úrazy

(jarda, ) Není moc co diskutovat, tak pro ty šťastné, které doposud nic nepotkalo shrnu historii dvou nešťastníků, aby poznali i rub naší posedlosti a jak se léčí na Valašsku.
Nejdříve můj kamarád. Při lyžování za ne zrovna ideálních podmínek – ráno, zataženo, poměrně silný vítr, vymrzlá, vyfoukaná, upravená sjezdovka. Zastavoval uprostřed kopce a těsně před úplným zastavením už povolil tlak do lyží. Jako naschvál tam zřejmě byl nějaký hrbolek o který se mu zasekla vnější lyže a přepadl přes ni. Prudká bolest v koleně, ale ještě to nějak dolů dojel. Po návštěvě ortopedie jej půl roku honili po různých terapiích a jelikož koleno stále bolelo, tak se po cca ¾ roku dostal na artroskopii, kde zjistili a odstranili přetržený přední křížový vaz (LCA). Následoval další rehabilitace, ale bolesti stále trvaly. Když se zeptal na možnost plastiky, tak mu bylo sděleno, že už je starý (40 let) a že plastika je jen pro mladé a perspektivní – jako závěrečné léčení doporučen Brufen. Poradil jsem mu jiného lékaře v Praze, ten plastiku navrhl jako řešení a minulý týden mu ji udělali.
Teď má maličkost. První podzimní ledovec, ideální podmínky, nové lyže, druhá jízda. Při nasazení pravého oblouku se špičky lyží „zabořily“, postavil jsem lyže kolmo k zemi a ve vrcholné fázi ucítil lupnutí v koleně. Následoval let „přes řídítka“ a několik minut předstírání, že na sjezdovce ležím zcela dobrovolně a pouze chytám bronz. Poté mi hrdost nedovolila nic jiného, než zatnout zuby, napotřetí se povedlo zapnout do vázání a sjet ke kabině. Mimochodem příčina pádu mi byla jasná – nedodržel jsem vlastní plán postupného rozlyžování a jelikož to hned jelo parádně, tak trošku více než bylo záhodno popustil uzdu. Následovalo vyšetření u rakouského obvoďáka, který na ultrazvuku našel jasnou prasklinu na vnitřním menisku a řekl, že předpokládá i nějaká poranění kolenních vazů. Po návratu do vlasti jsem hned kmital na ortopedii, kde se doktor na koleno zlehka podíval a řekl, že mám za 14 dnů přijít na kontrolu, jestli se to náhodou do té doby nespraví a pokud ne, tak že půjdu za 2 a půl měsíce na artroskopii. To mě samozřejmě naštvalo, o tom že by se meniskus sám od sebe spravil jsem neslyšel, pořád ještě bylo nejisté poškození vazů a 2,5 měsíce se mi rozhodně čekat nechtělo. Dostal jsem se tedy k jinému lékaři (traumatologovi), který mě ihned zařídil vyšetření na magnetické rezonanci (MRI) a výsledek byl překvapivě relativně příznivý – prasklý meniskus se nepotvrdil, pouze natržený vnitřní postranní vaz, který naštěstí dokáže sám srůst. Následovalo 5 týdnů v sádře a 3 měsíce rehabilitace. Byl jsem propuštěn jako vyléčený, pouze jsem měl naposilovat nohu. To bych zvládl, ale jelikož koleno stále pobolívalo, tak jsem chtěl mít jistotu, že je vše opravdu v pořádku a můžu se do toho pořádně opřít. Napsal jsem drze mejla na jednoho z předních českých kolenářů a 14 dnů se dle očekávání nedělo nic. Pak najednou telefon, že můžu přijet, ale vezme mě kolega. Souhlasil jsem a vyrazil na Prahu s očekáváním, že budu seřván, ale odjedu uklidněn a spokojen. Jenže jsem zažil šok, po vyšetření mi doktor řekl, že mě čekají dvě operace, jedna malá (odstranění prasklého menisku a utrženého LCA) a jedna velká (plastika vazu). MRI prý je sice výborná metoda, ale bohužel někdy podává pouze 50% výsledky a já měl tu smůlu, že jsem spadl do té špatné půlky. Takže minulý týden mi upižlali kus menisku, ale LCA ponechali, jelikož se utrhl ve svém úponu, spadl na zadní zkřížený a přirostl k němu. Dle sdělení doktora sice svou funkci bude plnit jen omezeně, ale pokud nebude vadit, tak už by se do kolena nemuselo vrtat. Pokud vadit bude, tak musí ven a přijde plastika.
Jen aby bylo jasno, určitě jsou i u nás výborní lékaři a snad jsou tyto dva příklady pouze případem nešťastné shody okolností, která se stává jednou za 100let, ale ukázalo se, že o své zdraví se opravdu musíme aktivně starat sami.

(Pavlos, ) Sice se mi tento úraz nestal přímo při lyžování , ale na dvě sezóny mě vyřadil. Jednoho únorového večera si to vykračuju z hokeje a uklouznu na chodníku. Hrozně jsem si tenkrát narazil kostrč, takže jsem vnímal jen tu šílenou bolest. Ale ouha , zjistil jsem , že nemůžu vstát. Švagr mě odvezl do nemocnice v Havlíčkově Brodě ( ano Zelenkova nemocnice ) a na ambulanci mi doktor z rentgenu vyčetl, že mám zlomenou levou lýtkovou kost ( přerazil jsem si jí vlastní vahou o obrubník ) a natržené nebo možná přetržené vazy v levém kotníku. Navrhl sádru a fixaci po dobu 7 dní s tím, že pokud se kost nespojí , dojde k operaci. Po týdnu na lůžku se sádrou jsem se v nemocnici HB dozvěděl, že musím na operaci nejen zlomené kosti, ale i na plastiku vazů v kotníku. Pokud by se operace nepovedla, hrozilo, že bych do konce života kulhal a na lyže bych se už asi nikdy nedostal. Operaci si vzal na starost náš známý – MUDr. Lubomír Michek . Ten provedl hlavní operaci spole se specialistou z oddělení ortopedie MUDr. Zdeňkem Faltusem . Operace trvala asi 3 hodiny a byla provedena osteosyntéza kotníku a narovnání lýtkové kosti ( vpraven drát do lýtkové kosti a celý kotník stažený drátem ). Poté jsem na oddělení chirurgie ležel ještě asi 14 dní, než jsem byl propuštěn do domácího léčení. Po dalších cca. 3 měsících mi sundali sádru a já mohl začít rehabilitaci. Rehabilitace trvala cca. 3 měsíce ( rozcvičování, masáže, rotoped… ). Takže jsem po téměř 7 měsících mohl začít konečně pomalu zatěžovat levou nohu. Svalovina byla samozřejmě značně ochablá ale na doporučení lékaře jsem měl postupovat pomalu. V zimě jsem se pokusil dostat do lyžařských bot, ale marně. Drát v levé lýtkové kosti tlačil a vadil a nohu jsem nemohl ohnout v kotníku tak , abych se do bot vůbec dostal !!! Taže jsem přišel o půl sezóny ( od února do dubna 03 ) a pak o kompletní sezónu 04/05.
Na podzim 2005 jsem šel na vyndání materiálu ( celkem 3 dny v nemocnici ). Takže dlouhou a na sníh bohatou sezónu 05/06 jsem už stihnul.
Jako památka mi zustaly dvě jizvy. Jedna , dlouhá asi 10 cm asi s 12 stehy, na lýtkové kosti a druhá ( 7 cm půlměsíc s 5ti stehy ) na levém vnitřním kotníku. Výsledek je ten, že mám sice kotník v objemu asi o 10 mm větší a hůře se mi shánějí lyžáky, ale kloubní pohyblivost mám úplně stejnou jako u zdravé nohy. Navíc nekulhám ani nemám špatné držení těla .
Doktoři z nemocnice v HB odvedli výbornou práci. A za to

(ivan, ) No jo, kluci, je to smutný čtení, i když člověk narazí na dobrý doktory. Ovšem ani nejlepší doktor není zárukou toho, že všechno bude probíhat optimálně. Stačí kouknout se teď na prezidenta. Skákal kolem něj kus Bulovky, patro vyhražený, všichni kmitali, on je buzeroval svou protivností, svezli špičkový ortopedy včetně mého jmenovce Tondy, logicky dostal to nejlepší, a stejně to Klause furt bolí a nechali si ho ve špitálu déle, než se počítalo. Naopak před pár dny mi jeden známý líčil, jak dělali totálku jemu. Protože není žádný prominet, musel si to u vybraného specialisty (známý kolenář Váchal ve Vysočanech) vyčekat, pak se tam s ním nikdo nijak nesral, ale zato mu pro proběhlo nádherně, po dvou měsících začal drandit na kole a pátý měsíc poté už hraje volejbal…
Já si jdu v pátek nechat do kolena narvat nějakou superinjekci, která mi snad pomůže zase ještě prodloužit život lyžařskej. A když si vzpomenu, jak mi jeden doktor už někdy 1982 prorokoval, že toho už moc nenalyžuju… Takže se chlapci klidně těšte na mnoho dalších sezon. Příroda a lidské tělo dokážou být záhadné, mocné a nezdolné.
Přiznám se ale, že pokaždé, když dolyžuju třeba na tom ledovci, opravdu si s ulehčením říkám „tak jsem přežil další lyžování“ (ve smyslu absolvoval bez úrazu) s vědomím toho, že kvůli třeba nějaké maličkosti se člověk může zranit ajncvaj. A někdy vůbec nejde o umění a šikovnost, ale jenom a jenom o kliku. Co si budeme povídat… (ale povídejte a pište, máte-li chuť)

(PetrAT, ) Pavlosi, pokud máš rozdíl v kotnících jen 10 mm, tak to není žádná hrůza. Zkoušel jsi lymfodrenáže? Já mám rozdíl na obvodu kotníků více než 2 cm, hybnost sníženou o 30%. Ale na ten otok to skutečně pomůže. Po první serii otok klesl témeř 2 cm !!! Pak to zase trochu nateče, ale máš nárok tuto sérii vzít na pojišťovnu 4× za rok – zdarma. Pokud jsi to ještě nezkoušel, tak ber kombinované ruční+strojní. Jen strojní není až tak skvělá. Navíc je fajn, když tě od prstů až k pytlíku omacává nějaká mladá kočka Jsem zvědavý jak to půjde Ondrovi Bankovi. Má stějně jako já tyčku v holenní kosti. Lyžáku jsem poprvé obul cca po 5ti měsících a bylo to docela dost bolestivé. A to jen v obýváku. Ale příští sezonu chci jezdit! 

(PetrAT, ) Když ještě žil tchán, tak také dostával injekce do kolen – artroza. Moc si je chválil, teda ne to vlastní vpichnutí , ale účinek. Bohužel na pojišťovnu měl nárok jen co 6 měsíců. Myslím, že Sonja Nef byla docela dost na tomdle závislá. Ostatně asi všichni závodníci mají s koleny potíže.

(ivan, ) Já jich už dostal tolik, že to beru za rutinu. První, tehdy populární arteparon, mi píchal kamarád doktor v roce 1982. A když nemohl, protože cestoval s reprezentanty zápasníky, poslal mě za skoro jediným jiným ortopedem, kterého uznával. Byl to takový trochu potrhlý asistentík na Bojišti (ta ortopedie tam už není), který tam roztržitě pobíhal a furt nestíhal, takže jsem tam vždycky (naštěstí jen párkrát) dlouho čekal. No a pak přišel 89. a plyšák, asistentík mohl udělat (nesporně zaslouženou) akademickou kariéru i bez politického backgroundu a MUDr. Antonín Sosna se docela rychle stal profesorem, přednostou v Motole a nedávno i operatérem prezidentovým… A na tom mám podíl i já, i na mém kolenu se před těmi 26 lety cvičil… A musím říct, že to od něj ani jednou ani trochu nezabolelo.
Sonja to koleno asi měla hodně zmasakrovaný, a Girardelli asi ještě víc.
Mohl bys nám (středo)čechům přesně vysvětlit, co se děje, „když tě od prstů až k pytlíku omacává nějaká mladá kočka“ (třeba ta Sonička, její prdelku, byť v kombinéze, znám zcela zblízka)? Jde mi hlavně o to sloveso, ty důsledky si už celkem představit dovedu…
Sorry, že z toho dělám chat, ale je léto a zatím nemám v prstech seriozní téma 

(Pavlos, ) Tak to ti držím palce.
Lymfodrenáže jsem nezkoušel. Popravdě jsem docela spokojený se stavem jak je. Mám strach, že každý zásah bude spíš k horšímu než k lepšímu.

(PetrAT, ) dnes jsem ukončil 2. serii, tedy 11–20 návštěva. Opět zlepšení téměř o 1cm na obvodu. Samo, je teplo a časem to zase nabude, ale i tak jsem s tím moc spokojený.

(PetrAT, ) Omacat, tady v Beskydech znamená osahat