Engadin Svatý Mořic - Corviglia aktuální report z 14. - 21.03.2026

Sjezdovky:

Corviglia je areál univerzální, pro lyžaře všech kategorií tak, jak zde najdete sjezdovky všech barev. Levá, jižní část areálu přímo nad Svatým Mořicem, je vhodná spíše pro lepší a sportovnější lyžaře, protože jsou zde převážně dlouhé sjezdovky červené a černé barvy, včetně těch závodních. Klasickou modrou zde kromě převážně spojovacího traverzu č. 6 najdete pouze jednu kratší, a to č. 5.

Pro slabší lyžaře je tak vhodnější část areálu severní, nad Celerinou, kde je i několik dlouhých a krásných modrých sjezdovek a celkově je zde paleta nabízených sjezdů mnohem pestřejší. Celkově je ale nabídka tratí v celém areálu v průměru velmi vyvážená, některé místní sjezdovky zaujmou svou extrémní šířkou, např. č. 5 nebo č. 15.

Co zde dělá lyžování zajímavým je i členitost místních sjezdovek, kdy zde najdete jak široké přehledné dálnice, tak sjezdovky velmi členité, s proměnlivým profilem i sklonem.

Tak jako prakticky každý rok, i letos byly některé sjezdovky zavřené, letos se jednalo o černé č. 3 a č. 12 (tu jsme za 6 let nezažili otevřenou ani jednou).

V areálu se nachází i měřený obří slalom pro veřejnost, měřený rychlostní úsek, snowpark i několik pásů pro nejmenší lyžaře.

Sněhové podmínky:

Letošní sněhové podmínky byly parádní. Nahoře bylo po víkendovém sněžení okolo 180 cm, dole něco pod půl metru, ale v údolí za celý týden sníh rapidně ubýval tak, jak teploty na slunci odpoledne někdy i výrazně přesahovaly desítku.

Sjezdovky byly po celý týden perfektně upravené, jen v neděli, po sněžení, kdy se čerstvý sníh ještě nespojil pořádně s podkladem, byly ještě sjezdovky měkké. V dalších dnech už bylo vše v pořádku, většina sjezdovek byla rovná, rychlá, ideální pro carving. Výhodou areálu je to, že většina sjezdovek je nad 2 200 metrů nadmořské výšky, takže si kvalitu zachovávají až do odpolední zavíračky.

Výjimkou jsou pouze spodní části červených a černých sjezdovek (č. 1, 2, 4 a 24), které při pěkném počasí a vyšších teplotách výrazně měknou už brzy dopoledne, neboť některé jejich pasáže jsou otočeny přímo proti slunci. V jiné, chladnější dny, si ale kvalitu udržely taktéž až do odpoledne. Stejný problém se týká i dojezdové sjezdovky č. 29, kde pokud se chcete pokochat místními luxusními vilami za miliony franků, doporučuji tak učinit hned ráno, protože později zde sníh hlavně na horní polovině sjezdovky na přímém červeném hangu skoro teče. Stejný problém se týká dojezdu do Celeriny (sjezdovka č. 25), kde je v březnu obvykle poslední třetina dojezdu boj s těžkým mokrým sněhem, takže značná část lyžařů raději volí návrat dolů kabinkou.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Sjezdovky na Corviglii jsou obsluhovány převážně rychlými troj- až šestisedačkami. Pouze přístup do areálu je trošku švýcarky specifický - pomocí (zde jediné) pomalé dvojsedačky, dnes již historickým velkokapacitním "vagónem" (ta by měla být v roce 2028 nahrazena moderní oběžnou kabinkou) nebo dvěma sekcemi pozemní lanovky přímo z centra Svatého Mořice. Pouze z Celeriny vás nahoru vyveze klasická oběžná kabina.

Na nejvyšší vrchol celého lyžařského areálu vás vyveze další vagón - moderní kabina, která v době, kdy zde bylo více lidí, pendlovala nahoru prakticky nepřetržitě, mimo běžný jízdní řád, kdy je to oficiálně jen 3x za hodinu.

I když jsou všechny páteřní lanovky rychlé sedačky, tak mnohé z nich už také mnohé pamatují a doba se i v tomto mění. Takže jak jsme si i letos všimli, postupně zde probíhá u jednotlivých lanovek výměna starších sedaček za nové, moderní, pohodlnější.

Zalidněnost:

Svatý Mořic se pro nás stal oblíbenou lyžařskou destinací posledních let mimo jiné proto, že není lyžaři, alespoň v březnu, přeplněný. I letos jsme nikde nenarazili na frontu u lanovky delší než dvě minuty, a i to bylo vcelku výjimečné a nárazové. Nejvíce lidí bylo samozřejmě v neděli, po další lyžařské dny v týdnu byl počet lyžařů na sjezdovkách výrazně menší a i ten malý počet lyžařů ze svahů po obědě mizel tak, že odpoledne nebyl problém mít celou šestisedačku jen sám pro sebe. To znamená, že lyžování je zde velmi bezpečné, protože zde není výjimkou, že jste sami na několika hektarech sjezdovky a mimo páteřní svahy potkáte klidně pouze několik dalších lyžařů na kilometrech sjezdu.

Občerstvení a aprés-ski:

Po celém areálu je rozmístěno dostatek restaurací a barů, jen je potřeba počítat, že švýcarské ceny jsou prostě vysoké, např. namátkou nabídka dne v jedné restauraci na svahu: lasagne - 26,50 CHF (720 Kč). Výhodou je samozřejmě město přímo u areálu s veškerým zázemím a službami.

Doprava do střediska a parkování:

Letošním specifikem cesty do Mořice bylo, to že jsme jeli v době, kdy ceny paliv prakticky denně stoupaly. Obvykle po trase přes Rakousko tankujeme u Mondsee a v Riedu (obojí mimo dálnici), kde letos byly ceny za N95 cestou tam za 1,75 EUR, cestou zpět za 1,85 EUR. A v Německu na dálnici jsme na totemech viděli ceny, které u "lepšího" benzínu přesahovaly i 2,80 EUR. Cena ve Švýcarsku byla u N95 mezi 1,80 a 1,90 CHF.

Pro lyžování v areálu Corviglia, pokud zde jedete autem, je nutné využít placené parkování, které nás při celodenním lyžování vycházelo v Celerině okolo 8 CHF - 1. hodina zdarma, 2. a 3. hodina á 3 CHF, 4. hodina 1 CHF, každá další 0,40 CHF.

Ke všem 4 nástupním bodů do areálu je možné se dostat z širšího okolí Svatého Mořice i hustou sítí místních autobusů, které jsou se skipasem zdarma a které jezdí v pravidelných nepříliš dlouhých taktech někde od 8 do 18 hodin.

A na závěr tip pro ty, kteří by se chtěli i projít po Svatém Mořici (určitě stojí za to). Nejlevnější parkování, pokud se vejdete do dvou hodin, nabízí místní velký Coop, kde zaplatíte za dvě hodiny pouze 1 CHF (při delším parkování se výhoda rychle maže), protože jinde je běžná sazba v sezoně 3 CHF za hodinu.