Pomoc s výběrem Atomic (strana: 3)

>> #60, HonzA_, 10. 01. 2010 21:05:11

Já s tvým popisem ale v podstatě úplně souhlasím. Je to přesně jak jsi napsal. Jen trochu jinými slovy. Berger v tom úzkým postoji zahajuje oblouk na odlehčených lyžích a krátkým a rychlým zahraněním jsou lyže prudce zaříznuty a spodním odlehčením (Tiefentlastung) katapultovány do nového oblouku. A jak píšeš, je tu plně využita moderní carvingová lyže. Právě proto se tomu alespoň tady říká Carven kurz resp. u dlohého oblouku lang. A to i přesto že k zatáčení dochází na odlechčené lyži a v tomto případě se zcela minimálním podílem driftu. Pokud je lyže po celou dobu zatížena a na hraně bavíme se o racecarvingu. Široká nebo úzká stopa je jen otázka stylu a použití. No a na tom videu s tím Japoncem jede ta lyže opravdu víceméně jen po hraně, protože si to vzhledem k mírnému svahu bez toho driftu může dovolit. Ale to už jsem psal v předchozím příspěvku. Jinak celé toto tady vzniklo proto, že v ČR je představa carvingu jen pokud za někým zůstane čára jak od nože. Naproti tomu tady je Carven to, když je plně využita vlastnost carvingové lyže. Toto ale s nějakým zametacím smýkacím obloukem opravdu nemá nic společného. BTW. S tou čistou brázdou nejedou ani závodníci a velmi často zahajují oblouk driftem. Přesto se tomu říká racecarving…

>> #61, Jenos, 10. 01. 2010 21:35:19

Jenosi, měl by si napsat Bergerovi, ať než začne točit ukázky pro Asiaty, naučí se lyžovat. Vždyť se na to podívej. Chtěl jim ukázat jak vypadá krátký oblouk v klasickém provedení a špičkový instruktor z Rakouska dokázal, že se mu to nepovedlo a vyšel mu z toho carving. A teď si vem, že mu ještě za takhle špatně odvedenou ukázku zaplatili. To je bordel. Má jediný štěstí, že se v lyžování nevyznaj protože nejsou Rakušani nebo alespoň v Rakousku neučej lyžovat. Je to jako s náma. My jsme mu to sežrali taky.

>> #62, Martin47, 11. 01. 2010 06:27:03

Člověče myslím, že tohle fakt už nemá cenu. Mohl by jsi sem ale poslat video tvých oblouků. Docela by mě to zajímalo. A mohl bych to pak poslat Richardovi, aby se nad sebou zamyslel a na tom lyžování konečně zapracoval…

>> #63, Jenos, 11. 01. 2010 09:05:40

Zase nepochopil

Řekl bych, že nabízíte pod názvem „carven“ balíček oblouků potřebných k pohybu na sjezdovce a to jak carvingových tak i smýkaných. To ale neznamená, že i smýkané oblouky jsou carvingové.

Tento spor lze lehce vyřešit nahlédnutím do skript nějaké rakouské VŠ, které se zabývají lyžováním. Bohužel německy neumím…

>> #64, Mirek, 11. 01. 2010 20:40:10

Mirku promin, ale ty nechápeš vůbec nic. A já už fakt nemám sílu na to reagovat. Skript a knih od jednotlivých zemských svazů mám několik i včetně Snowsports Austria, která zastřešuje všechny lyžařské zemské svazy a to podstatné znám nazpaměť, protože jsem z toho musel i dělat náročné několikery zkoušky. Mimo jiné jsem denodenně na svahu a učím, včetně několika instruktorských tréninků i včetně tréninku GS v brankách, které máme povinné každý týden a učí nás tu zkušení Staatlich včetně bývalých i současných závodníků…

>> #65, Jenos, 11. 01. 2010 21:02:56

A jak je tedy možné, že jsi TO nepochopil?

>> #65, Jenos, 11. 01. 2010 21:02:56

Tak není nic jednoduššího, než naskenovat několik příslušných stran a dát k dispozici 

Ahoj, zajímavá debata. A nemyslím si, že by zase byla až tak moc off topic, i když to tak vypadá. Ono totiž, pokud by se podařilo takovouto diskuzí ukázat, co se na kterých lyží dá dělat, a jaký lyžař to na nich dokáže, možná by to byl mnohem lepší návod k výběru typu lyže, než různé subjektivní názory různých lidí. A tak to i začalo. Jenos doporučoval delší lyže s tím, že jsou vhodné pro krátké carvingové oblouky. A kolem toho se rozpoutala debata, kterou bych popsal parafrází z Černých baronů: „ A pane majore, nemyslíte, že to byl carvingový oblouk?“. „Bol. A Kefalín, čo si vlastne představujete pod slovom „carvingový“?“.

Na to přesně upozornil ivan ve svém příspěvku, že je to spor spíše o definici slova carving. Rakušané totiž velmi brzy pochopili, že bude mnohem větší byznys, když budou učit carvovat než lyžovat, takže carvingovým obloukem je podle knihy Wallnera „Carven perfekt“i metodik ÖSV vlastně jakýkoliv oblouk, který se jede po souhlasných hranách lyží (Kurvenfahren mit Steuern auf den bergseitigen Kanten), tedy vše kromě pluhu (Pflug) a přívratu (Stemmschwung). Německé názvy v závorkách uvádím proto, abych nevypadal jako tuzemský křupan, a také pro případ, že by do Čech znovu přišel Habsburg, tak aby tomu rozuměl. Američané už pro použití slova carving požadují trochu výraznější podíl jízdy po hranách, nicméně taky tento pojem poněkud posunuli od oblouku čistě po hranách. Pak jim tam ale začal chybět, tak pro takový oblouk začali používat slovo arcing (alespoň v metodikách USSA). Nejvíce si zachoval tvář hrdý Čech, který i po třistaleté nadvládě Habsburků překvapivě zůstal nezlomený, a požaduje používání slova carving v původním významu, což by vůbec nebylo nic špatného, kdyby ovšem často neprohlašoval, že „lyžování=carving“, „Kdo necarvuje jako by nebyl“ a že nejlepší cesta, jak naučit postaršího začátečníka lyžovat, je nechat ho na slalomkách na vnitřní lyži drhnout v rotaci břichem o sníh. V poslední době je sice vstřícně ochoten připustit, že existuje tedy i možnost jiná, a to jízda „zbabělým“ smykem, ovšem jedinci takto jezdící jsou hodni nejhlubšího opovržení, na sjezdovkách by pro ně měly být vybudovány rezervace, aby byli odděleni od normální zdravé lyžařské populace, a zabránili tak šíření této hrozné choroby. Je tedy zcela evidentní, že pokud začne Čech s Rakušanem diskutovat na téma carvingu, nemůže to skončit jinak, než Čechovým spravedlivým hněvem: „Jak může někdo nazývat maminčiny vídeňské knedlíčky nějakým odporným oslizlým nokem!“.

Jenos až ve svém posledním příspěvku napsal, co vlastně pod pojmem carving rozumí: „Jinak celé toto tady vzniklo proto, že v ČR je představa carvingu jen pokud za někým zůstane čára jak od nože. Naproti tomu tady je Carven to, když je plně využita vlastnost carvingové lyže.“ Samozřejmě je tu opět zádrhel v použití slov „plně využita“, která je stejně vágní, jako držení marihuany v „množství větším než malém“. Nicméně v jeho předchozích příspěvcích používá ve spojení s carvingem slovo dynamický, takže je vidět, že v něm alespoň trochu české krve zůstalo.

Co se týká zveřejněných videí, musím říct, že mne dost zaujala, tedy zejména to první. Každopádně je evidentní, že se jedná o výborné jezdce. Oblouky jsou dynamicky provedené s rychlým podvlečením nohou (Beide Beine pendeln unter dem ruhigen Oberkörper ). U druhého videa souhlasím s ivanem a dalšími, že se jedná o klasický krátký smýkaný oblouk v perfektním provedení, což v sobě samozřejmě zahrnuje i maximální využití hran, nicméně primárním cílem použité techniky je jízda v relativně úzkém koridoru konstantní rychlostí v různém terénu, tedy i v boulích a hlubokém sněhu. Prvního jezdce jsem si přehrával hodněkrát (tolikrát jsem si nějaké video už dlouho nepřehrával). Celkově pohled na tuto jízdu mi říká, že se jedná o oblouk, jako výše popsaný, ale Jenos má pravdu v tom, že úhel zahranění lyží opravdu působí, jako by se jednalo o čistý oblouk po hranách. Tak tomu je ale jen po velmi malou část oblouku. Oblouky jsou zahajovány pivotem (přetočení lyží do jiného směru s minimálním nebo žádným jejich kontaktem se sněhem). Poté následuje solidní náklon s prohnutím přední části lyže. V tomto okamžiku lyže opravdu krásně a krátce zaberou, k dalšímu vyjetí oblouku po hranách ale nedojde stejně jako k dalšímu stupňování náklonu a tlaku do lyží. Respektive dojde, ale pohybem vnější nohy od kolene dolů. Pánev se vrací zpátky nad lyže a k zalomení dochází již v kolenním kloubu. Poté je tlak uvolněn a lyže jsou opět pivotem přeneseny do dalšího oblouku. Práce pánve je velmi omezená, stejně jako úloha vnitřní lyže. Takže bych to jako carvingový oblouk v nerakouské terminologii také neoznačil. Přestože se jedná o výborného jezdce a výsledek je také výborný, z technického hlediska se mi jízda na rozdíl od druhého videa až tak moc nelíbí. Je jasné, že na dlouhých racecarvových lyžích zkušený jezdec dokáže dělat mnohé, nicméně zajet na nich krátký oblouk čistě po hranách je jako „pít kávu bez těch hnědých podšálků z těch rozpálených bílých kelímků. A to se fakt nedá!“

Výše uvedený komentář jsem napsal proto, že jsem přesvědčený, že v diskuzi byly použity některé ne zcela správné argumenty k odpovědi na otázky „Co se na které lyži dá zajet, kdo je to schopný na ní zajet a jestli se o to chce vůbec pokoušet?“. Jak už jsem psal, na dlouhé racecarvingové lyži dokáží někteří opravdu dobří lyžaři zajet ledasco, ale jen málo z nich se chodí při nákupu lyží radit na internetové fórum. A proto také nebudu zájemci o koupi nového auta na fóru radit, že nejrychlejší je a v zatáčkách opravdu nejlépe sedí Formule 1, protože se s ní nejspíše ani nerozjede, a to ani v případě, že mám natočené video Schumachera, jak s ní dokáže husarské kousky.(Jiné přirovnání s výstupem na Sněžku použil výstižně ivan).

Dále úplně nerozumím doporučení #29, že „U racecarvingu lyže po celou dobu jede po hraně a v podstatě více méně podle krojení lyže. K tomu musíš samozřejmě mít odpovídající slalom carvery“. Jednak to není pravda, protože v takovém případě by třeba brány v obřáku musely být vzdáleny minimálně 54 m, jinak by se nedaly jet po hraně, a jednak se mi slalom carvery už podle názvu nezdají být pro tuto jízdu ideálními lyžemi. Na druhou stranu jsou doporučovány racecarverové lyže pro krátký „carvingový oblouk“ s tím, že“ U carvingu jde o krátké, avšak silné zahranění, v důsledku čeho jsou lyže silně prohnuty, vzniká silný tlak v oblouku a při uvolnění tlaku jsou vzniklými odstředivými silami doslova vystřeleny do nového oblouku“. K tomu jsem se vyjádřil již výše.

Takže já to vidím tak (žádný nový objev), že na jedné straně spektra jsou tvrdší lyže, tedy komerční obřačky nebo slalomky, které jsou vhodné pro technicky zvládnutou spíše rychlejší jízdu po hranách, přičemž mezi nimi volím podle poloměru oblouku, který chci jezdit (i když jezdci oblouků poloměru super G na slalomkách jsou spíše pravidlem než výjimkou). Technicky zdatní jezdci jako třeba Jenos asi raději sáhnou po té obřačce, protože je to pro ně celkem univerzální lyže, neboť si s ní dokážou poradit i přes omezení, která s sebou nese. Na druhou stranu někteří „smykoví“ jezdci ocení slalomku, která jde snadno do oblouku a je dobře ovladatelná (i když dneska už nemusí, protože existují lyže se stejným poloměrem, které jsou komfortnější). Na druhou stranu spektra bych zařadil „měkké“ lyže, které umožní zatočit i opatrnému smýkajícímu začátečníkovi i přes technické chyby, které dělá. No a mezitím vidím několik skupin univerzálních jezdců, kteří odpustí lyži občasné smýknutí, a získají za to lepší ovladatelnost lyže v různých situacích. Přičemž čím je lyže delší a tvrdší, tím se hůře ovládá, ale lépe drží dobře vyjetý oblouk. Pro tyto lyžaře je několik skupin univerzálních lyží, mezi kterými mohou vybírat. Příliš osobních zkušeností s těmito lyžemi nemám, ale předpokládám, že někam do této skupiny sáhl asi ivan ve svých doporučeních. I.

>> #69, CzechSkier, 12. 01. 2010 00:26:09

Celá debata, vedená v tomto duchu, nevznikla proto, že bychom nebyli schopni pochopit co nám Jenos říká ale proto jak nám to říká.

On také není smyk jako smyk. Když označím jeho dvě krajní polohy, bude myslím jasné co chci říct. První je začátečník, který prakticky, díky tomu že jeho těžiště není schopné opustit prostor nad lyžemi, jede stále po plochách a zatáčí otáčením lyží kolem špiček dlouhým smykem patek. Druhá poloha je to co jede Berger a dřív se tak jezdily běžně závody. Jezdec tráví drtivou část oblouku na hranách s velmi dynamickým záběrem. Na konci oblouku odlehčí patky které lehce odsmýknou a následný opětný zaběr umožní jejich velké prohnutí a zrychlení při výjezdu z oblouku. Je nad slunce jasné, že tato technika je daleko bližší carvingu (už dynamickým výjezdem z oblouku) než k technice použité výše uvedeným začátečníkem.

>> #69, CzechSkier, 12. 01. 2010 00:26:09

S úžasem sleduju s jakým smyslem pro detail a jak zevrubně se Ivan vyjadřuje v diskusi – a v podstatě s ním téměř vždy souhlasím. V této souvislosti bych ale chtěl upozornit na důležitej detail – cituju: „…k zalomení dochází již v kolenním kloubu.“. To je obecně přijímanej, často šířenej nesmysl. Ono to tak zepředu sice opravdu vypadá, ale je to optickej klam!!!! Pokud by mělo skutečně dojít „k zalomení v kolenním kloubu“ (a je tím skutečně vždy míněno stranové zalomení), pak je třeba neprodleně ordinovat sádru, ortézu a asi i šít vazy … SKOL :o)…

>> #71, HOnza, 12. 01. 2010 08:42:00 Trapný detailisto! Ty snad nejsi ani po těch letech schopen ohnout koleno do všech stran, nebo z tebe mluví slepá závist k nám mladším?

>> #72, Krab, 12. 01. 2010 08:44:59

Uměl jsem – párkrát za mlada a dost si to pamatuju – nedoporučuju ani zkoušet :o).

Ahoj, no ono opravdu k určitému zalomení v bočním směru dochází ve všech kloubech, tedy kotníku (i když je v botě), koleni, pánvi i ramenou. Míra tohoto zalomení závisí na použité technice a samozřejmě na individuálním rozsahu kloubů daného lyžaře. Většinou je vidět u jezdců s velkým rozsahem pohybů, ale s malým zapojením vnitřní lyže do oblouku v jeho závěru. Někdy je to také výsledek špatného bootfittingu. To zalomení v koleni je obecně považováno za ne příliš „zdravé“, protože koleno není samozřejmě „navrženo“ pro tento druh pohybu. Nejhorší je pro něj rotace v pokrčeném stavu, a když ho ještě prohneme do boku, často to sádrou může skončit. Správnější je pochopitelně více využít v případě potřeby zalomení v pánvi. To byl také důvod, proč jsem napsal, že se mi z technického hlediska ta jízda až tak nelíbí. Ale i ve SP je dost jezdců, u kterých je to vidět. Kdysi jsem viděl srovnání právě v tomto ohledu dvou závodnic stejného týmu, Mancusovou a Kildowovou (dneska Vonnovou), už nevím, která byla která. Pokusím se to najít. Samozřejmě se opravdu trochu jedná o optický klam, protože noha je v koleni pokrčená a při silnějším záběru se ještě vytáčí v kotníku a pánvi směrem dopředu, takže to pokrčení v koleni může být považováno za zalomení. To jsem ale na mysli neměl. Stáhnul jsem si to video do počítače to zalomení tam vidím. Ale samozřejmě se můžu plést.

>> #74, CzechSkier, 12. 01. 2010 09:24:57

Jo, řekl bych, Ivane, že se pleteš – posoudit by to měl kolenolog Váchal nebo asi kterejkoli doktor. Ta stranová volnost v koleni je podle mne tak miniminimální, že ji rozhodně nelze jakkoli funkčně-účinně využívat k zatáčení – k „zalomení kolene do oblouku“… Samozřejmě pocitově to tak vychází – to já, když si už nevím rady jak tam tu pánev víc narvat, tak si taky pomůžu tím, že „tam cpu kolena“, ale jsem si při tom vědom toho, že to není zalomením, ale zvětšením nákleku a dalším svalovým impulsem „ze spodu“ abych tam nějak nahnal tu zatraceně neohebnou pánev :o)…

Ahoj, Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. Já přeci určitě netvrdím, že bych chtěl záměrně funkčně využívat (nemyslím teď samozřejmě sebe) vůli kolene v bočním směru způsobem: „Ještě mi do strany kousek chybí, v koleni mám ještě prostor, tak šup tam s tím!“. Ono je to podle mne přesně naopak, tj. při výrazném záběru vnější nohy dovnitř oblouku k tomu zalomení v koleni dojde vždy, a ta vůle je využita automaticky, pokud proti tomu něco neudělám a ten tlak z boku na koleno neeliminuji. A já právě říkám, že je dobré něco udělat, a to něco je efektivní využití vnitřní nohy – lyže k záběru v závěru oblouku. Teď tady stojím opřený o futra a zkouším si to :o)

Jinak ten rozbor jsem našel. Napsal ho Ron LeMaster a můžete si ho přečíst tady. I.

>> #76, CzechSkier, 12. 01. 2010 10:46:26

Je mi jedno co kdo píše = co se Ron domnívá). Na těch fotkách žádný stranový zalomení kolene já nevidím – pokud je záběr opravdu v ose nohy . Chci tady v diskusi mít napsaný od nějakýho doktora v jakým úhlu lze zdravé koleno stranově zalomit! Howgh :o).

>> #77, HOnza, 12. 01. 2010 12:02:02 OK. Udělám si v Plzni za 2 týdny medicínu a pak Ti to sem i s titulem dám. :o). Možná si udělám i notáře, abych to mohl notářsky ověřit. I.

Tady je něco k vaší debatě o kolenech. Je to na straně 16 „Stupeň rotace kolenního kloubu… .“

>> #79, Boryš, 12. 01. 2010 18:25:57

Díky – takže se snad shodneme, že přestaneme mluvit o „stranovém zalomení kolene“ … a nadále už tam budeme cpát jen tu pánev co nejvíc rozhejbanou :o),

>> #78, CzechSkier, 12. 01. 2010 15:15:29

Řekl bych, že pravdu má HOnza. Koleno se opravdu viditelně prohnout dovnitř nemůže. To co tak vypadá je rotace celé nohy v kotníku a kýčli. Lze si to snadno vyzkoušet, stačí ohnout koleno a zatlačit na něj do strany. Je krásně vidět, jak se koleno pohybuje po kružnici. Co se účinku týče, je to stejné, jako by se koleno opravdu prolomilo, zvýší se zahranění lyže a tlak do špičky lyže.

>> #65, Jenos, 11. 01. 2010 21:02:56

Ještě ke carvingu. K lyžování patří jak smýkané tak carvingové oblouky. Každý z těchto oblouků funguje na jiném principu, a tento princip je zachován i v případě, že carvingový oblouk je přismýknut a nebo se u smýkaného oblouku využije zaříznutí hran v jeho závěru. Nevidím důvod, proč slovo oblouk nahrazovat slovem carving, když máme oblouky smýkané a carvingové a v celku je jasné, který je který 

Ach jo, pánové, pánové! Pominu veškeré závěrečné úvahy o kol. kloubu, je to s ním zkrátka složité (vskutku hodnotná diskuze o něm zde, příště už bez obav přidám někam příspěvek mně odpovídající, např. o tvrdnutí betonu v extremních podmínkách). Ta videa nejsou podle lyžařů-odborníků pocházejících z Čech „košér“ carvingem, ale snad se shodneme na tom, že úplně blbě zajeté to není,ne? Rád bych takto lyžoval, i když podle většiny ostatních zúčastněných špatně. No nic, je samozřejmě možné, že vůbec nechápu podstatu diskutovaného. M.

Dá se nějak exaktně určit jak dlouhé a jakého typu mají lyže ti co jsou na těch dvou videích , kolem kterých se rozproudila diskuze? Mi nepřipadá, že by byly nějak extra dlouhé, tedy že ta videa jsou ukázkou krátkých oblouků na dlouhých (GS) lyžích.

Jsem rád, že jsem poskytl prostor pro takto mocnou diskusi, nicméně rád bych se na moment vrátil ke svému dotazu Zkusil jsem dnes dostat svou botu do vázání NEOX 12. Povedlo se, ale… Když se bota nasadí do špičky a jenom „položí“ na patku, tak patou nestojí na jazýčku patky, ale nahoře na vázání. Sešlápnutím zapruží patka dozadu, bota „vklouzne“ kam má a vázání se zavře. V obchodě, kde jsem to zkoušel tvrdili, že to je normální, že takto se to chovat má a s menší botou to takhle vypadá taky. Mně se to nějak nezdá. Čekal bych, že bota položená do vázání by patou měla spočívat na tom nášlapném jazýčku a ne na horní hraně patky. Co se týče nastavní, tak s botou upnutou do vázání šla patka nastavit na maximální hodnotu (DIN12), což by snad mělo znamenat, že v tomto směru není problém, ale opravte mne, jestli se pletu (mám v těch předpětích a DINech trochu chaos). V prodejně mi tedy mimo jiné tvrdili, že při své váze bych měl mít vázání utažené na DIN 11–12. Na starých lyžích jsem měl 8 a i tady v diskusi někdo z vás psal, že při této délce boty to vychází na 8. Tak nevím, co pánové v obchodě ví nebo neví a kde je pravda, nicméně, toto mi bylo řečeno.

Byl bych rád za Váš komentář k tomu, co jsem napsal. Především mi jde o to, jestli je skutečně normální, že se musí na botu zatlačit, aby se dostala na nášlapný jazýček. Na žádných lyžích, co jsem kdy měl na noze to takhle nevypadalo. Doufám, že jsem to napsal dost srzumitelně. Jestli ne, tak se omlouvám a pokusím se upřesnit . Moc díky.

>> #85, johny_r, 12. 01. 2010 23:29:50 Ahoj! Já bych to s tím vázáním viděl rozporuplně. Na jednu stranu je dobré, že se bota do vázání dá upnout, ale to, že neleží na zmiňovaném „jazýčku“ patky, ale na vrchní části vázání mi moc nesedí. Ono to zapružení může fungovat v krámu, kde je 20°C, ale co se stane při minus 5? Bude pružit, bude se lámat…? Ohledně din: V nastavení din hraje roli více proměnných:

1. váha – čím vyšší, tím vyšší din
2. výška postavy – ad 1
3. lyžařův věk – většinou 3 kategorie děti – nižší din, dospělí – vyšší din, 50 let výše – nižší din
4. lyžařská zdatnost – taky kategorie – zjednodušeně začátečník, pokročilý, sportovní lyžař …
5. délka podešve boty – čím větší bota, tím nižší din

Mrkni sem a zkus si tam vše nastavit. Bohužel z mých zkušeností ani ve specializovaných obchodech o lyžích neví vůbec nic :(

>> #85, johny_r, 12. 01. 2010 23:29:50

Nastavení vázání najdeš v záložce LYŽE : Tady

>> #83, medvěd, 12. 01. 2010 22:07:22

To je moc dobře, že ses přidal. Toto téma je asi totiž nesmrtelné:) Osobně bych chtěl vidět všechny ty kritiky a carvingové teoretiky jak zajedou lepší oblouky. Jestli budeš trénovat a snažit se tak máš ale šanci se k tomu aspon přiblížit. Chce to ale hodně jezdit a hlavně všechno. Jen carvovánín se totiž nikdo nikdy nezlepší. Chce to jezdit i v boulích, volnýn terén, hluboký sníh. To dneska vědí a praktikují všichni špičkoví závodníci. Jen u nás to vše zaostává…

>> #85, johny_r, 12. 01. 2010 23:29:50

Upnutí lyže do vázání nemá nic společného s nastavením vypínacích sil paty/špičky. I když je vázání blbě seřízeno vůči velikosti boty, tak ty vypínací síly půjdou nastavit úplně stejně. Vzdálenost špičky a paty vázání má vliv na nastavení předpětí. Nevím jak je to u vázání NEOX, já mám vázání XENTRIX 412, ale myslím že to bude stejné. Na patě pod šroubem nastavení vypínací síly je šroub nastavení předpětí. Jeho otáčením se částečně posouvá pata. Když se zapne bota do správně nastaveného vázání (z hlediska vzdálenosti, ne z hlediska vypínacích sil), tak ten šroub se mírně zasune a lícuje se zadní plochou paty. Takže důležité je tohle nastavení, to že bota chytá za patku (pokud jde správně zapnout) a ten šroub je po zapnutí boty ve správné poloze, nebude nijak závažná chyba.<p>A k vy­pínacím silám: jak již tu bylo naznačeno, hmotnost je jedno z více kritérií pro nastavení vypínací síly. Ono i když se uvádí v kg, tak to s hmotností nemá nic společného, je to stupnice vypínací síly. Můj názor je, že to že někdo nastavuje vysoké vypínací síly nemá ani tak souvislost s hmotností, jako se způsobem jízdy. No ale pak může dopadnout jako je uvedeno v threadu Vylepšovací lyžování, kdy při jiném zatížení než jaké je při dynamické jízdě vázání nevypne a je problém.<p>Ale tohle by měl prodavač ve specializovaném obchodě vysvětlit, není to nic složitého. Ale když není zájem…

>> #85, johny_r, 12. 01. 2010 23:29:50

Probůh, k jakejm blbcům do krámu jsi vlezl? Vždyť jsou to dvě elementárnosti, které zná zpaměti i mladej pes našeho šéfa.

1. Každé mně známé vázání, které má předozadní posun šnekem, stanovuje blbuvzdorně, že správné předpětí znamená, když šroub lícuje s okolním plastem. Tedy ani není zanořený, ani nevyčnívá. Akorát u vysokých hodnot lze předpětí trochu zvýšit a šroub nechat trošku zanořený.
2. S botou 369 mm by DIN 12 nastavoval tak Svindal. Spadáš do tabulek, ty se začaly rodit koncem 70. let a platí už tak dlouho, že každý profík už má nastavení v oku. Ale oko neoko, je to tabulka a ISO/DIN, tudíž žádná diskuse o názoru, nýbrž (relativně) přesná čísla. V tvém případě těch 8, co jsem psal. Jestli TOHLE není někomu jasné, ať jde radši drhnout hajzly :- (((