Sjezdovky:
Byl docela strach, zda vůbec upraví sjezdovky. Ano, byly upravené na
manšestr, ale... Při tlaku na lyže se to s vámi urvalo a bořilo se to.
Dokud nás tam po ránu bylo pár, tak to ještě šlo, jak se vyspali všichni,
co si rádi pospí, a ti, co trochu pokalili, tak bylo okolo půl jedenácté po
všem. Muldy všude a taky všude plno lidí. Jen na okraj, na běžkách to
bylo skvěle upravené. A stopy tvrdé držely.
Sněhové podmínky:
Sněhu přibylo a tak trochu je to v Livignu zachránilo. Je jasné, že
když napadne taková spousta sněhu, tak to bude pořádně utažené a pevné
nejdříve druhý den, což bylo v pátek. Ráno -17, a sjezdovky krásně
tvrdé, prosvítalo slunce, a tak bylo vidět skvěle na podložku. To však
trvalo cca 2 hodiny a pak znovu mlha, sněžení a difuzka. Ale ty dvě hodiny
stály za to. Autostráda byla utažená, fakt paráda... I když spoje mezi
přejezdy rolby pěkně místy mlátily do noh.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středu dopoledne, kdy chumelilo a foukalo, jsme zajistili na té nové
lanovce z Eiry na Motolino, že dost podstatně chybí bublina a ještě mezi
horním a dolním opěradlem je fuka, kterou vám dost ofouknou záda. Prostě
paráda.
Zalidněnost:
Po ránu málo, potom už moc. To samé i v pátek, po ránu -17, to se moc
lidem nechtělo, ale pak už taky hodně. Byli i borci, co dokázali černou
sjezdovku na Motolinu splužit, neuvěřitelný výkon 😂. Ještě se u toho
fotili, aby měli doma důkaz, jak se zlepšili. 🤣🤣🤣
Občerstvení a aprés-ski:
Dospělé dítě chtělo vyzkoušet, jak chutná bombardino na Motolinu,
jestli je lepší než to, co dělám já. Velmi jsem se podivil při vstupu
dovnitř, na stolku, co byl minule teploměr a seznamy, nic nebylo. Cena 11 euro
za dvě sklenky, cca 288 korun. Po vypití jsem necítil vůbec nic... Nemělo
to v sobě žádné oktany. Takže příště radši to moje... 😂
Doprava do střediska a parkování:
Domů jsme jeli v pátek na noc - tunel jsme projeli za páteční cenu 20
franků. Cesta byla uz od začátku pod sněhem. Po výjezdu z tunelu čekala
nažhavená guarda finanza, naštěstí si vzali před námi jedoucí Poláky,
je dobré je mít před sebou. A docela padal sníh celou cestu, jeli jsme přes
Garmisch. Cesta přes Fernpass ještě ušla, i když za kamionem to nebyla
žádná rychlost. To horší přišlo za Garmischem na dálnici na Mnichov, to
už chumelilo jako kráva. Takže před nás najel safety car v podobě sypače,
který hrnul sám oba pruhy. Jeli jsme za ním cca 20 km. Pak to vzdal a zajel
na pumpu. Až do Mnichova se jela freeride, po dálnici v 5 až 10 cm sněhové
břečky max. 90kou. Od Mnichova až 30 km před Rozvadov taky nic moc. Poprvé
za ty roky, co tam jezdím, to Němci nestíhali. Od Rozvadova už bylo
sucho.