Sjezdovky:
Navzdory doposud poměrně bídné zimě je v provozu víceméně celý
areál, což zaslouží ocenění. Zajímavostí však je, že i když se areál
prezentuje jako jednoznačně rodinně zaměřený, kromě krátké sjezdovky
č. 5 neposkytuje začátečníkům a dětem v podstatě žádnou plnohodnotnou
sjezdovku. Modrá č. 3 má shodný sklon jako sousední červená č. 4, modrá
č. 9 pak taky rozhodně není plochým pláckem, v tento den navíc poskytovala
jen svezení o šíři dvou roleb. Nejvíce jsme toho najezdili asi na červené
č. 4, která až na úvodní prudší sešup poskytuje dostatek prostoru pro
carving, především díky široké spodní polovině. Uzavřena je zatím mj.
červená č. 8, kde se díky tomu velmi dobře lyžovalo. Na svahu ležel
poprašek ve výšce zhruba 20 cm, občas vykoukla tráva, ale kamínek žádný
a díky relativně prachovému sněhu a především žádným muldám či
plotnám šlo o fajn svezení. Pěkně se jezdí také na modré č. 6, která
je ale profilem velmi podobná třeba sjezdovce na Bubákově, takže se
všichni začátečníci v dolní polovině natrápí. Nepotěšujícím faktem
je také délka zdejších svahů, která asi nikdy nepřesahuje 2 km.
Sněhové podmínky:
Ač se Šumava jako jediné pohoří u nás krásně zahalila do bílé
peřiny, přejezdem přechodu ve Zvonkové (a tím i přejezdem hřebenu) se
člověk dostane na jižní stranu hor, která zůstala sněhem v podstatě
nepolíbena. A tak ač se již na zamrzlém a zasněženém Lipně prohání
nadšenci na bruslích, hned za Schönebenem je na svazích již jen zelená
tráva a okolní teplota je zhruba o 5 stupňů vyšší. Jezdí se tak v
podstatě výhradně na technickém podkladu, při vysoké zalidněnosti
zákonitě formovaném do menších či větších muld (dle sklonu svahu) nebo
vydřeném až na led. Celkově žádná hitparáda, ale na několika
zmíněných svazích si i tak šlo v rámci možností lyžování
užívat.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Obě sedačky na Zwieselbergu jsou neodpojitelné a rychlostí podobné
třeba sedačce na Monínci. Sedačka Hochfichtbahn je odpojitelná a jezdí
vcelku rychle. Páteř areálu tvoří samozřejmě kabina Reischlbergbahn,
která nejen nutí při každé jízdě k zouvání lyží, ale také zdržuje
zastávkou v mezistanici, která je určena především pro začátečníky.
Jednoznačnými adepty na výměnu jsou pak kotvy Rehberglift, které mezi
okolními lanovkami působí zastarale. Toho času tvořil výjezd daného svahu
i jednoznačně největší špunt v areálu, jelikož v provozu byla pouze
jedna kotva - na trase druhé chyběl sníh. Toalety jsou v horním i spodním
patře centrální budovy s restaurací, ale zahlédl jsem je i na dalších
místech.
Zalidněnost:
Hlavní mínus vánočního lyžování, se kterým je třeba vždy
počítat. Areálu budiž ke cti, že navzdory až šíleně vypadajícímu
počtu aut, zaparkovaných i více než 500 metrů před hlavním parkovištěm,
se s vysokou návštěvností pere bez větších problémů a rovná se tak
těm alpským. Jediným špuntem byla tedy zmíněná kotva, kde se čekalo i
přes 10 minut, zatímco u ostatních přepravních zařízení se fronty
nekonaly, nebo zabraly maximálně minutu. Lyžařů ale na svazích bylo dost a
ani krátce před zavíračkou nešlo celou trať zpravidla projet bez
brzdění.
Občerstvení a aprés-ski:
V areálu je možnost občerstvit se v chatě s venkovním posezením na
Zwieselbergu a v hlavní "tácovce" u centrálního parkoviště. S tou máme
zkušenost dobrou, a i když mi porce currywurstu s hranolkami přišla trochu
menší než před rokem, stále se minimálně hranolky nedaly dojíst. Cena
poměrně férová, tuším 12,50 Euro. V nabídce další uzeniny, hlavní
jídla, salátový bar či třeba sladké knedlíky. Obsluha většinou hovoří
česky. Zašli jsme na jídlo až po konci a otevřeno bylo ještě v 17 hodin,
nikdo nás nevyhazoval. Aprés-ski se nicméně nekonalo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava směrem od Černé v Pošumaví je tradičně v pořádku zhruba do
Nové Pece, kdy je na silnici již jen sníh a led. Jako mávnutím kouzelného
proutku je silnice suchá, prosolená a sjízdná plnou rychlostí opět
tradičně hned za hraničním přechodem ve Zvonkové. 
Přívoz mezi
Horní Planou a Bližší Lhotou je v provozu celoročně, ale i přes plavbu
trvající jen 5 minut jezdí pouze jednou za hodinu. Objížďka přes Novou
Pec zabere zhruba o 15 minut více. My přívoz vyzkoušeli až cestou zpět,
zpoždění 5 minut, takže časová úspora v součtu nula, navíc jsme
zjistili, že kromě auta je nutné platit taky za osoby v něm, takže se cesta
ve třech za 130 korun již vůbec nevyplatí. Platba je možná v automatu
hotově i kartou, na loď se vejdou pouze 4 auta. V areálu se parkuje na
centrálním parkovišti, kaskádovitě pokračujícím i směrem vzhůru. Při
velké zalidněnosti se ale stálo i podél příjezdové silnice, všude však
samozřejmě zdarma. Rozhodně prázdnější bylo parkoviště nad
Schwarzenbergem.
Rakousko 
Branná
