Sjezdovky:
Sjezdovky stále parádní s dostatkem sněhu, jen vršek modré na Mottolinu
byli schopní ti tzv. lyžaři vyplužit až na led. Jinak paráda od rána až
do zavíračky stále v super sjízdném stavu. Takže jsem ani nevytáhl
běžky, které jsem s sebou měl. Usjezdoval jsem se k padnutí s tím, že u
nás budu jen běžkovat - za to nic, co tam máme, se platí ceny jako za
kilometry v Alpách.
Úplně nejlepší jsou ty černé u lanovky Valfin a k nim červená
Autostráda - ta je fakt boží, ty horizonty a komprese na nich nemají chybu.
A když jsem si zjišťoval, kolik stojí denní lístek na kase, tak jsem
zjistil, že ho prodávají za 31,50 euro. Tak jsem juknul na Špindl v
pondělí - fantastických 990 Kč, to je při kurzu 25 neuvěřitelných 39,60
eura za ubohých pár km sjezdovek, prostě hnus. A to víkend mají za 1 270
Kč, což je 50,80 eura.
Sněhové podmínky:
Sněhu dost, perfektně zpracovaný tvrdý manžestr a v pátek začalo
chumelit, takže ještě připadlo a předpověď na následující týden je na
sníh bohatá, tak ještě připadne.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Italové se překvapivě pochlapili - v uterý bylo vidět, jak makají na
lanovce Sponda a vlekař nám řekl, že už večer ji zprovoznili, aby od
středy zase jela. A opravdu stal se zázrak, jela!
Zalidněnost:
Lidí přijelo opravdu málo, nikde se netvořily fronty, i večer město
bylo prázdné. Od ranních 8:30 hodin zhruba do 10:00 hodin úplně prázdno,
žádné fronty se nekonaly. To je úplný ráj!
Občerstvení a aprés-ski:
Ještě jsme zkusili několik kafí v restauraci Camanel, co je poblíž
sedačky Teola, a kávy tam vyjdou na nějakých 3,5 eura. Ale zase tam řve
nahlas puštěná muzika, což se někomu nemusí líbit.
Doprava do střediska a parkování:
Jak jsme začali, tak jsme i končili - odjížděli jsme a zase sněžilo a
asi 30 km před Rozvadovem přišel mrznoucí déšť a jelo se až někde k
Žebráku na docela namrzlé vozovce.