilo vyrobit na spojení obou modrých, kde tak bylo nutné jezdit jen krajním pásem, opět jsem se snažil zachytit na foto.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Naopak obrovským překvapením a hlavním plusem je neskutečná rychlost
šestisedačky, která disponuje délkou 600 metrů. Od dosednutí na lanovku po
výstup jsem naměřil rovné dvě minuty, takže nemá cenu pomalu ani
vyndávat z kapsy telefon. Zároveň díky odpojitelné technologii nedochází
k žádným problémům při nástupu či výstupu a více než 20 let stará LD
tak jezdila prakticky bez zastavení. Bez pauz zde lze najezdit za 3 hodiny
večerního lyžování až ke 40 km, což nemá obdoby, ve srovnání s
takovým Moníncem je to zhruba 2x tolik, a to za nižší cenu (22 euro). 
Na druhou
stranu zde, stejně jako třeba v rakouském Lienzu, nepochopitelně chybí
držák na lyže, takže ač je jízda opravdu rychlá a nohy nezačnou hned
bolet, při tolika jízdách se bolest stejně dostaví. WC se nachází jak u
nástupu, tak i u výstupu z této LD.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla zhruba střední, na parkovišti bych klidně tipnul ke dvěma stovkám aut. Díky expresní lanovce se nikdy nečekalo a jezdilo se prakticky rovnou na sedačku, nicméně sám jsem nejel takřka nikdy. Na sjezdovkách občas byly i momenty, kdy bylo nutné přibrzdit, ale většinou bylo prostoru dost.
Občerstvení a aprés-ski:
Otevřena byla chata u horní stanice LD, jinak v areálu asi nic. Já využil až restauraci v hotelu Javor v Železné Rudě, kde připravují dobrou italskou kuchyni. Je třeba jen trochu pospíšit, kuchyně je v provozu pouze do 21:30. Nicméně v Železné Rudě a okolí se najdou i podniky, kde se vaří déle.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava je jednou z hlavních pih na kráse tohoto lyžování, ovšem nedávám ji za vrub areálu. Zvolil jsem rychlejší cestu z Prahy přes D5 a Klatovy, což se ukázalo jako chyba. Ucpanou Jižní spojku i okruh doplnila absolutně zablokovaná D5 na výjezdu z Prahy, a to kvůli převrácenému kamionu. V takřka nehybné koloně jsem tak prostál asi přes hodinu a z pěkné časové rezervy tak byl začátek lyžování až po půl sedmé.
Parkování na všech parkovištích je zpoplatněno částkou 4 eura, snad jediným pozitivem je velice frekventované rozmístění automatů, ke kterým je to tak vždy jen pár kroků. Platit lze kartou, hotově i QR kódem. Cesta do Železné Rudy, kde jsme se ubytovali, zabere jen 10 minut.
Velký Javor a velký špatný! Ten kopec vypadá všude z dálky krásně až majestátně, díky radarům možná i tajemně. Kolem roku 2010 dokonce hostil Světový pohár, lanovky tu mají fajn, počasí bylo krásné, jen to zásadní - lyžování - stálo při současných sněhových podmínkách za nic. Jestli to na Javoru tak...
Středisko Arber, rozložené na hoře Großer Arber (1 456 m) neboli Velký Javor je sice v Německu, ale z Železné Rudy je vzdálené pouze 12 km. Pro představu z Prahy se tam dá dojet díky novým obchvatům a dálnicím cca za dvě hodiny. Jedná se sice o starší středisko, ale vybavení by jim leckterý český ar...
Novoroční lyžování se povedlo, ale pouze na kotvách na modré sjezdovce "H" úplně v pravo, to by bylo za 5 hvězd, perfektní terén tam byl i odpoledne. Pro nelyžující je tu pěkná sáňkařská dráha.
Na Monínci mě to po třech dnech přestalo bavit a já vymýšlel kam se podívat. Zkouknul jsem webové kamery a ani Zadov ani Lipno mě nenadchlo. Pak ještě jsem koukal na Hochficht a nakonec na mě vyskočila reklama na Grosser Arber od Andy. Říkám si, jooo to vypadá hezky. Takže ještě večer objednávám poj...
Po několika dnech, kdy byl areál kvůli oblevě uzavřen, v sobotu opět otevíral. Kvůli hladu po lyžování, a taky že střediska na české straně Šumavy byla z velké části uzavřená, byla zalidněnost opravdu velká. Už před 9. hodinou už byla parkoviště z velké části plná. I přes mnoho návštěvníků se ale vlastně jezdilo docela dobře. Bylo horší počasí (celodenní sněžení a mlha), a tak se na lanovky čekalo minimálně, zatímco v hospodách a na modrém cvičném Thurnhofhangu bylo přeplněno. Cca 15 minut se ráno čekalo v řadě na ověření covid pasů, velmi dlouho frontu jsem viděl před půjčovnou. Celý den sněžilo, i přesto vzhledem k slabému základu byly na některých místech kamínky. Sněhu ale postupně připadne a brzy bude vše OK. Sjezdovek byla v provozu většina (uzavřeny byly jen černé), jezdila i hlavní kabinka spolu s oběma sedačkami a s kotvami. Vlekaři důsledně kontrolovali nasazené respirátory a pokud chtěl někdo nasednout bez něj, lanovku zastavili, než bylo vše v pořádku.
Velice kompaktní středisko alpského stylu. Do toho střediska jsem se chystal již dlouho, ale ne a ne se zadařit. Vzhledem ke sněhové situaci a opakované kontrole toho, kam vyrazit, padlo rozhodnutí navštívit tento "kopec". :) Trochu mě zarazila nemožnost koupit rodinné permice 1 dospělý a 2 děti (as...
Na Šumavě stále hrozně málo sněhu. Zasněžené jen otevřené
sjezdovky, na kterých se navíc řádně podepsal noční děšť. Naštěstí
nahoře bylo pár mm sněhového poprašku. Mimo ně v podstatě jen mix ledu s
lehkým popraškem sněhu a voda po nočním dešti.
Měl jsem to štěstí vidět v akci sraz přátel lešenářských konstrukcí.
Turnhof se hemžil skupinkami nejmenované plzeňské firmy pořádající kurzy
na pidi Lušťovkách s konstrukcemi, o kterým jsem si myslel, že už dávno
zmizely v propadlišti dějin. A to i v ČR, Polsku a Maďarsku. Zjevně ne.
Zajímavé bylo vidět, že specifické náčiní se nijak nepodepsalo na
lyžování děcek, která jezdila úplně stejně jako každý jiný
začátečník.
Každopádně hezký den i přes tu sněhovou bídu.
Celkem zklamání. Sjezdovky byly neupravené (a myslím tím hned ráno, kdy jsme vyjeli mezi prvními). Hluboký sníh, vyježděné muldy. Lyžovat se moc nedalo.
Odskočili jsme si tady na jeden den ze Šumavy, kde jsme byli na běžkách. Rozhodovali jsme se mezi Špičákem a Arberem a nakonec rozhodlo počasí, dole hlásili mlhu, nahoře sluníčko, což se vyplnilo.
Jak jsem se moc tesila na toto stredisko, tak celkem zklamani. Mozna po dvoudenni luxusni lyzovacce na poloprazdnem Hochfichtu byla latka nastavena moc vysoko.
Po týdnu vydatného deště a oblevy sliboval víkend solidní počasí, a tak jsme vyrazili na hory, konkrétně na šumavský Arber (Velký Javor), ležící v Německu nedaleko Železné Rudy. Toto středisko jsem navštívil asi po pěti letech a v podstatě nic se od té doby nezměnilo. Co je ovšem pravda, že zde není...
Pro nedělní lyžovačku jsme si naplánovali návštěvu Velkého Javora kousek od hranic na německé straně Šumavy. V této části Šumavy se jedná podle mě o nejlepší středisko.
Pro jednodenní lyžovačku jsme si vybrali středisko na německé straně Šumavy. Velký Javor je velmi pěkné středisko a v okolí Železnorudska rozhodně nemá konkurenci.
Velký Javor je ve středoevropských lyžařských poměrech vlastně velkolepý Javor – má moderní a výkonné lanovky, širokánské sjezdovky a velké množství velkých horských chat. A aktuálně má stále výborné jarní podmínky!
Dnes jsem si naplánoval jednodenní lyžování na německém Velkém Javoru. I když jsem váhal zda, nezkusit tak vychvalovaný Hochficht nebo si neudělat výlet delší a nevyrazit třeba do Krkonoš, zůstal jsem u původní myšlenky a ráno vyrazil na Javor. Předpověď počasí dávala naději na pěkný den, a tak jsem...
Grosser Arber (Velký Javor) je nejvyšší horou Šumavy. Lyžařský areál, nacházející se na jeho severovýchodních svazích, tak může nabídnout nejenom výhled do dalekého okolí, ale také jistotu sněhové pokrývky. Javor coby největší areál na německé straně Šumavy patří i mezi velmi oblíbené destinace česk...
Největší lyžařský areál na německé straně Šumavy patří dlouhodobě k velmi oblíbeným i mezi našimi lyžaři. Často sem míří ze západních Čech (z Plzně je to sem jen trochu přes hodinku jízdy), ale objevili ho i Pražáci. Aby ne, za dvě hodiny (z kraje Prahy) se totiž ocitnete ve areálu, který má co nabí...
Německo 
Kaprun - Kitzsteinhorn
