Hysterie a pověry okolo úrazů - reakce na článek ve SNOW č.53

Ahoj všem, využívám možnosti přidat svůj názor a reaguji na otázku Ivana Sosny v závěru článku o bezpečnosti na sjezdovkách :" A jak se na to díváte vy ?" Zaujala mne část, ve které se píše o přítomnosti policistů na sjezdovkách a povolené a nepovolené rychlosti lyžařů. Pokud tedy omezení. Tak si myslím, že dovolená rychlost by měla být stanovena v závislosti na obtížnosti svahu. Souvisí s tím také otázka: A jak člověk pozná svojí rychlost ? Museli by být namontovány nějaké měřáky, na kterých by to člověk zjistil. A druhá strana mince. Proč je dovoleno rodičům pouštět děti jako brambory s kopce na nejobtížnějších, po ránu totálně zmrzlých a rychlých svazích, bez jakékoliv kontroly nad bezpečností jízdy. Nejsem zastáncem rychlosti, ale co mě opravdu štve je právě tato skutečnost, kterou jsem nedávno opět zažil na Severáku v Jizerkách. Jsou tam 3 – 4 svahy určené právě pro děti, ale někteří lidé mají místo mozku v hlavě kostku a posílají svoje děti na nejnáročnější svah, velice prudký, po ránu totálně zmrzlý – Jižní. Děti s hrůzou v očích šusem bojují o život, rodiče se na kopci jako pozorovatelé s dostatečným 100 metrovým odstupem kochají, jak mají šikovné děti. Parádní na tom je, že i vlekaři se nad tím podivují, ale nic jim neřeknou…Kdo může ??? A takových případů je spousty. Paní, která nese v krosně na zádech půl roční dítě a sjíždí sjezdovku, sama na lyžích sotva stojí. Nechápu, jak jí můžou pustit na vlek ? Pokud tedy dojde k omezením, zákazům a povolením, tak ale ne jen pro ty, kteří jezdí rychle. To je můj názor.

>> #1, VlastaR, 04. 03. 2010 19:47:03

ivanův článek jsem ještě nečetl, ale letos na Kronplatzu mě zaujala přítomnost police na lyžích. Beru to v zásadě jako velmi pozitivní krok. Jestliže způsobím nehodu, měl bych za ní nést zodpovědnost stejně tak jako v autě. Taky by byli lidé alespoň pojištěni na škodu způsobenou třetí osobě. Řešení a následné aplikování důsledků nehody na sjezdovce by velmi přispělo k lepšímu provozu a navíc bych alespoň mohl předpokládát, že když mi někdo zlomí nohu nebudu živořit, ale dostnu zaplaceno od pojišťovny viníka. Měření rychlosti je naopak úplná blbost. Dovoluji si tvrdit, že jedu mnohdy cca 70km/hod a jsem pro ostatní menší nebezpečí než někteří jedoucí poloviční rychlostí. Pointa je v tom jak jsem schopen lyže ovládat a reagovat a ne v tom jak jedu rychle (i když i rychlost má své hranice a zdejších 100km/h na slalomkách jistě bezbečné pro ostatní není). Notabene všichni jezdíme rychle na modrých a červených sjezdovkách na černých se moc rychle nejezdí. Naopak si dokážu představit, že velké středisko vymezí jednu modrou, která bude primárně pro děti s rodiči a začátečníky a tam bude dodržování NErychlé jízdy kontrolovat. To by přispělo k bezpečnosti skutečně hodně. Na jiné sjezdovky by měly z důvody bezpečnosti zase takovým lidem vstup zakázat (i když pomalu jedoucímu lyžaři se vyhnu velmi snadno). Takže policie vyšetřující nehody, hned!

>> #2, TomáS, 05. 03. 2010 09:24:52

Velmi rozumnej pohled, podle mne. Ještě bych doplnil, že snad ještě víc než u policie „z ulice“ bych očekával plnění hesla „POMÁHAT A CHRÁNIT“. Jistě to nebude trvat dlouho a progresivní lyžařská centra takovou „Skipatrol“ začnou provozovat i v rámci nabídky služeb střediska jako formu „konkurečního boje“. Proč by taková služba nemohla nabídnout informaci kde se občerstvit nebo dokonce i jak lépe zatáčet :o)…

>> #3, HOnza, 05. 03. 2010 09:34:43

Vzal jsi mi to z klávesnice! Taky jsem chtěl napsat, že to TomáS napsal rozumně.

Článek jsem taky ještě nečetl. Ale v souvislosti s tématem mě napadá otázka: jak je to s předností či odpovědností za kolizi lyžařů při souběžné jízdě? Bohužel se mi už několikrát stalo, že při vyjíždění carving. oblouku jsem štrejchnul lyžaře jedoucího vedle, akorát zrovna v opačném oblouku. IMHO se jedná o chybu obou, nevím o tom, že by na lyžích platila přednost zprava. Nevíte někdo, jak to v tomto případě je?

>> #4, Tom_, 05. 03. 2010 09:58:08

Pokud vím, žádnej předpis to neupravuje… – jsme lyžaři a tak snad nějakou tu (carvingovou) srážku si budeme vzájemně tolerovat… – holt se to může stát (a to i v případě, že dojde ke sražení částečně zezadu). Schválně to nikdo neudělá – je třeba dávat bacha…

>> #4, Tom_, 05. 03. 2010 09:58:08

Srážka lyžařů jedoucích na stejné úrovni je věc, které se bojím méně než, že mě někdo ze zadu napálí. Zkušený lyžař buď zrychlí nebo zpomalí nebo dokonce zastaví, aby s nikým jedoucím stejně rychle na úrovni nejel. Tak to dělám já, stejně si ty oblouky nevychutnám, když nemám kontrolu nad ním a jenom slyším šustění vedle. Stejně tak dávám vždy pozor, aby v mém okolí nejel nikdo jiný „dobře“. Prostě pomale jedoucí lyžaře i ve velké rychlosti dokážu objet, ale jeden nebo dva dobře jedoucí jsou problém. Zrychlují, zpomalují, rychle mění směr jízdy. Čekám vždy na „okno“, kde bude relativně volno, bez lyžařů na mé úrovni a na dobré lyžaře dávám bacha. Na stejné úrovni to bude asi chyba obou, nicméně předpokládám, že více piskován by byl ten, co jel rychleji. V desateru chování na sjezdovce mi chybí bod, který by upravoval zatáčení „nejistých“ lyžařů. Když totiž ten rychle jedoucí za ním tohoto objíždí a naše lama udělá zatáčku až na kraji sjezdovy a nenechá tam ani centimetr je dost složité lamu lesem objet. Takto jsem kdysi dávno jednu trefil na Medvědíně. Byl to kámoš mýho francouzkýho šéfa asi 50letej Belgičan. Jeho 25letá milenka se do mě dost hustě pustila. Přiznávám, že týpek měl zlomenou klíční kost a byla to moje chyba, ale do lesa jsem už jet nemohl a s obloukem jsem taky už nic nenadělal. Sotva na lyžích stál, vážil 60kg i s botama a jeko generální ředitel nevím už čeho, jel samozřejmě po černý … pluhem od kraji ke kraji.

TomáS (a případně další):

Jediným, kdo má dostatečnou páku, je zákonem definovaný orgán. Jakéholiv skipatrola, skišerifa, ať ho nazveš jak chceš, ti hovado pošle někam, protože ho nemáš právo ani kontrolovat, natož postihnout. Takhle se pořád vysmívaný skipatrolák, slušný starší pán, před pár lety na Medvědíně dopracoval – při tak krásném zaměstnání! – až ke kolapsu, pracovní neschopnosti a odchodu.

V obchoďáku tě aspoň může ochranka zadržet do přivolání Policie, tam jsi v soukromých prostorách, ale na sjezdovce se pohybuješ třeba na pozemku Lesů nebo obce, a tam má přístup každý, ani to nepodmiňuje držení lízdenky (ta je jen pro přepravu DZ, ne pro použití tratí a cest).

Takže Policie. Máme sice prý druhý nejvyšší počet policistů na osobu v Evropě (včetně asi bývalých celníků), ale praxe ukazuje, že ti v terénu nestíhají závažnější věci, různou kriminalitu, dopravní záležitosti. (Nakolik je to špatnou organizací práce, leností, hloupostí, chybami nadřízených, neřeším.)

Dále: kdo je bude platit? Asi provozovatel, to by zřejmě šlo, ale kdo ho přinutí? Veřejné mínění? Legislativa? (Potěš pámbu, zákon, že lyžařské středisko musí kromě spousty bezpečnostních předpisů ještě zajistit policejní přítomnost?)

Dohled by měl být dostatečně kvalifikovaný posoudit konání lidí a míru jeho případné nebezpečnosti. Bude to umět policajt? Kolik asi je policajtů – výborných lyžařů a navíc rozumných, kteří odliší, že 70 kmh není vždy totéž?

Horská by musela získat statut veřejného činitele. To se jí zatím už dlouhé roky nedaří. Může ho dostat i ten, kdo je tzv. dobrovolník a slouží tam jen pár dnů? Možná ano, v USA, aspoň podle filmů, dá šerif odznak maníkovi podle své úvahy, ten cosi s rukou na srdci slíbí a je vymalováno, je pomocník. U nás to na něco takového moc nevidím.

Pomáhat: určitě ti už dneska řeknou, kde je bufet a kde která sjezdovka. „Jak zatáčet“: od toho je jednak lyžařská škola, která chce taky být živá, a jednak to není smyslem jeho práce.

„Zelené zóny 30“ se už někde ve Švajcu zavedly, snad jsem o tom i psal. Pokud jimi nebude půlka sjezdovek, výborná věc. Oni taky těch tratí mívají tolik, že vyčlenit takové není problém.

U nás např. by logicky měly být nějak oddělené rokytnické kaprunky, aby to tam nemohlo nějaké pako valit od Lovčenky rovně. Ale ten prostor… Ve Sv. Petru to nejde vůbec, tam prostě zelený terén není. A tak ho nešťastně supluje modrá, mezi začátečníky a družstvy se tam proplétají další včetně vygumovaných šusérů. Naopak dobře to funguje dole na Mísečkách, louka je široká a placatá.

VlastaR: kdyby jenom rodiče. Včera se na kopec (Mísečky) přihrnulo hejno dětí ve svítivých vestách, s vedoucími (myslím, že byly z Vojenské). Honem jsem se nahoře rozjel, abych chumlu ujel. A dole, kde Machytka přechází do roviny, mě zatáčejícího nijak pomalu snad dokonce na superobřačce! předjeli dva šusující haranti – hezky pod vedením svých instruktorů. No na facku. Naštěstí bylo už po 10. a měl jsem po 3 hodinách odlyžováno. Jenže většina lidí přiška až po půl desáté a s tímhle tam musela koexistovat.

Možná by ale na tohle stačil tamější skipatrol Tomáš Plátek. Svým superklidným způsobem by ty vedoucí upozornil, aby trochu mysleli. S jednotlivci je to horší.

TomáS: každý den jsem teď někoho seřval, že jede medvědínským vodovodem 5–10 kmh, ale od kraje ke kraji. A když jsou takoví 2 nebo 3 za sebou, je předjetí dost děs. Přitom nejde o žádné machrování, nýbrž vlastně o cestu, která se normálně jede celá rovně, a i tak se rovinka dole skoro vždycky musí odpíchat nebo odbruslit. Ale co chtít na těch našich zaplněných nudlích?

„Paralelní jezdec“ je občas k podělání. Vždycky v hlavní sezoně se těším na ledovce, kde si závodníci, už i větší haranti, umějí počkat a na svah se poskládat. A pak mají periferní vidění. Kdežto turisti, mnohdy sotva průměrní lyžaři, ale s o to větší snahou předvést se nebo užít si rychlostí, nekoukají, najedou, jedou. A dokonce i slušný lyžař kroužící po hraně je často fyzicky i psychicky tak zabrán do svých dlouhatánských brázd, že si hlídá jen své koleje a nevnímá okolo. To už funař zvyklý se podívat přes rameno („Carverblick“) a lyže ovládající je mi milejší.