Chudák děcko (diskuze strana 2)

>> ivan, 05. 01. 2011 11:12:00 „Nestačilo by je vypustit na idiotplac a (nechat se) „učit“ spontánním ježděním s podobnými?“ < STAČILO! >
Na nejmenšího už skoro vůbec nesahám. Sám se po pár jízdách na větším svahu přesune na loučku a vymění lyže za točivější a zkouší si pytloviny. Třeba jeho ruce už neřeším vůbec, času dost. Jako největší bonmot letos dokonce prohlásil, že: „konečně chápe, co nás na tom lyžování tak baví“. A budu rád, když mu to tak zůstane napořád, víc nepotřebuji. Znuděných závodníčků" i „závodníků“ už je tady dost a Záhrobská tomu dává v rozhovorech dostatečnou korunu.

>> #31, Krab, 05. 01. 2011 11:23:59

Ano, „na nejmenšího“. Právě proto jsem se ptal „V jakém věku? Na jaké úrovni?“ Ale nemá tohle spontánní osvojování všeho možného nějakou hranici? Když by dítě vidělo a napodobovalo samé výborné lyžaře, opravdu by asi nepotřebovalo víc než se koukat a zkoušet. Ale praxe je přece taková, že v reálu jezdí okolo tebe/něj skoro každej víc nebo míň blbě…

Absolutní lyžařskopedagogický nihilismus? Neučit a nechat na přírodě?

>> #32, ivan, 05. 01. 2011 11:44:48

Suhlasim.Deti su velmi ucenlive,a je im jedno ci sa ucia zle veci alebo dobre.Proste sa snazia podvedome napodobovat.

Krabove deti slusne jazdia,ja som myslel ze su chystane do bran,ale ako vidim,Krab chce aby lyzovali s radostou,a netlaci na pilu.Tak to az tak neriesi.

U nas sa dost hovori o tom,kolko deti znicime na kopci prilisnym tlakom na ne,ze ich treba nechat sa hrat.

Ale kto urci tu hranicu,ktora je pre kazdeho z nich ina? Toto je tema na dlhsiu debatu.

>> #33, Harry, 05. 01. 2011 12:04:04

Troufnu si napsat, že spíš než tlak něco dělat děti „ničí“ neodpovídající metody, jimiž jsou nuceny, a atmosféra, v níž se to odehrává (tedy tlak psychický).

Kdy dítě získává dojem, že není dost dobré, nezvládá se taťkovi zavděčit, uspokojit ho. Kdy se příliš hodnotí výsledky a málo snaha, příliš dbá na provedení a málo na cestu k němu. Atd. atp., nebudu to rozvádět, není to moje parketa a je o tom určitě řada knih, kde je to zpracované profesionálně.

Ano, mnohé děti znechutí alpské závodění (a zase spíš tlak nesoudných rodičů – kolik mladých už znechutil nějaký freestylový contest, do něhož se rodiče nemontujou?), ale sotva vlastní lyžování, nanejvýš přeleze na prkno.

Naproti tomu škola (nemyslím LŠ) znechucuje kvanta dětí s dopadem pro ně i pro společnost takřka fatálním.

>> #32, ivan, 05. 01. 2011 11:44:48 ==Čím víc věcí se dozvídám, tím míň jich vím natolik jistě, abych měl odvahu je nutit někomu dalšímu.==
Stačilo by mi být si jist pár základními postuláty a hledět jen na jejich dodržování: napadají mě postoj, fázování, základní pohyby …
Přirozená hranice leží u některých jedinců asi strašně vysoko (se současným materiálem) a málokdo až k ní dojde, protože mu ji někdo začne mršit svými (pokřivenými) představami o tom, co je (podle něj) správné.
Občas je tragikomické, jak instruktor/trenér opravuje něco, o čem, doufám správně, soudím, že to není chyba, a vnucuje místo toho něco, co je evidentně totální hovadina. Podobný pocit mám třeba i u ŠZ, jako amatér si nedovedu představit, kam to má dospět, ale milerád se nechám překvapit.

>> #33, Harry, 05. 01. 2011 12:04:04
Branky nejsou všechno, škola je přednější (jak HOnzovi potvrdila už jistá talentovaná slečna po skoro zázračném úspěchu na MR).

>> #35, Krab, 05. 01. 2011 13:08:47

Člověče, zní to krásně a odvážně alternativně a máš to podpořené i „moudrým“ citátem, ale já to nějak nedokážu vzít tak, jak to nabízíš.

Naprostá většina snowboardistů se tohoto nářadí zmocňuje přesně na principu „děti učí děti“, tedy především nápodobou s minimem keců okolo a pokusem/omylem. A sice to nedokážu řádně posoudit, ale když vidím nějaké opravdu dobré snb (na Kaunertalu se jich na podzim i na jaře hemží celkem dost), rozhodně bych neřekl, že průměr snb populace tato metoda dostala na nějakou úchvatnou úroveň. Naopak, plno jich šoupe bokem, sesouvá, ani se pořádně nedostanou na hranu na obě sides, neposkočí, netrikujou…

Existují země, kde je lyžařské školství v plenkách, tedy málokdo je mršený výukou, a tamější lyžaři rozhodně nepatří k elitě, naopak.

To, že rádce, kvalifikovaný nebo ne, radí něco špatně, je jiná věc, to se prostě stává, viz dlouhé diskuse o vzdělávání lyžařských pedagogů.

„Čím víc věcí se dozvídám, tím míň jich vím natolik jistě, abych měl odvahu je nutit někomu dalšímu.“

Hezký bonmot, lze jím dobře perlit v dostatečně intelektuální společnosti. Dovedeno do důsledku by neměl kdo předávat zkušenosti, zasvěcovat, vyučovat, když by to ti nejvzdělanější odmítli s tím, že „vím, že nic nevím“. Vzděláváme se snad i proto, abychom know-how + zkušenosti mohli předávat dále. Jedna věc být si vědom složitosti světa a jevů v něm (a zde to moudro platí), druhá schopnost i navzdory té uvědomované složitosti předat přiměřeným způsobem to podstatné a konkrétně relevantní. Roky intelektuálních disputací slušících humanitnímu vzdělanci jsem si prožil, nyní se v příslušných situacích se dívám spíš na praktické hledisko.

Co je „ŠZ“? Škola základní?

>> #36, ivan, 05. 01. 2011 14:23:50 (vysv.: ŠZ= Šárka Záhrobská, ale škola základní také nevypadá špatně).

Pravda bude asi taková, že takto nenásilná výuka vyžaduje značně kvalitní vstupy (kondice, koordinace, materiál, odhodlání, uvědomění), přiměřeně technicky a finančně zdatné prostředí a hlavně žádné ambiciózní cíle.
Chtěl jsem spíš vyjádřit to, že mi bohatě bodou stačit dobře zvládnuté základy, ale o tom už mluvil někdo jiný.

Předávání zkušeností je hezká věc, ale min. v točivých disciplínách se mi zdá trochu ošidným. Většinou chybí rozlišení, co je obecně platné a co pozbylo platnosti s pokrokem v materiálu a následně technice – setrvačnost vzdělávacího aparátu je děsivá, viz. debaty kolem ČŠL. Nic jiného než točivé disciplíny se v ČR nedá amatérsky provozovat. Kde se tedy vzdělávat, čemu věřit?

Dost možná, že kloudné vysvětlení „co je vlastně carving“ se dozvíme, až budou jezdit a závodit jen lidé, kteří budou vzděláváni výhradně těmi, kteří nic jiného než carving nezažili – pokud k takovému stavu někdy dojde a pokud se neobjeví něco dočista nového.
Vzděláváme se proto, že nám jinak nedá. A jsme tak hloupí, že peníze a čas investujeme do riskntního projektu s nejistým uplatněním namísto okamžitého přímého zvýšení ekonomického úsilí. Ani vzděláním ani založením nejsem humanitní intelektuál, to jen lyžování vyvolává takovou spoustu otazníků. Naštěstí.

>> #30, ivan, 05. 01. 2011 11:12:00

Ano – „nejlepší = děti učí děti“ platí, ale samozřejmě kontrolovaně!!! Musím vědět který dítě A PROČ je tím, kdo má jet příklad a musím citit, kterýmu dítěti jej mohu naordinovat. Příklad z videa byl dobrým příkladem – ten přední prcek na tom slušně stál a ten zadní byl právě tak schopen vylepšovat se kopírováním. Velkou roli přece jistě hraje dětská psychika a z toho vyplývající nenásilnost a přijatelnost předávanejch informací a podnětů. Když je to pod odbornou (opravdu poučenou) kontrolou, pak to vede rychle k cíli. Myslím, že právě Krab s tím má se svými lektorujícími dětmi dost zkušeností. Znovu to, dovolí-li Krab, prověříme v příštím tejdnu na Rokytnici, kdy prťavýho Jarucha nasadíme, alespoň na chvilku, na přítomný méně pokročilý prťavce.

>> #38, HOnza, 05. 01. 2011 15:38:14
Věk sjíždějících lze jen odhadovat, ale nebojím se říct, že na tom stáli oba dost blbě, zvl. na konci svahu, a zatáčeli téměř výhradně rotací trupu/ramen do oblouku. Ale třeba to byl záměr.
Nebyly to moje děti, že ne? 

>> #39, Krab, 05. 01. 2011 15:50:41 :) To první je moje :) nicméně po x shlédnutí nesouhlasím s tebou že oblouk vychází z rotací ramen a trupu (možná 2 oblouk kdy mu ujede ruka) Ono to jinak vypada na placce na Kapranech (v cersve napadanym snehu) a jinak na prudsim upravenym kopecku kde je prace nohou viditelnejsi :) Ale to je jedno, video zde bylo dáváno ne k rozboru, ale k ukazce o ktere psal o 1 prispevek vyse od HOnzy .. drzeni rukou atd..

>> #38, HOnza, 05. 01. 2011 15:38:14

Ano HOnzo,detsky svet je iny ako nas,a dobry psycholog/nemyslim odbornika/ s dobrymi znalostami lyzovania to vie velmi vyuzit v prospech veci.Ucenie lyzovania napodobovanim velakrat prinesie lepsie vysledky,ako ucenie vysvetlovanim.

Ja sam som bol svedkom na dovolenke,ked som si piloval techniku. Stale za mnou v zavese asi 10 jazd jazdil kamaratov 7 rocny syn.Vobec som ho neregistroval,ve­noval som sa sebe. Ked som sam so sebou skoncil,sadol som si pod svahom do baru,a s uzasom som sledoval,akym sposobom ten chlapec zacal krajat obluky po hrane.Proste sam od seba sa za mnou vyvozil.Ani by som neveril,ako sa decka rychlo ucia nove,ak ich to zaujme.

>> #39, Krab, 05. 01. 2011 15:50:41

Věk instruktora (červenomodrej) je šest, psal autor videa.

Tak mě napadá – to už je snad nějak od dětskýho věku. Ty barvy. Červená, modrá – budu instruktorem – tralalá…

Jak máme, Krabe, vědět, jestli to nejsou tvoje děti ? 

>> #41, Harry, 05. 01. 2011 16:16:38

No já jsem v podstatě nikdy nic lepšího nenašel, jak se posunout někam dál … Ty ano ?

A jak jsem byl rád, když mi někdo k tomu byl ochotnej na kotvě i něco říct …

A v tomto duchu já přesně vnímám VL. Stejně jako když mi bylo sedm.

>> #41, Harry, 05. 01. 2011 16:16:38

Přesně!!! – je to neuvěřitelný, jak některý lidi uměj kopírovat (nejen děti). Já to vím podle svejch synů a všech svejch bejvalejch svěřenců – většinou jezděj (a to i po letech) podobně (i s tím pitomým nahrbením) jako já, až se těch kopií děsím … – ještěže všichni poznatelně líp než já .

>> #43, Martin430, 05. 01. 2011 16:23:34

Celkovo ,nielen co sa tyka VL ,je tu na snow par ludi,ktori mi pripadaju ako zazrak.Nemam pocit,ze by sa na nieco hrali,rozumeju veci,maju ochotu poradit.Je citit,ze lyzovanie miluju,a nie je to pre nich otazka penazi.

Aj preto spekulujem nad Dolni Moravou,aby som ich mohol spoznat,a nenapadne v zavese na svahu sa nieco priucit.

>> #40, iHonza, 05. 01. 2011 16:15:33 To si nedám vymluvit, v prvních 6 změnách směru jede rukama a rameny, jemně leč významně si dopomáhajíc k autokinetice lyží. Ono to nepřirozeně strnulé držení rukou k tomu vybízí. Navíc kazí celkovou rovnováhu, protože masa rukou vytrčených před tělem kompenzuje ten zbytek za vázáním a nic nenutí posunout se dopředu. Určitě nejde o náhodné úlety. Na tak dlouhé páce stačí jen malý moment k vyvolání rotačního efektu.
To rotování bych naopak snesl na prudkém, pomož si každý jak umíš. Na Kaprunech by to měla být ukázková jízda, což skoro je.
Mně se osvědčilo sahat na ruce až jako na poslední věc, do stádia SL jízdy jsou víceméně jen vahadlem a výborným indikátorem práce pánve a nohou. Ale záleží na cílech a ambicích. Takže ve výsledku jedou asi oba dobře.

>> #44, HOnza, 05. 01. 2011 16:33:00

Dovolím si přitakat. Po novoročním poježdění jsem o tom přemýšlel a u téhle diskuse si vzpomněl, že největší lyžařské skoky v mojí amatérské kariéře jsem udělal vždycky tím, že jsem od někoho něco odkoukal. Stejně tak jsem za sebou loni vozil občas Aničku a když jsem pak jel jednou za ní, nestačil jsem se divit. Před tím totiž „rotačně“ sesouvala i svahy typu Kaprun v Rokytnici. Takže od určité lyžařské a pohybové úrovně je koukání nepochybně zaručená a účinná metoda!

>> #48, Janek, 05. 01. 2011 16:53:21

No pěkně jsme si pojezdili a myslím, že i zážitek z obřákovejch Sportenů AHV06 181cm tě taky někam posunul… Jinak umění koukat a vcítit se do pocitů je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou na VL vstřebáváme…

>> #45, Harry, 05. 01. 2011 16:49:38

Nešpekuluj a přihlaš se rychle – ne ty od nás, ale stejně tak se my od tebe potřebujem učit. Ještě se na VL neobjevil nikdo, kdo by nebyl přínosem pro lyžování ostatních – tak to tam funguje.

>> #41, Harry, 05. 01. 2011 16:16:38

Od určitej úrovne trénovaného je ukážka už nemožná.Preto je napr. video coaching cestou ďalej.Pravidlo „radšej raz vidieť ako stokrát počuť“ teda ostane zachované.

Dobrý tréner si je vedomý svojich schopností a ak na to jazdecky nemá,alebo Ho niekto zo zverencov „prekonal“,používa na ukážky toho najlepšieho v týme.

>> #44, HOnza, 05. 01. 2011 16:33:00

Jazda v závese nie je žiadna novinka.Ako decká sme to volali „nahánky“ a pred asi 10 rokmi sa takto za mnou zdokonaľovala moja drahá.Malý trik: skúšali ste toho zo závesu presunúť do vedenia?Miera zodpovednosti,slo­boda pri výbere línie a nemožnosť skrývať sa za chrbtom robí zázraky:)

>> #51, TNS, 06. 01. 2011 00:08:10

Pokud takto s někým jezdím, tak ho v jízdě velmi často nechám jezdit přede mnou a za jízdy ho předjedu pro zdůraznění (zopakování) toho oč nám momentálně jde… V taklovém případě je ideální dlouhej modrej kopec – např. modrá Špindl, Kaunertal…

A kdyz uz se nekdo klasicky nauci napred pluh, je podle vas lepsi a/ co nejdrive a co nejvice usilovat o prechod k parelelnimu jezdeni b/ nechat to byt, paralelni jezdeni prijde samo c/ mnohe zaky spis v prechodu brzdit a drzet je co nejdele u pluhu?

>> #53, Gravedigger, 09. 01. 2011 06:24:54

Je to případ od případu a velmi to souvisí s celkovým nastavením lyžaře. Ten, koho baví rychlost brzy přijde na chuť bezodporovému klouzání (samozřejmě na modré) a pak je třeba mu co nejrychleji odhalit „tajemství“ jízdy na souhlasných hranách (pravých/levých) a tudíž vědomí těžiště a opory o řezající hrany… No a i k tomu zalíbení v rychlosti je možné vychovávat (právě v rychlosti a jejím zvládání přece spočívá radost ze sjíždění na lyžích).

*>> #53, Gravedigger, 09. 01. 2011 06:24:54 mého je pluh dobrý akorát na dobrždování k vleku ,nebo na velmi uzkou stezku v lese ,u rozrytých sjezdovek je pluch nebezpečný ,kdy se lyžé kousne a lyžař pokračuje.:( ,Po naučení pluhu hned na hrany a ze začátku brzdit raději vyjížděním do protisvahu. adam

>> #54, HOnza, 09. 01. 2011 16:22:30

No prave. Pokud chce jet nekdo rychle, ale zaroven ma jet v pluhu, musi usilovat o jizdu prevazne po vnejsi lyzi, s vnitrni hezky odlehcenou aby mohla lehce driftovat. A pak uz si s tou vnitrni muze delat co chce, treba ji dat paralelne k vnejsi a bude z nej paralelni lyzar bez zataceni celym telem nebo nepouzitelne sirokou stopou nebo jinym spatnym navykem.

>> #55, adam 1, 09. 01. 2011 16:47:32
ad vyjíždění do protisvahu: mám 100 kg a na lyžích stojím obstojně, doufej, že mě v protisměru nepotkáš
ad jízda po hranách: od té doby, co si dokážu vybrat, jestli hranu nebo ne, jsem trochu svobodnější
ad pluh: pokus se psát spíš o něčem, co je Ti bližší

>> #56, Gravedigger, 10. 01. 2011 05:41:47 Jo.

>> #55, adam 1, 09. 01. 2011 16:47:32

S tím protisvahem se přidávám ke Krabovi. I když se lyžař přijíždějící shora snaží dávat pozor, jiný lyžař jedoucí někdy skoro do protivky ho dokáže docela rozhodit, obrazně i doslova.

Ahoj, po přečtení tohodle vlákna se o to více těším do Rokytnice. Ten bobmot Krabova syna bych taky chtěla slyšet od svých dětí, je fajn sdílet tuhle lásku s dětma. Závodní lyžování nemusí být vždy cesta do ráje, i když zdravé soutěžení…,kdo nechce být nejlepší? Tenký led, vím. Těším se. Katka.