Flexory kyčlí mají za úkol flexi, tedy pohyb, při němž se stehenní kost pohybuje směrem k hrudi (nebo se při fixované dolní končetině pohybuje hruď ke stehnu).
Nebudu detailně popisovat celou anatomii, jenom chci stručně připomenout, proč má rozcvička těchto svalů svůj význam. Už se někdy cítím trapně s tím věčným opakováním, ale sedavý způsob života dává těmto svalům obzvláště zabrat. Vybral sem z celé „party“ flexorů pouze dva konkrétní svaly, které ale mají význam tím, že ovlivňují pohyby a posturu celého těla. To proto, že jsou umístěné tak, že procházejí přes více než jeden kloub (tedy mají více funkcí - jako nějací europoslanci).
Rectus femoris
Prvním z nich je sval názvem rectus femoris, který je jedním ze svalové skupiny kvadricepsů (přední stehna), tomu se budeme věnovat dnes. Díky svému umístění má ale na rozdíl od ostatních tři částí kvadricepsů funkci, která zjednodušeně zajišťuje funkční propojení mezi holení a pánví (při komplexním pohybu jako je lyžování by bylo chybou sledovat funkci nějaké části těla izolovaně, jak to bývá ve školních skriptech).
Určitě si každý ze základní školy pamatuje „běžecké natahování“ předních stehen, kde v stoji na jedné noze taháme rukou chodidlo druhé nohy k hýždím. Tím se protahují kvadricepsy jako celek, jenže tento „náš dnešní sval“ moc ne. To proto, že jeho dolní část je upnuta pod kolenem společnou šlachou s ostatními, ale horní část nekončí na stehenní kosti (jako ty ostatní tři), ale jde až na pánev (tedy ovlivňuje i pohyby v kyčli).
Kdo chce tedy plnohodnotně procvičit tenhle sval, tak musí ohnout končetinu nejenom v koleni, ale i zanožit stehenní kost v pánvi. Tím se docílí tah úponů z obou stran (jakoby „za roh“) a dojde k natažení samotného bříška svalu. Protože statický strečink není úplně vhodný jako součást rozcvičky, tak budeme provádět strečink dynamický.
To ale neznamená, že naše pohyby budou trhané a nekontrolované, právě naopak. Pod pojmem dynamický si je prostě třeba představit opakované natahování nějakého svalů pomocí pohybu, bez statického držení v pozici, ovšem s citem. U lyžařů je například hodně důležitá teplota těla a okolí, což vyžaduje začít takovou rozcvičku zlehka. A samozřejmě i to, jak pružný daný jedinec je obecně (někdo toleruje i více „akční“ rozcvičku, jiný se může „zablokovat“, když to přežene).
Brazilci lyžují
Dnešní cvik se často používá jako rozcvička v bojovém sportu jménem
„brazilské jiu-jitsu“ (velice zajímavá forma zápasení na zemi,
vyžadující hodně dobrou flexibilitu) a já jej zařazuji do svého
repertoáru taky. Takže sice ty Brazilce asi dnes neuvidíme na lyžích (to by
s nimi dopadlo asi tak, jako pro nás jet s nimi zápasit 
), ale
zacvičit si to můžeme.
Výchozí pozice i provedení jsou patrné z videa. Jako obvykle jsou důležité všechny detaily, tak si je malinko přiblížíme. Hlavním prvkem (kromě samotného pohybu v koleni) je snaha mít neustále podsazenou pánev, k čemuž nám pomůžou hlavně pevné břišní a hýžďové svaly. Všimněte si, jak se naše modelka snaží mít pořád pevný celý trup (v rovině) a pánev tlačit nahoru, čím docílí „zalomení“ v kyčelním kloubu. Tohle zalomení se označuje jako extenze (kyčlí) neboli zanožení.
Druhým klíčovým pohybem nebo pozicí je už na pohled viditelná flexe v kolenním kloubu. Pro protažení svalu rectus femoris je potřeba, aby došlo k těmto dvěma pohybům současně. Pozice zbytku těla (ruce, hlava, ...) pak už není tak důležitá, hlavní problém může být pro většinu lidí to správné postavení pánve.
Ti, kteří nedisponují dostatečnou flexibilitou v této oblasti, ať nedávají váhu příliš dopředu a radši se snaží držet více vzadu (na rukou, příp. na loktech o gauč). To taky platí pro ty s bolestmi kolen nebo „jenom“ při blbém pocitu v oblasti kloubu (lyžaři, nehlaste se všichni...). Znovu tedy platí, že to nesmíte dělat silou a radši ten rozsah pohybu zvyšovat postupně.
