Tento článek vyšel v časopise SNOW 116 (únor 2019).




Osmý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad, jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusíme se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat si funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.
Volné termíny i plánované akce najdete na: www.skiwithme.cz



Zase ta separace

Anebo taky angulace. Už minule to bylo plné …ce, ale my tomu můžeme úplně v klidu říkat po našem. Třeba zpevnění, nebo udržení opory o vnější lyži, nebo třeba zapojení vnitřního svalstva. Jeden z triků, které jsme letos probírali, směřoval ke správnému dýchání a zpevnění v oblasti břicha. Pokud nemáte břicho alespoň trochu trénované, není to zas tak jednoduché. Dýchání vám trochu pomůže, ale svaly prostě neoblafnete. Pak přichází čas na hrubší motoriku.

Letadlo versus papoušci

Určitě už jste někdy slyšeli pokyn „zalom se“. Nebo jste minimálně zkoušeli, nebo alespoň viděli, oblíbené cvičení mnoha instruktorů – „letadlo“. Roztáhnete ruce od těla, uděláte letadlo a v průběhu oblouku se trupem nakláníte ven z něj. Na první pohled dobré, ale vytvořili jste jen obraz, možná přenesli nějakou hmotnost trupu nad vnější lyži, která při přílišné snaze o napodobení stíhačky dokonce zmenšila úhel svého zahranění. Takže nic, co bychom chtěli a k něčemu by nám to bylo. Zabránili jsme pouze jediné chybě. Nenakláněli jsme se příliš dovnitř oblouku. Jenže my se tam naklánět vlastně chceme… Tak jak to je tedy správně?

Lyžujeme náklonem

Při sportovní jízdě řezanými oblouky můžeme ovlivnit poloměr oblouků pouze úhlem zahranění. Jednoduchá logika říká: čím více je lyže zahraněná, tím více je zatížená. Čím více je zatížená, tím více se prohýbá, tedy zkracuje poloměr. Lyže můžeme zahranit mnoha způsoby a snažíme se je do určité míry všechny kombinovat. K hranění nám slouží všechny klouby dolních končetin, které však nepracují izolovaně. Nelze hranit jen koleny nebo boky. Některé klouby ani takový pohyb neumožňují. Hraníme tedy pohybem celých dolních končetin. Ale ten je limitovaný a k vytvoření velkého úhlu zahranění nám nestačí. Nejlepší je tedy se naklánět. Náklon celého těla do oblouku vytvoří zejména v nájezdu do něj velké zahranění, solidní oporu o vnější lyži, kterou se pak snažíme udržovat. A jsme u toho zakopaného psa. Nebo papouška?

Papoušci versus letadlo

Naklonit se není lehké. Zejména naklonit se tak akorát, aby zůstala opora na vnější lyži a nestoupli jste si na vnitřní. Náklon navíc není naše fyzická aktivita, ale spíše balancování na vnější lyži, orientace těla a ponechání volného průchodu působení fyzikálních sil. Letadlem to určitě vyřešíte, ale zabráníte tak téměř jakémukoliv náklonu. Ale co když si na ramena posadíte dva imaginární papoušky a snažíte se udržovat ramena tak, aby žádný z nich nespadl. Pořád se můžete naklánět, ale vnitřní rameno vám nepadá do oblouku, zabráníte tak přílišné hmotnosti na vnitřní lyži a hlavně zapojíte vnitřní svalstvo. Představte si, že se v každém oblouku snažíte vytvořit co nejdelší linii mezi vnějším chodidlem a vnitřním ramenem. Jedu doprava, papoušek na pravém rameni nesmí spadnout dovnitř oblouku. Jedu doleva, hlídám papouška na levém rameni. V nájezdu do oblouku je papoušek ale jen slabou berličkou. Stále platí, že každý oblouk je potřeba začít na vnější lyži. Správně a plynule se na ní postavit, postupně zahranit a teprve když jsem si na ní jistý a mám o ni oporu, mohu „se nechat“ naklánět.

Kdy je papoušek nejlepší?

Hlavně za spádnicí, kde je třeba vzdorovat dalším silám, které vás chtějí postavit na vnitřní lyži a otáčet do směru oblouku. A vy nechcete ani jedno, ani druhé. Přesto je to nejčastější chyba těch nejpokročilejších jezdců. Soustřeďte se tedy na papouška hlavně za vrcholem oblouku. Zkuste vnitřní rameno udržovat pocitově „výš“ a s ním i vnitřní bok. V těle však nesmí dojít k žádné tenzi. Nesnažte se bok ani rameno někam vytahovat. Jen udržovat. Můžete si vzít hole před tělo, udržovat je co nejvíce vodorovně se svahem (úplně to rozhodně nepůjde) a pohybovat se svými boky jen po jejich linii, jako byste k nim byli připoutáni. A tip na léto? Postavte si vedle sebe dvě židle, na jejich opěradla položte dlouhou hůlku, tyč, násadu od koštěte a připněte se k ní karabinou, kterou si zacvaknete za pásek u kalhot. Každou rukou se chytněte jednoho opěradla, nohy nechte na místě a zkuste simulovat pohyby při lyžování. Ze strany na stranu. Karabina klouže krásně po násadě od koštěte sem a tam a vaše boky se pohybují ze strany na stranu, ale nepadají „dovnitř oblouku“. Ani jeden, ani druhý. V říjnu, u dalšího pokračování, si zkontrolujeme, jak vám to šlo.




Všechny díly seriálu Skiwithme najdete na www.snow.cz/skiwithme




Projekt Ski with me

Nejstarší technika lyžování, před více než sto lety překonaná moderní alpskou, se v posledních letech vrací na zasněžené svahy s veškerou svojí elegancí i dravostí, podpořenou moderním materiálem. Projekt Ski with me nabízí přednostně čtenářům snow vyzkoušet na vlastní kůži, jak lyžovali naši prapředci, ale i novou alternativu pro hledače výzev nebo pro ty alpským lyžováním znuděné. Telemark je i skvělým tréninkovým prostředkem pro pokročilé lyžaře i závodníky a uvidíte, že po několika hodinách s volnou patou získáte na alpských lyžích úplně jiný pocit. Pojďte zkusit vše, o čem čtete, na vlastní lyže pod dohledem předního odborníka na výuku lyžování a telemarku, Ondřeje Nováka.







Ondřej Novák: Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii. Autor projektu Skiwithme.cz, spolumajitel lyžařské školy.