Livigno aktuální report z 12. - 15.03.2025

Sjezdovky:

Na úpatí svahů přímo podél zástavby Livigna je množství kratších sjezdovek, zejména pro výukové účely. Hlavní svahy jsou už spíš strmější a vyloženě lehkých sjezdovek je na nich jen několik, ale najdou se, každopádně méně zdatní lyžaři nemají vždy možnost přejíždět mezi sjezdovkami po mírných tratích. Náročnější jezdci si naopak i přes skromnější rozsah areálu užijí – sjezdovky jsou dlouhé, často širokánské a mají sportovní ráz, některé jsou dálničně přehledné, jiné zabaví svou terénní členitostí.

Areál kolem páteřní kabinky Carosello 3000 a podél sousedních sedaček Blesaccia I a II tvoří především přímé, červeně či černě sklopené sjezdovky. O něco mírnější je ta nejkrajnější, která se nakonec vrací k mezistanici kabinky mírným traverzem. Úzké nebo strmé nebo obojí jsou oba dojezdy do údolí, z nichž jeden byl ještě zúžen kvůli závodnímu boulovému svahu, který je postaven přímo nad nástupní stanicí kabinky a kde se napřesrok sejdou světová freestylová elita při olympiádě. Sjezd kabinkou byl nejpříjemnějším řešením.

Mírné sjezdovky stékají po „zadním“ svahu Carosella k 6sedačce Federia nebo podél 4sedačky Costaccia blíže k centru Livigna. Parádní červené „letiště“ se rozléhá pod 4sedačkou Fontana Vetta, často ale carvingový rozlet kazila špatná viditelnost či mlha.

V horším počasí mile překvapil horní úsek „žluté“ kabinky mezi Livignem a Costacciou, který pročesávají modrá, červená a černá sjezdovka – kromě dojezdu jsou prostorné až široké a byly překvapivě opomíjené.

Přímo do centra Livigna se spouští kratší červené a modré sjezdovky podél spodní sekce „žluté“ kabinky, sedačky s modrou bublinou a „modré“ kabinky Cassana – právě její dvě sjezdovky jsou asi nejpřívětivější a nejklidnější, navíc chráněné řídkým porostem.

Na straně Mottolina je nejmírnější tratí modrá směrem k Passo d’Eira podél 6sedačky Yepi, zhusta využívaná méně zdatnými lyžaři. Oklikou se odtud dá sjet zpět do Livigna po příjemné modré trati, bohužel s úzkým dojezdem.

Hlavní tratě na Mottolinu podél přístupové kabinky, 4sedačky Trepalle, nové 8sedačky Sponda i 6sedačky Monte della Neve jsou převážně poctivě červené, byť často velmi široké. Nepochopitelně však některé z nich nejsou upravované, což zejména podél 8sedačky Sponda zbytečně „přetěžuje“ hlavní rolbovanou trať.

Ani na Mottolinu se méně zdatní lyžaři při přejezdu mezi sjezdovkami nevyhnou strmějším úsekům, pouze z nejvyššího vrcholu Monte della Neve zpět lze sjet po mírné, modře značené hřebenové trati až do centra Mottolina a dále až do Livigna.

Sněhové podmínky:

Prakticky každý den v noci připadlo 5 až 20 cm čerstvého sněhu, který vlivem vyšších teplot ve městě a na dojezdech sjezdovek během dne zase roztál. Ne vždy však bylo nutné se prodírat po kotníky zasněženými tratěmi. Výše položené svahy byly většinou rolbované až nad ránem, takže sice nebyly tak pevné, zato měly na povrchu jen poprašek nového sněhu. Rozčvachtané dojezdy sjezdovek se naopak upravovaly večer, takže ráno měly pevný zmrzlý podklad a na něm napadlou vrstvu (při ranní úpravě by zmrzlé „oraniště“ rolba jen rozbila do nesoudržné vrstvy ledových hrudek). Lépe úpravu naplánovat a provést snad již v daných podmínkách ani nešlo.

Potěšilo, že každý den se daly až do pozdního odpoledne najít sjezdovky v solidním stavu.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Letos se v Livignu v souvislosti s olympiádou investovalo do nových lanovek, a to hlavně na Mottolinu. Nepohodlnou přístupovou kabinku bez možnost plnohodnotného sezení nahradila prostorná 10místná kabinka s dlouhým nástupištěm, díky němuž nevzniká taková tlačenice.

Starou a již vyžilou 4sedačku Sponda nahradila luxusní vyhřívaná 8sedačka.

Carosello 3000 má novou přístupovou kabinku již několik let, nahoře by stály za výměnu ještě staré sedačky Blesaccia I a II, z nichž ta níže položená je i extrémně pomalá.

Příjezd k lanovkám obstarávají bezplatné skibusy na čtyřech linkách, které šněrují městem – na první pohled poněkud komplikovaně, ale poměrně efektivně, jen občas je nutné přestoupit nebo sedět déle, než skibus dojede na požadované místo. Bohužel k oběma hlavním kabinkám – Carosello i Mottolino – se jde od skibusu poměrně daleko pěšky (cca 200 m).

Zalidněnost:

Díky nepříznivému počasí bylo lidí na svazích většinou málo a drželi se hlavních tahů a míst s lepší viditelností, na okrajových tratích a lanovkách a na těch s horší viditelností bylo často úplně pusto. Nejčastějším jazykem na svazích byla čeština.

V sobotu, kdy se střídají týdenní turnusy, nebyl na svazích prakticky nikdo, zvláště dopoledne. Mlhavé a sněživé počasí nepřilákalo ani jednodenní návštěvníky.

Občerstvení a aprés-ski:

Na svazích nad Livignem není moc horských chat, spíš velké restaurace na hlavních stanicích lanovek. Na dojezdech tratí se ale našly i velmi příjemné chaty.

U mezistanice „žluté“ kabinky Tagliede se nachází útulná chata Berghütte, kde se o dobrou náladu hostů stará mladý a vtipný až ztřeštěný číšník. Porce jsou velké a chutné a ceny – třeba oproti Dolomitům – překvapivě mnohem příznivější.

Na dojezdu modré okružní sjezdovka z Mottolina je komorní chata Planel s krbem a moderní prosklenou přístavbou.

Na větších chatách bývá DJ nebo živá hudba.

Mnoho restaurací je přímo v Livignu, které má stále příjemnou atmosféru zasněženého horského městečka. Mnoho návštěvníků si nenechá ujít „bezcelní“ nákupy, zejména alkoholu či kosmetiky.

U vjezdu do Livigna se nachází akvapark Aquagranda. Vstupné do vodní zóny vyjde na cca 25 eur, do wellness pak na 50 až 60 eur.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezd do Livigna není tak „dálniční“ jako do mnoha středisek v Dolomitech, navíc je v závěru nutné ze Švýcarska projet jednosměrným tunelem se střídavým provozem (v sobotu je otevřen od 9 do 18 h jen ve směru do Livigna). Obousměrný průjezd při koupi on-line vyjde na 35 CHF, při příjezdu v sobotu na 42 CHF.

Ušetří se však na pohonných hmotách – díky bezcelní zóně vyjde 1 l nafty aktuálně cca 1,2 eura, benzín cca 1,3 eura.