Carvingová panna

(ivan, ) V rámci svých „historek z natáčení“ mám jednu zajímavou novou ze soboty 5/4. Dneska se to už nestává často, ale měl jsem to potěšení s carvingovou pannou. Doopravdy přišla paní s pánem a přiznáním, jak se stydí, že až dodneška pořád jezdí na starých rovných lyžích, prý určitě už jako jediná. Tak jsem ji pro začátek potěšil, že zejména v hlavní sezoně chodí lidé i s třicetiletými lyžemi, a pochválil, že se rozhodla svého trapného zaostávání zbavit. Začala na Super B (letošní, vyprodávané, jednak je byznys byznys, jednak to nebyl takový šok na začátek), přijela hrozně spokojená, a jestli by nebylo něco vykrojenějšího na kratší oblouk (aspoň teorii trochu zmáklou měli). Protože se oháněli tím, že je dobrá sportovní lyžařka, dostala rovnou SL 12 pb 155 cm, tedy nejvyšší model. Reakce: „právě jsem se podruhý v životě zamilovala, poprvé do manžela (pan inženýr musel vrnět blahem), podruhý do těhle lyží“, a hned organizovala, jak by se daly koupit. Tenhle proces konverze jsem už zažil tisíckrát, ale vesměs kdysi, když se na vykrojené lyže přecházelo většinově. Teď jsem si to tedy jaksi nostalgicky připomněl zase. Pan inženýr měl na krku foťák, tak jsem je přiměl, aby si paní na památku a pro kontrast vyfotil s jejími prý 23 let starými A. (delšími než ona) v jedné ruce a těmi slalomkami 155 cm v druhé. Nevím, jestli nakonec koupí, ale už jenom sledovat tuhle carvingovou defloraci „live“ stálo za to. Bylo to i hezké připomenutí toho, jakou cestu lyže za ty dvě desítky let urazily. „Madam, jste pěkná ženská a máte šmrnc. Jezdit na těhle lyžích“ (myšleny její předpotopní Atomic), „je jako kdybyste místo tady za pana inženýra byla vdaná za dementního alkoholika, navíc za něj platila a nic si s ním neužila,“ přidal jsem jí paralelu na závěr 

(jarda, ) No vida! A pak se na fóru setkáš s mladíky v nejlepších letech a (aspoň teoreticky) plné síle, kteří se bojí, že by to na vyšších modelech nezvládli, neutočili, neudrželi, zabili se. Ono se pár takových střípků občas objeví, třeba dva, tři? roky starý test AHV06, kde se taky objevily pochvalné ohlasy od všech úrovní lyžařů. A padlo to koneckonců nedávno i zde, že přinejmenším u slalomek se není třeba báti vlka nic Nedávno jsem doporučil a sehnal juniorskou SL racestock Rossi kolegyni z práce a taky si ji velice chválila. Že by ty ženské byly nakonec odvážnější než chlapská populace?

(ivan, ) Jedním z důvodů může být to, že ženské neberou lyžování jako důkaz sportovní šikovnosti a chlapáctví, a tudíž nepřemýšlejí tolik v kategoriích „zvládnu-nezvládnu“, „shodím-neshodím se“. I když upadne, je furt pěkná baba, jejíž sexappeal to neumenší: jak známo, slabosti žen muže vzrušují, kdežto slabosti mužů ženy pohoršují (to je skoro přesný citát autora, jehož jméno si nepamatuju). A taky se nestylizují do role „znalce“, a tudíž si snáze a ochotněji nechají poradit a když jim řeknu, že se jim ta lyže bude líbit, snáze tomu od začátku věří.
S těmi slalomkami bych to viděl následovně: když je lyže hodně krojená, zatáčí snadno už svým tvarem, aniž by potřebovala velký technický, rychlostní či silový input. Takže je-li vhodně neagresivně nabroušená (a na to stačí pohlídat si úhly v kritických místech a nenechat grot), sveze se na ní i babička Boženy Němcové. (Kuchler ostatně slalomku prosazoval pro začátečníky hned poté, co před lety začaly být pořádně krojené.) O tom, jak se tehdy ta zmiňovaná AHV 06 vybavovala a ladila, aby vyhověla předpokládanému testerskému portfoliu při zájezdu SNOW, opravdu „něco málo“ vím .
Podobně překvapivá je spokojenost lyžujících dam s Metrony. Jsou to sice tvrdé bestie (samozřejmě Metrony), ale svým slalomovým krojením prostě zatáčejí snadno a navíc při své robustnosti i všechno projedou. Akorát musí být po ruce manžel nebo přítel, aby tu lyži dámě poponášel. Tuhle mi jeden říkal, že nejdelší B5i (172 cm) zvážil na 9 kilo/pár…