Sjezdovky:
Na sjezdovce je nejlepší být první a chytit tzv. první lano. Ráno i na
tom málo sněhu nahonili manžestr. Středa byla nejlepší, ve čtvrtek pak
už bylo znát, že sněhu je málo a z prdu kuli neuděláte, takže rolba
začala promíchávat kameny. Na Carosello jsem nakonec ani nešel poté, co
jsem hovořil s několika Čechy, co to tam zkusili, tak nikdo to nedoporučil.
Proto doporučuji čtyři sjezdovky na Mottolinu, a to na Trepalle, pak na Eiru
(lanovku Yepi), klasiku Mottolino a pak Monte Spondu. A nakonec ještě tu
širokou sjezdovku z Monte della Neve. Odtud někteří odbočovali na
Autostrádu, kde v její prudší části to bylo samý šutr jako Autostráda
před opravou. Její klasická podoba zvrchu Monte, kde jsou super horizonty a
komprese, tak tam to bohužel bylo zavřené.
Sněhové podmínky:
Sněhu stále málo, i když včera zase trochu nasypalo, ale jednalo se o
nějakých 10 cm, které to ještě nespasí, pouze na chvíli překryje
kamení, než je rolby dostanou nahoru. Mottolino po ránu super, pak se
vydřelo na ledové plotny, bez ostrých lyží... Bohužel, to samé platilo i
o Trepalle. V pátek od rána chumelilo a to chumelení zesilovalo, takže jsme
to okolo poledne zabalili.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Minule už jsem psal o chybějící bublině na lanovce na Passo Eira, jinak
ještě docela nepříjemně zastavovala Monte Sponda.
Zalidněnost:
Středa byla na lidi paráda, když se to okolo 10:30 hodin nahrnulo, tak
jsme to zabalili na kafe a o půl dvanácté už to zase šlo. Ovšem čtvrtek
to byla jiná káva, Italové měli nějaký, snad církevní svátek, a tak ho
využili k návštěvě hor. Od rána byla docela fronta, a to jak na lanovku,
tak i na skipasy (viz foto). Ale Italové vydrželi jen do oběda, pak tam skoro
nikdo nebyl. Podařilo se jim ostatní lyžaře otrávit. Jinak i ve frontě se
dá celkem slušně pohybovat. Jen vědět jak na to... 
Občerstvení a aprés-ski:
Docela jsem využíval občerstvení - do pondělí bylo latte macchiato na
Mottolinu ve velké sklenici, od úterý se sklenice zmenšila. Kvalita hrozná,
to i na benzině z automatu koupíte lepší. Bylo i docela studené. Radši
jsem jezdil dolů a přeskočil silnici a bylo to o dost lepší. 
Doprava do střediska a parkování:
Cesta domů dost dlouhá, jel jsem v pátek po odpoledne, v Livignu se sypal
sníh a až po Martinu bylo i na silnici pár cm. Ale dostal jsem se do kolony,
kde se jelo jako s hnojem, evidentně si na sněhu nevěřili. V Martině už
čekal na celnici pás vedoucí do rentgenu a tomu neujde žádná flaška
alkoholu, ukrytá v zavazadle...
Odtud až po Garmisch suchá silnice. Sníh byl
vidět jen na úplných vršcích okolních hor, takže s nedostatkem sněhu se
potýkají všechna střediska. Od Garmische sníh s deštěm až domů.