Sjezdovky:
Ledovcové areály každý rok překvapí novým profilem sjezdovek s tím,
jak ledovcové podloží v různých místech různě odtává, a nejinak je
tomu na Hintertuxu.
Strmé jsou tak již nejen slalomáky z Gefrorene Wand, ale také střední
část protilehlého Olpereru a také dříve pozvolnější Kaserer. Právě
tam se po nočním sněžení lyžovalo nejlépe - jednak byly oba vleky Kaserer
spuštěny později dopoledne kvůli probíhající úpravě sjezdovek, jednak
mají rozmanitý profil (rovné široké dálnice i členitější tratě s
terénními hupy) a jízda na kotvách odrazuje masovější návštěvnost.
Nevýhodou je v tomto období prakticky celodenní stín na těchto severních
svazích.
Překvapením je zcela nově trasovaná sjezdovka Schlegeis na jižní
straně areálu - ledovec již zřejmě zcela roztál, takže je z ní
členitější a točivější morénová trať, zpočátku jen úzká
cesta.
Červená sjezdovka z Fernerhausu k Sommerbergalmu je ve střední části
poměrně prudká, zhruba v polovině se z ní ale odděluje mírnější
varianta. Velmi strmou pasáží překvapí hlavní modře značená sjezdovka
Tuxerjoch na Sommerbergalmu, která je jinak velmi hravě členitá.
V areálu Mountopolis, který se rozkládá mezi Mayrhofenem a Lanersbachem,
se již od otevíracího víkendu lyžuje na všech hlavních tratích,
uzavřené zůstávají jen některé varianty.
Stinné severní svahy Penkenu, po nichž stékají převážně strmější
červené sjezdovky (a také dosud zavřená suprčerná Harakiri), byly po
oblevě betonově pevné a spolu s celodenním stínem lákavé jen pro
nejsportovnější lyžaře.
Zato jižní svah Horbergu s dominantní černou sjezdovkou hned po ránu
změkl do vodivého jarního firnu a skýtal parádní poježdění s jarním
nádechem.
Z drnčivého firnu podobně povolily i další osluněné svahy jako z
Penkenjochu směrem k Finkenbergu nebo Rastkogel.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly „díky“ oblevě nejrozmanitější, jaké si lze
představit.
Na ledovci se prášilo z čerstvého prašanu, níže položené sjezdovky
naopak přes noc zmrzly do „betonu“, v němž každá nerovnost kazila
plynulou jízdu.
Brzy ale osluněné svahy povolily do tolerantního vodivého jarního firnu.
Při vhodném plánování se tak dalo celý den velmi dobře až výborně
lyžovat, jen v poněkud nezvyklé prosincové jarní atmosféře.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Výjezd z Hintertuxu na ledovec zajišťují kapacitní kabinky a funitely,
vždy alespoň pro část cestujících s možností sezení. V přestupních
stanicích (Sommerbergalm, Tuxer Fernerhaus) je nutné vždy pár desítek
metrů přejít pěšky. Na samotném ledovci dominují kotvy, na nichž si
zvlášť ve strmých úsecích moc neodpočinete, ale lze využít také dvě
navazující luxusní 6sedačky (Lärmstange 1 a 2) nebo 10místnou kabinku
Gefrorene Wand.
Na Sommerbergalmu jezdí sice starší, ale rychlá 4sedačka s bublinou i
vyhříváním.
Od Penkenu přes Rastkogel až po Eggalm převažují rychlé
mnohasedačkové lanovky s bublinou nebo kabinky.
Zalidněnost:
Ve sváteční pondělí (8. prosince se slaví Neposkvrněné početí Panny
Marie) bylo na Tuxu střídmě zalidněno a lyžaři si „překáželi“ snad
jen na frekventovaném sjezdu z Fernerhausu k Sommerbergalmu. Na kotvách
Olperer a Kaserer bylo poloprázdno až prázdno.
V areálu Mountopolis (Penken, Rastkogel, Eggalm) bylo ve všední
prosincové úterý naprosté minimum návštěvníků, mnohé sjezdovky zely
prázdnotou.
Občerstvení a aprés-ski:
V Hintertuxu je hlavní občerstvovací základnou multifunkční budova
Tuxer Fernerhaus, kde je mj. velká samoobslužná restaurace (polévky do 10
eur, hlavní jídla okolo 15 eur).
O něco vyšší ceny jsou v restauracích s obsluhou. V horské chatě
Peknentenne na vrcholu Penkenu přijde nudlová polévka na 7,40 eur,
gulášová polévka na 9,90 eur a řízek s hranolkami nebo bramborovým
salátem na 19,90 eur.
Nechybí ani tradiční rakouská výzdoba.
Doprava do střediska a parkování:
U nástupních stanic lanovek se parkuje zdarma, výjimkou je město
Mayrhofen, kde žádné parkoviště u hlavní lanovky Penkenbahn není. Je
třeba využít nástupní stanice lanovek v okolních obcích (Schwendau,
Finkenberg, Vorderlandersbach, Lanersbach) anebo využít bezplatný skibus.
Celým údolím Tuxertal projíždí skibus v 10- až 30minutových
intervalech.
Údolí Zillertal je snadno dostupné z dálnice mezi Kufsteinem a
Innsbruckem, z Prahy zhruba za 5 až 6 hodin podle cílové destinace. Ve
špičkách zimní sezóny, zvláště o sobotách, je nutné na příjezd do
údolí i výjezd z něj počítat se zdržením v kolonách, tentokrát byl
provoz zcela plynulý.