V oblouku doleva se pravá noha lyžařky dostává výrazně do
vnitřní rotace, což není pro kyčelní kloub, je-li ve flexi,
přirozené.
Je lyžování zdravé?
Kosti a svaly v našem těle jsou naprosto geniálně poskládány tak, aby nám umožňovali třeba i 80 let pohybu – chůze, běhu, tak proč ne třeba lyžování. Pominu-li taková fakta, jako jsou např. degenerativní změny přirozeného stárnutí organismu, mohou zde být ještě bolístky způsobené špatným pohybovým stereotypem. Mluvíme-li o lyžování, pak takových stereotypů vídám na svazích mnoho. Při jízdě na lanovce si často kladu otázku, zda je lyžování vůbec zdravé? Vždyť u toho mnoho lyžařů vypadá zvláštně, nepřirozeně, mnohdy se lámou do téměř úsměvných poloh ve snaze napasovat se do pozice, kterou viděli někde v televizi.
Příroda nás naučila chodit zpříma a už samotná chůze je neuvěřitelnou souhrou pohybů. Kosti v našem těle různě rotují vůči sobě, svaly nejdříve pracují a vzápětí relaxují. Až příliš mi to evokuje precizně konstruovaný orloj, který se, když jedno ozubené kolo selže, zastaví.
Základem je kyčel
Přirozenost pohybu při lyžování spočívá v tom, že nesmíme nutit tělo, do čeho se mu „nechce“, na co není „naprogramováno“. Nejvíce zatěžované části těla – dolní končetiny a páteř – odolávají při lyžování značným silám, otřesům a vibracím, proto je velmi důležité správně je na sebe naskládat a vytvořit tak dobrou a přirozenou oporu silám působícím na naše tělo. Největší nápor sil se kumuluje do oblasti kyčelního kloubu, bederní a břišní oblasti. Podíváme-li se na morfologii těla nejlepších světových lyžařů, zjistíme, že právě svaly v oblasti horní části dolních končetin a svaly hýždě spolu se svaly spodní části trupu jsou dominantní. Kyčelní kloub, tak jako každý jiný kloub v těle, má svá pohybová omezení. Nohu unožíme či zanožíme jen do nějakého rozsahu, nejvíce pohyblivá je směrem do přednožení (do flexe). Při všech těchto pohybech se mění vzájemná poloha kyčelní jamky a hlavice. Hlavice v jamce různě „cestuje a rotuje“ a tím vznikají více či méně labilní nebo stabilní polohy. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že nejefektivnější a nejvýhodnější poloha dolní končetiny pro vytvoření opory je mírná flexe a abdukce. Podobnou polohu zachycují všem známé obrázky závodníků právě míjejících branku.
Pluhem co nejméně!
Brzdit a zatáčet pluhem se zpočátku učí každý. Ne každý však ví,
že je-li při lyžování něco pro lidské tělo nepřirozené, pak je to
právě jízda pluhem. V pluhu dochází k nadměrné vnitřní rotaci dolní
končetiny, a tím pádem nevýhodné poloze kyčelního kloubu. Při
nejpřirozenějším pohybovém projevu – při chůzi – se totiž kyčel
nachází v přesně opačné poloze – ve vnější rotaci. Věřím, že
většina čtenářů, kteří čtou tento článek, jsou dobrými lyžaři
a pluhem už dávno nejezdí. Ale stejné pohybové principy platí i při
rychlé, pokročilé jízdě. A o těch, plus některých dalších, se
zmíníme v příštím čísle. Patříte-li také k těm, kteří
lyžování propadli navěky, respektujte anatomii svého těla a nenechte tak
zastavit onen pomyslný orloj…
