Sjezdovky:
Jak Hochzillertal, tak Zillertal Arena mají typický vděčný charakter –
po široké dálnici dolů, „gaučovou“ lanovkou nahoru.
Nejvšestrannější a hlavně nejkompaktnějším areálem je Penken, který se
rozkládá na oblém rozložitém hřebeni, z něhož padají sjezdovky na obě
strany - i zde převážně dálniční červené, ale mezi nimi i černá
Harakiri, údajně nejstrmější upravovaná sjezdovka Rakouska (a je to docela
podívaná, neboť ji každou chvilku někdo "odvážný" sjede po zádech
dolů...).
Kdo hledá klid, nechť vyrazí na Ahorn - výrazný vrcholek nad Mayrhofenem
s malým lyžařským areálem s mírnou plání nahoře a postupně
strmějšími svahy směrem do údolí. Vrcholovou, zhruba kilometrovou modrou
sjezdovku lemuje nová „dětská“ crossová dráha (fun slope) s vlnami a
zatáčkami, kde se děti od 4 do 12 let zabaví i na celý den.
Klidným tipem je i Spieljoch - malý, zato vytáhlý areál (1 400 m
převýšení) hned zkraje údolí se zastaralejším přepravním parkem. Jeho
centrem je lyžařský bulvár se šířkou více než 100 metrů – v
nejvyšších partiích i s hravými terénními vlnami. Do údolí vede lesem a
po mýtinách s několika sytě červenými hangy subtilnější červený
sjezd, zdaleka nejpřívětivější z celého údolí.
Sněhové podmínky:
Každý druhý den ležel na svazích čerstvý prašan z nočního
sněžení - většina sjezdovek proto upravena až nad ránem, tedy se slabou
vrstvou čerstvého sněhu. Nad úrovní mezistanic měly v podstatě zcela
„zimní“ podmínky, jen dojezdy do nízko položeného údolí (cca 600 m n.
m.) s měknoucím sněhem na tvrdém až ledovém podkladu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve všech třech hlavních areálech (Hochzillertal, Zillertal Arena a
Mayrhofen) jsou lanovky moderní až top moderní, typicky pro se 6 až 8
sedadly, velmi často s bublinou, někdy i vyhříváním. Zastaralejší
lanovky a vleky má snad jen Spieljoch (malá 4místná kabinka z údolí,
nahoře jediná expresní 6sedačka, jinak 3- a 2sedačka plus vleky).
Nástupních bodů je vzhledem k velikosti areálů sice poměrně málo,
zato ty mají v případě Hochzillertalu (Kaltenbach) a Zillertal Areny (Zell
am Ziller) hned dvě přístupové kabinkové lanovky, což přijde vhod i při
odpoledním návratu - sjezdy do údolí jsou spíš "nouzové" (úzké nebo jen
ski-route) nebo nejsou žádné. Na fronty je náchylná přístupová lanovka z
Mayrhofenu (2 000 os./h), která má být už příští rok nahrazena
výkonnější. Nástupní terminály jsou poměrně velké a poschoďové,
zpravidla s pojízdnými eskalátory.
Lyžovat se dá i brzy ráno, a to bez příplatku - v Zillertal Areně ve
vybrané březnové dny od 6.55 h, v Hochzillertalu denně od 7.30 h (až po
dvou hodinách lyžařské "samoty" se areál jakoby zničehonic zaplní),
přičemž přístupové lanovky v ostatních areálech jezdí už od cca 8
h.
Zalidněnost:
Ve špičkách dne typický mumraj na centrálních sjezdovkách v hlavních
areálech, naopak klid na Ahornu nebo Spieljochu, ale i na okrajovějších
tratích všech velkých areálů. Fronty 0 až 5 minut, i když „hrozen“
před turnikety občas vypadal hrozivěji. Díky "zdvojení" lanovek z údolí
(Kaltenbach, Zell am Ziller) nevznikal ani ranní špunt, jen zvýšený
ruch.
Občerstvení a aprés-ski:
Na oběd se dá najít vše od jednoduchého self-service přes útulné
horské chaty s obsluhou až po vysokou gastronomii - nabídka je typicky
rakouská (knedlíkové polévky, párky a klobásy, řízek, palačinkové
trhance, štrůdly, ...), ceny v měřítku Alp velmi příznivé.
Akvapark Erlebnistherme ve Fügenu potěší teplou vodou (33 až 36 °C) a
děti i tím, že je doslova nabitý atrakcemi: dětské brouzdaliště, dva
středně obtížné tobogány (z toho jeden pro člun), divoká řeka, bazén s
vlnobitím. Akvapark má velmi prakticky řešený prostor, který vstřebá i
velký nápor návštěvníků, aniž vzniká dojem „přecpanosti“.
Doprava do střediska a parkování:
Parkoviště jsou u všech lanovek zdarma (ve vzdálenosti od 0 do 300 m) -
kromě Penkenu, kde není parkoviště vůbec. Hustá a výkonná síť skibusů
je v ceně skipasu.
Nízko položené údolí znamená téměř vždy i bezproblémový stav
silnic. Typické jsou sobotní zácpy při příjezdu do údolí ať už z
dálnice do Innsbrucku, nebo od Achensee.