Tento článek vyšel v časopise SNOW 88 (únor 2015).


Letošní seriál jsem zaměřil na cvičení, která v praxi rád používám. Nebudeme si lámat nohy, ruce ani tělo do nepřirozených pozic, ale snažit se hrát si s lyžemi a soustředit se na nové pocity při jízdě. Každý článek letos doprovodí i krátké video s ukázkou, abyste mohli vše sami vyzkoušet. A pokud budete potřebovat k vašemu zdokonalování odborný dohled, rád vás, jako každý rok, uvítám na kopci při lekcích a workshopech Skiwithme.cz, abychom společně zkusili teorii proměnit v praxi.


Nemyslím vůbec nic zvláštního. Jen abychom si plácli. Z radosti nad povedeným obloukem, z radosti nad pěkným lyžováním, ať už má kdokoliv z nás za to „pěkné lyžování“ cokoliv. Důležitý je prožitek, radost z pohybu a ze samotného pobytu na horách, ať už lyžujete v opravdové přírodě mimo značené tratě, nebo v manéži rachotícího cirkusu lanovek a vleků. A na tu poctivou radost z pohybu pro samé drilování možná až příliš často zapomínáme. Můj poslední letošní příspěvek bude spíše polemizovat a navádět vás, abyste se neucvičili, na místo toho, aby vám nějaké cvičení předhodil, jak jste byli v předchozích číslech časopisu zvyklí.

Proč vlastně lyžovat jinak nebo lépe?

Teď si možná řežu větev pod nohama, ale tuhle otázku si kladu sám, kladu ji často i svým žákům, a nenacházím kloudnou odpověď. Otázka je to víceméně filozofická. Co vůbec znamená dokonalé lyžování v našem životě, pokud nejsme profesionální lyžaři nebo závodníci? Potřebujeme umět dokonale lyžovat? Není v životě mnoho důležitějších věcí, do kterých investovat peníze a čas? A co je to vlastně „dokonalé“ lyžování? Každý může mít úplně jinou představu o tom, jak to je a není „správně“ a „dokonale“.

Co vlastně znamená „lyžovat správně“? Někdy je dobré se na lyžování podívat z opačného úhlu pohledu: „Co když nic není špatně?“ Každý máme nějakou techniku, kterou se pereme se zasněženými svahy. Pokud je ta technika funkční, umožní nám sjet všechny sklony svahů v rozličném terénu a poskytuje nám dostatek stability a jistoty, je všechno správně. Byť to možná není správně podle příruček a zákonů fyziky, funguje to, tedy plní cíl. Nakonec podívejte se na Bode Millera. Příručky i učebnice fyziky před ním utíkaly do sběrny papíru, přesto byl nejrychlejší. A to byl zase jeho cíl.

Ubíráme se tedy k nějakému cíli. To je jediný důvod, proč svoje lyžování měnit nebo zlepšovat. Pokud je vaším cílem krása provedení, proč ne. Pokud je vaším cílem jistota na jakémkoliv svahu a zatím se tak necítíte, jste opět na správné adrese. Ale mít z lyžování radost, sjet jakýkoliv kopec, tedy mít funkční techniku, a přesto ji chtít měnit? Paradoxně takových žáků, kterým chybí k dokonalosti (alespoň k takové, jak ji vidím já) málo, mám za celou sezonu nejvíce. A není ani překvapením, že oni sami v odpovědi na otázku z úvodu většinou tápou. Sám si tu otázku také velmi často kladu a ptám se sám sebe, proč stále trávím veškerý volný čas na sněhu, co ještě zlepšuji, když to nějak funguje, a hlavně proč to ještě zlepšuji? A mám i odpověď, byť je slabá a pofiderní: „Stále hledám ten svůj ideální oblouk.“ Občas se vám prostě povede zatočit tak nějak jinak a v tu chvíli víte, že to bylo ono, že to bylo dokonce správně, ale ne podle příručky, ale podle vaší představy. Nevíte, jak jste to udělali, a nedokážete to zopakovat. A abyste ten pocit zažili znovu, uděláte nemožné a budete se snažit měnit svoje lyžování sami, pod dohledem učitele nebo ponořeni do příruček valné i nevalné úrovně, jen abyste znovu našli ten svůj ideální oblouk.

Drilování versus lyžování

Nakonec vám tedy stejně nějaké ty praktické rady na závěr dám, i když jsem slíbil, že ne. Budou však trochu jiné než obvykle.

Neudrilujte se a neucvičte. Je fajn pořád zkoušet nějaké cviky, detailní pohyby, vylepšovat je k dokonalosti provedení a skládat do mozaiky. Pokud to dokážete navíc v pomalé rychlosti, je to naprosto úžasné. Dokud se nerozjedete rychleji na strmějším svahu, a všechny ty přesné vzorečky přestávají fungovat, protože každý oblouk je jiný a lyžování není tělocvična se sterilními podmínkami, ale sport, kde je třeba neustále na něco reagovat. Navíc drilování vás často otráví. Cviky vám nejdou podle vašich představ a úplně zapomínáte na to, že už umíte nějak lyžovat a dokonce jste z toho měli dřív i radost!

Sledujte nejdříve cíle, až potom lepší provedení. Chcete jezdit po hraně na červené sjezdovce? Tak to netrénujte na modré, ale běžte jezdit na červenou. Nějak, ale zkoušejte to a sledujte svůj cíl. Dokonalým nácvikem na modré se ještě nikdo na červené lyžovat nenaučil! Chcete jezdit v hlubokém sněhu? Tak tam ale běžte jezdit. Sebelepším zvládnutím techniky na upravené sjezdovce se to nenaučíte.

Začněte měnit svoje lyžování, jen když vám něco nefunguje, překáží nebo u něj vydáváte moc energie. Posledním důvodem, proč svoje lyžování změnit, je totiž opět radost. A aby byla radost co největší a nejdelší, je třeba lyžovat ekonomicky, tedy vydat jen tolik energie, aby vám baterky vydržely celý den.





Všechny díly seriálu Skiwithme najdete na www.snow.cz/skiwithme




Projekt Ski with me

Nejstarší technika lyžování, před více než sto lety překonaná moderní alpskou, se v posledních letech vrací na zasněžené svahy s veškerou svojí elegancí i dravostí, podpořenou moderním materiálem. Projekt Ski with me nabízí přednostně čtenářům snow vyzkoušet na vlastní kůži, jak lyžovali naši prapředci, ale i novou alternativu pro hledače výzev nebo pro ty alpským lyžováním znuděné. Telemark je i skvělým tréninkovým prostředkem pro pokročilé lyžaře i závodníky a uvidíte, že po několika hodinách s volnou patou získáte na alpských lyžích úplně jiný pocit. Pojďte zkusit vše, o čem čtete, na vlastní lyže pod dohledem předního odborníka na výuku lyžování a telemarku, Ondřeje Nováka.







Ondřej Novák: Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii. Autor projektu Skiwithme.cz, spolumajitel lyžařské školy.